Vyháňač diabla

Neví nevím, no... Musím uznat, že u žádného filmu jsem neměl tak dlouho trvající mrazení (resp. husí kůži), nicméně tato byla způsobená spíše tím, kolik slavných scén se na plátně děje. Musí se také nechat, že skákající postel je skutečně děsivá. Zbytek je ale spíše nevýrazný vymítačský film, s relativně přesvědčivými herci. Nevím, no... Příjde mi to stejně přeceňovaný film, jako třeba Mlčení Jehňátek...A samotné vymítání na konci nepůsobí napínavě, postráda jakékoliv tempo, a místy je až nechtěne vtipné. (14.06.2006)

Když s někým tříská puberta… Pokud má nějaký film moc přimět vás konvertovat ke křesťanství, pak paradoxně Vymítač ďábla. Tím jediným, co zde dokáže porazit zlo, byť za dost vysokou cenu, je pevná víra. Friedkin natočil jeden z nejlepších hororů historie zejména díky trpělivosti, s jakou vypráví (a jakou očekává také od diváka). Více než čtyřicet minut trvá, alespoň v režisérském sestřihu, než vidíme první nezpochybnitelné projevy čehosi nadpřirozeného (poskakující postel). Do té doby sledujeme realistické, převážně v reálech natočené drama vyčerpaného kněze ztrácejícího matku a víru a herečky snažící se vychovávat svou pubertální dceru. Ani zbytek filmu není zběsilou přehlídkou laciných lekaček a triků (z nichž mnohé jsou stále velice působivé), ale poměrně komorním psychoterorem založeným na pomalém prohlubování pocitu totální beznaděje a snaze co nejvěrněji napodobit, jak posedlost ďáblem a jeho vymítání ve skutečnosti vypadá (hodně pomáhá skvělá kamera Owena Roizmana s atmosférickým svícením a zlověstně pomalými nájezdy na herce). V závěru se pak namísto silné katarze dostavuje únava a tíseň. Díky nenápadným pekelným znamením jako je kratičké probliknutí lebky ve scéně, kdy vypadne proud (musel jsem zastavit film a kousek jej vrátit, abych se přesvědčil, že „to“ tam opravdu bylo), budete mít z filmu špatný pocit a špatné spaní ještě dlouho po zhlédnutí. Vymítač ďábla se tak navenek zbytečně táhne, ale právě díky tomu si v sobě zážitek z něj ponesete mnohem déle než po nějakém šokantním hororu založeném na bezprostřední „viscerální“ reakci. 85% Zajímavé komentáře: zputnik, Melies, DaViD´82, ScreamJay, milicjant, lupuscanis, ScarPoul, doGof..., Jack.Pott, J.Rose, Ajantis, LeoH, fNdEsIECLE, Freemantle (21.06.2006)

Jeden z nejlepších satanských filmů všech dob. Děsivý příběh dvanáctileté Regan je natočen s bravurou a straší diváky ještě dnes. Trikové efekty jsou velmi věrohodné, chvílemi máte pocit, jako když sledujete úděsný příspěvek ve zpravodajském bloku televizních novin. Pro mě osobně bylo nejhrůznější lékařské vyšetření Regan. Režisérská verze byla uvedena i v našich kinech, nejpůsobivější byla asi přidaná scéna pavoučí chůze dívky. Film prý provázela řada nešťastných příhod ( stejně jako třeba Omen, Poltergeist...) - například vyhořel dům i s filmařským zařízením, kde se příběh natáčel, či na exponovaném materiálu se objevovaly stíny apod.... To ovšem také funguje jako dobrá reklama... Pro Lindu Blair životní role. (19.08.2010)

U scény, kdy se s Regan třese postel, jsem v žaludku poprvé pocítil velmi mrazivý pocit, který mi dokázal, jak moc matoucí bylo dosavadní jen opatrně našlapující mrazení. Dostaví se totiž ten druh napětí, které se přikrade zadními dveřmi, nikým neviděno ani neslyšeno a v momentě, kdy se jen zlehka necháte navnadit, udeří naplno. A když vymítání či vygradovaný závěr hravě překonají všechny hluché momenty z první poloviny, je vyhráno. Tahle holka si svoje místo mezi klasikami zaslouží. (14.06.2006)

Tak váhám, váhám. Bohužel ale ne mezi čtyřmi a pěti, jak jsem před filmem čekal a doufal, ale o celé dvě kategorie níž. Všichni říkali, jak je to zasáhlo, že to sice není lepší než Omen, ale že je to skvělý horor. A já se těšil. Začátek byl slušný, pomalý a byl zaplněn především čekáním, kdy se to teda rozjede. Dokázal jsem ocenit některé přirozené, ze skutečného světa známé, reálné pohledy postav, někdy naopak byly zcela mimo a já raději zavíral oči. Pravý problém nastal na začátku "démonizace". Ne, skutečně, to jsem tedy nevzal. V tento okamžik se naopak před chvílí pochválené reakce zvrtly v naprostou šaškárnu. Když bych já uviděl takto se kymácející postel, takto mluvící malou holku s takovým obličejem a s takovými schopnostmi, naskytlo by se mnoho alternativ, jak bych se asi zachoval. Buď bych co nejrychleji utekl, nebo bych začal nepříčetně řvát, případně bych si sedl na kolena a ve vteřině uctíval Ježíše Krista i Satana dohromady. To, co bych ale určitě nedělal, by bylo klidné konstatování, že se v podstatě nemusí jednat o nic vážného a že by bylo dobré zajít za cvokařem. Tento fakt mi degradoval prakticky celý film i díky tomu, že se takovýto rozhovor opakoval několikrát. Samotné vymítání bylo místy působivé, někdy ale značně trapné a často doslova iritující. I když se má jednat o horor, o strach bohužel nešlo. Také jsem se těšil na hudbu, jelikož ve snímku tohoto typu se případný skladatel může vyřádit (slyš Jerry Goldsmith). Škoda ale, že kromě známé nepůvodní melodie, která se ale vyskytovala snad jen v klidných pasážích, jsem toho nezaslechl moc...Kladem tak je pro mě alespoň Max von Sydow a místy roztomilá Linda Blair, ale to je trochu málo... (14.06.2006)