Pád Bieleho domu

Je to veľmi dobrý akčný thriller s Gerardom Butlerom v hlavnej úlohe. Má výborný príbeh o šéfovi prezidentovej ochranky, ktorý pri jednej nehode síce zachránil prezidenta, ale už nedokázal pomôcť prvej dáme a tak skončí v inej práci neďaleko Bieleho domu a ani po dlhšej dobe sa s tým nedokázal plne vyrovnať. No keď je Biely Dom nečakane napadnutý špičkovo vyzbrojenou a organizovanou skupinou severokórejských teroristov, muž neváha a postaví sa im, lenže je nútený pred presilou ustúpiť dnu a teroristom sa Biely Dom podarí obsadiť a zajať niekoľko dôležitých ľudí vrátane prezidenta. A keďže zostane jedinou nádejou, muž sa rozhodne využiť všetky svoje schopnosti a znalosti, aby sa nepriateľom postavil a celú situáciu zachránil. So spracovaním som veľmi spokojný, celá úvodná časť, či už nehoda alebo aj následné kľudnejšie dianie sú zvládnuté bez problémov, ale naplno to samozrejme rozbehne až samotný útok a obsadzovanie. A potom sa už dej očakávane presunie do prostredia Bieleho domu, kde sa prakticky stále striedajú situácie s hlavným hrdinom, veliteľstvom a zajatcami s hlavným záporákom, nič tu výraznejšie neprekvapí, ale ani ma moc nenapadá, čo by som tu mohol vytknúť, stále sa niečo deje, všetko má svoj priestor, jedna zaujímavá scéna strieda druhú, v rámci žánru úplne ideálne. Film síce moc negraduje, prakticky celé tieto dve tretiny sú na úplne rovnakej úrovni s minimálnymi odchýlkami zábavnosti, ale ani s týmto nemám problém, keďže ma to bavilo od prvej do poslednej minúty. Čo sa týka toho amerického patriotizmu, to bolo prakticky to jediné, čoho som sa obával, ale nie som sklamaný. K nemu mám veľmi rozporuplný vzťah, v niektorých filmoch som z neho nadšený a v iných zase zhnusený, ale tu to našťastie dopadlo lepšie, iba v jednej situácii mi prišiel až trápny, už spomínaná scéna s ťahaním za vlasy, ale inak je nielen bez problémov, ale väčšinou sa mi aj páčil. Akcie je tu dosť a síce stále mohla byť aj lepšia, ale aj tak som spokojný. Dala by sa rozdeliť na dva typy, veľkolepejšia a komornejšia, ktorú mám omnoho radšej. Tá veľkolepejšia je takmer bezchybná, obzvlášť samotný útok, čo je vlastne štvrťhodina neustálej akcie sa skutočne vydaril, je tu množstvo civilných obetí a pôsobí to správne intenzívne, ale nesklame ani ten zvyšok. Ale som rád, že viac je tej komornejšej. Jej zápormi sú, že sa až moc často odohráva v čiastočnej tme, mohla byť trochu lepšie natočená, aj takto som spokojný, stále je prehľadná, lenže občas som cítil, že by som nejaký akčný prvok chcel vidieť z iného uhla alebo s menej strihmi, ďalej nie je moc nápaditá a takmer stále sa odohráva vo veľmi podobnom prostredí. Nejaká akcia napríklad v kuchyni, práčovni alebo nejakej podobnej miestnosti by akciu určite oživilo. No ani jeden z týchto záporov nie je až tak výrazný, aby to bol skutočný problém. Oceňujem, že táto akcia pôsobí pomerne reálne, hlavnému hrdinovi som túto úlohu veril, pôsobí profesionálne, nikdy sa nepúšťa do väčších akcií, vždy využíva moment prekvapenia, strieľa väčšinou na istotu, v akcii je úplne nekompromisný, takže hlavne priestrelov hlavy je tu plno, občas poteší aj nejaká tá zlomenina alebo použitie noža, súboje sú správne dynamické, má tu slušný počet zabitých, takže si ani