Ach, chlapče

[SFF 2013, Sydney] "Outsider" podľa Gerstera a zeitgeist moderného Berlína, sviežo a pritom stále staromódne. Rozháraný epizodický rámec vypĺňa úderne vedený alegorický humor, trefne ľahostajná mimika hlavného predstaviteľa a všade prestupujúca melanchólia. Film tematicky komplexnejší než by sa na prvý pohľad mohlo zdať (holokaust, byrokracia, hipsterdom, syndróm "nekonečného" dospievania) a technicky zvládnutejší než väčšina veľkohubej konkurencie. Kafkovsky absurdné, smutne pravdivé a sakramentsky zábavné... (12.06.2013)

Niko je v podstate dobrý chlapec, on by najradšej stále pil len kávu. Lenže keď sú všetky kávomaty nefunkčné a presso mašiny sa čistia, musí nakoniec piť len to pivo a vodku. Mládenec bez vízie a budúcnosti sa cíti v súčasnom Berlíne obklopený toľkými bláznami, až si nakoniec začína myslieť, že chyba je v skutočnosti v ňom samom. Tu môžem hlavného hrdinu upokojiť. Jeho cesta životom mi pripadá ešte vcelku správna a nepokrútená. Problém naozaj spočíva v uvažovaní a živote mnohých iných ľudí. No a ten psychológ v úvode filmu to zabil. Ten by mal na myšlienkovom oddelení nie pracovať, ale ležať... (19.01.2020)

Sakra, kluku - tys mi učaroval! 24 hodin bez kávy ve dni blbec novodobého rozervance, který na to, jakým protivenstvím prochází, zachovává stoický klid a dokonale si užívá svůj momentální životní postoj... ukáže se, že dočasně, neboť otec se vyjádřil jasně - jediné, co pro tebe můžu udělat, je neudělat nic... což je mimochodem velmi moudré rozhodnutí. Krom toho, že se Niko Fisher tak krásně hledal a měl interesantního kamaráda, provázel ho allenovský džezík a černobílý obraz se záběry Berlína jak z profi fotek padesátých let... prostě skvělá náladovka s naprosto lahůdkovým Tomem Schillingem ♥ - zkrátka, přesně podle mého guuusta - jdu do plných! (08.08.2014)

"Nedal by si někdo šálek dobré brazilské kávy?" - Kandidát by tu byl, mistře! ;-) Aneb co vše může plnit úlohu symbolu neuspokojivého, bezcílně těkajícího, mladého, ale už tolik vyčerpaného života, palčivé existenciální krize, míjení se s vlastním osudem, ztráty porozumění sám sobe i světu (Klíčová otázka, kterou si Niko klade, by šla parafrázovat takto: "Zbláznil jsem se já, nebo lidi okolo mě? Jak se v tomhle bláznivém světě (z)orientovat? Co dělat?" - Nakonec jsme na/porušeni všichni. A s tím se nedá nic dělat, nezbývá než zatnout zuby a (vy)držet.). ___ Oh Boy je zvláštním filmem (resp. můj zážitek z něho nemůžu nazvat jinak než zvláštním), během sledování jsem si totiž nebyl jist, zda mě baví (resp. oslovuje), nebo ne, jestli mi něco dává, nebo ne (jinými slovy, zda není festivalovým filmem na jedno zhlédnutí), aby uběhlo několik dnů a já díky vnitřnímu usebrání (na něž skrze všechny ty vzruchy po dobu projekce nebyl čas) zjistil, že jsem se setkal s něčím výjimečným - současně komickým a melancholickým, hlavně však hluboce pravdivým pro ty z nás, kteří čas od času mají pocit, že něco důležitého zmeškali a že už na ně žádná budoucnost nečeká, a vlastně ani neví, proč si ji v tomhle bláznivém světě vůbec zařizovat. Díky, pane Gerstere za tak vyzrálý debut. 80 % (09.07.2021)

Zaprášene čiernobiely, trpko-komický pohľad na súčasný Berlín v tieni neveselej nemeckej histórie, a jedného flákajúceho sa mladíka bez budúcnosti. Stretne sa so zopár ľuďmi (starými i novými znamimi), pokecá a opätovne (a neúspešne) sa snaží všade si objednať vysnené kafe. Zopár fajn momentov a dobrý hlavný predstaviteľ, ale celkovo to moc nepobaví, ani nič veľké nezdelí. A ten jazzový podkres ako u Woodyho Allena sa k tomu nehodí. Ako výplň do artového kina pri čakaní na ďalšieho Jarmuscha OK. (12.04.2014)