moc nemám na čo sťažovať. Jasným plusom je aj rating, stále to mohlo byť aj drsnejšie, ale aj tak som rád, tu sa postavy s nikým nemaznajú, keď si treba získať rešpekt surovou likvidáciou, ako poprava ženy alebo zabitie priviazaného žoldniera, tak kamera neuhýba. Herecké obsadenie je výborné, Gerard Butler v hlavnej úlohe je skvelou voľbou, z týchto súčasných áčkových akčných hercov je jediným, komu akčné úlohy verím a navyše tu stvárňuje presne môjho obľúbený typ akčného hrdinu, profesionál, ktorý je drsný a nekompromisný a väčšinou má aj dobré repliky. Ale aj celkovo sa tu obsadenie skutočne vydarilo, výborný Morgan Freeman v úlohe hovorcu, Aaron Eckhart ako prezident, Rick Yune zvládol hlavného záporáka bezchybne, vie si získať rešpekt a plno dobre obsadených vedľajších postáv. Réžia a technická stránka zaostávajú len v pár detailoch, spomínaný strih v akcii, efekty tiež nie sú prvotriedne, ale to sú všetko len také maličkosti, aj toto je vysoká kvalita. A kladom je rozhodne aj hudba, využíva už osvedčené motívy a počúva sa viac než dobre. Som veľmi spokojný, pár menších úprav, ktoré sa týkajú hlavne akcie a kľudne by som dal plné hodnotenie. Už si pomaly ani nespomínam, kedy som naposledy videl nejaký poriadny áčkový americký akčný film, ale tu som skutočne cítil, ako keby sa vrátili časy, keď ešte akčný film mal nejakú hodnotu a točil sa pre dospelých, hlavne mi to neustále pripomínalo moje obľúbené Prepadnutie v pacifiku a to sa cení. Ešte si to určite pozriem viackrát. 79% (12.04.2013) (menej) (viac)

Potěš Pánbůh! Protikrizová proamerická propaganda v krystalicky čistém akčním balení, jejíž tvůrci posledních dvacet let zřejmě sledovali jenom filmy Rolanda Emmericha a Michaela Baye. Zato z osmdesátých let si velmi dobře pamatují Smrtonosnou past a všechny střílečky s Chuckem Norrisem. (Srovnání s McTiernanovým filmem zaslouží rozvést - ač oba filmy jistým způsobem reagují na krizi maskulinity a významným vizuálním elementem jsou v nich ničené falické objekty (Nakatomi Plaza a Washington Monument), McClane padouchy střílet MUSÍ, a odměnou je mu znovunabytý respekt manželky; Banning oproti tomu střílet CHCE, zapojení do akce bere jako službu vlasti a možnost, jak odčinit své dřívější pochybení.) ___ Je to debilní. Kouzelně a neuvěřitelně debilní a nepatřičně vážné, ale díky práci s deadliny a promyšleně dávkovaným akčním scénám to má spád, má to Rkový rating a má to asi desetivteřinový OTT záběr ohořelé americké vlajky, zpomaleně padající z balkónu Bílého domu. Ke studiu ideologických praktik v hollywoodské žánrové tvorbě už tady dlouho nebyl takhle vděčný materiál. ___ Úvodní letecký záběr nás seznamuje s majestátností americké krajiny, reprezentované v následujících minutách „civilizovanějšími“ symboly. V záběru se vždy najde prostor pro Bílý dům nebo alespoň americkou vlajku, umístěnou tak, abychom si jí zaručeně všimli (národními barvami je pomalován dokonce i „náhodně“ projíždějící autobus). Intro stručně představí oba mužské hrdiny (prezident jako tvrďák, který umí boxovat, naplno se věnuje vlasti, ale přitom neodbývá rodinu, Mike jako drsňák, ale zároveň rodinný typ, oblíbený u dětí) a dále rozvíjený způsob vztahování se k americkým hodnotám – důležitá je tradice, odkaz předků, zde zastoupený hodinkami po dědečkovi (jež po smrti manželky získávají ještě druhotný, poněkud fetišistický význam – zpřítomňují ženu, potažmo rodinu). Útok přichází, stejně jako 11. září, ze vzduchu. Tentokrát jsou ale ochránci amerického národa připraveni, ví, jak reagovat (prezident nezůstává netečně sedět, pádí do bunkru) a pakliže nakonec stejně dochází k obsazení architektonického symbolu americké demokracie, pak díky početní a silové převaze útočníků (jejichž špičkovou vojenskou techniku by jim mohla závidět lecjaká armáda světa). ___ Řešení zahraničních konfliktů je sice výhradně v kompetenci Američanů, ti ale nikam neintervenují – jsou napadeni (občany jedné z posledních zemí, která není pro americký filmový průmysl nijak významná) a musí se bránit. Jak již bylo nastíněno, musí bránit demokratické hodnoty, za jejichž celosvětového garanta se Spojené státy díky mnohaleté tradici považují (příznačné jsou všudypřítomné portréty bývalých amerických prezidentů, staré dělo před Bílým domem nebo Lincolnova busta, s kterou Mike zpacifikuje jednoho protivníka). Jestliže teroristé označují za důvod svého útoku „fucking Wall Street“, tzn. zkázonosný kapitalismus, špatně pochopili, na jakých hodnotách americká společnost stojí. Na rodině a demokracii, které na rozdíl od peněz charakter nekazí, ale vylepšují, a jsou nedotknutelné. ___ Největším hrdinou filmu je bílý prezident (černošský „prezident“ za něj jenom zaskakuje, třebaže má nesrovnatelně více charismatu i životních zkušeností). Muž rozhodný, nechybující, zosobňující esenciální „americkost.“ Proto je jeho život důležitější než život kohokoli jiného. Ostatní postavy se po útoku prioritně zajímají, zda je v pořádku prezident, nikoliv, zda nepřišli k újmě jejich blízcí nebo zda samy nejsou zraněné. Životy pár vyvolených mají mnohonásobně větší hodnotu než životy tisíců anonymních lapačů kulek (jednotlivec je ceněn výše než kolektiv). ___ V návaznosti na vyzdvihování individuálních zásluh spadá záchrana světa do kompetence hrdinných jednotlivců s jejich zvláštních „skills“, nikoliv kolektivu s jeho moderními technologiemi, které se obracejí proti svým tvůrcům (ukázkově neschopná armáda). Špatné ale nejsou samotné atomovky, jimiž Spojené státy disponují, aby se v případě napadení mohly bránit, špatní jsou teroristé, kteří se jich chtějí zmocnit. Čili – zlo pochází zvnějšku, což se týká také hrozby chudoby, kterou Kang vyhrožuje (vina by tudíž byla přenesena z „kapitalistické“ finanční krize na teroristy). Podobně je mučení a zabíjení žen akceptovatelné, pokud jej aplikujete na lidi, kteří se sami neštítí zabít psa nebo zmlátit ženu. ___ Sdělení filmu, který bezelstně (a podobně jako před mnoha lety třeba futuristé, považující válku za jedinou hygienu světa) poukazuje na revitalizující funkci krizových historických událostí (a tím mírní obavy z neustálé omílané krize kdečeho), je nádherně přízemní – s teroristy se nevyjednává a se Spojenými státy nevyjebává! Lze se tím buď bavit, nebo být znechucený. Zvolil jsem první možnost a těch dvou hodin nelituji, jakkoli mne zároveň nemálo zneklidňuje vědomí, že to bylo celé míněno smrtelně vážně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, woody, Orthank, Anarion (08.04.2013) (menej) (viac)