Nosálov

Možná by měli tvůrci radši vytvořit leporelo s vtipnými popisky - úvodní titulková sekvence fungovala slušně, pak jsem se párkrát pousmála, ale nakonec mě "film" nechal tam, kde mě obvykle mokumenty nechávají - na pokraji zoufalství a s pocitem, že tenhle falešný a sebereflexivní patvar (chápej: neustále vidíš týpka s mikrofónem v záběru, kamera občas švenkne tak, jako kdyby to natáčela tvoje babička, popř. vidíš vůbec lidi, co se na natáčení podílí - prostě jedno velké zákulisní rodeo), kde je všechno vtipem (ale nakonec jako by vtipem nebylo nic), mě vlastně pouze uráží a unavuje, protože musím vynakládat přílišné úsilí k tomu, abych nesklouzla k opakování si: "hergot a on by to mohl být celkem zajímavý dokument...třeba ti dirigentni, to mě vždycky zajímalo, proč tak máchají rukama...no, jasně, to mi asi nevysvětlíte, hoďte vtípek, popojedem...". Po 82 minutách noso-výlevů (fetišismus teď letí) a urážek (a odchodů - mega spoiler) a neherců, kteří nevydrží hrát své ne-role a rozesmějí se v záběru (čímž už podráží nohy snad i tomu mokumentu, jestli to jde), přijdou vystajlované titulky (končíme, jako jsme začínali). Rozčarování, úsměv, rozčarování, nevěřícnost (rap? wtf?) - jo a ty komentáře chlapců ze zákulisí-zákulisí --- uááááá! (16.06.2012)

Nemůžu si pomoci, ale já se u sledování tohoto dílka hodně bavila. Pravda, některé dialogy byly až za hranou, ale spojení vážné hudby (a ukázky, které ve filmu zazněly, byly opravdu vynikající) a rádoby rozhovorů s umělci nevyznělo zas tak špatně. Šla bych na plné hodnocení, nebýt posledních deseti/patnácti minut, které byly už jaksi navíc a spíše křečovité. Samozřejmě, nejvíce perlil John Malkovich - už jen kvůli němu a pak taky kvůli hudbě (omlouvám se, že se opakuji) to stojí za shlédnutí... minimálně první hodina. (19.06.2012)

Prazvláštní dílko, u kterého jsme se po projekci s Caym dohadovaly, zda-li se jedná o filmovou tvorbu. To, že je cosi natočené na kameru, že to má zvukaře a že to někdo sestříhal do necelých devadesáti minut, přece ještě neznamená, že téhle prazvláštní hmotě patří přívlastek film. Oh well... Chcete-li nicméně vidět podivnou partičku hudebníků, kteří hrají sami sebe a přehrávají, Johna Malkoviche hrajícího sebe samého a přehrávajícího, Sira Rogera Moora (ano, uhádli jste to) hrajícího sebe samého, přehrávajícího a (ne, to neuhodnete) imitujícího homosexuálního hada, dveře na projekci jsou vám v Karlových Varech otevřené. Prý na ni má do Malého sálu dorazit 60 hostů, takže to jistě bude netradiční zážitek. Podobně jako tento... ehm... kus někým zaznamenaného exotického materiálu. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (16.06.2012)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum nezávislých (Noseland / NOSELAND / Nosálov) - Člověk tímto filmem bude určitě rozpolcen, protože chvílemi to přijde jako dobrá zábava s vtipnýma momentkama, ale ve většině případů to dopadá jako absolutní paskvil umělých dialogů, nacvičených urážek s absurdními urážlivými gesty. V tomto filmu snad přehrávají i samotné hudební nástroje, protože je to chvílema až vrchol trapnosti co tam vidíte. A Roger Moore se tam snad vyskytl jen omylem, protože to byl pro mne ten nejrušivější faktor celého "uměleckého" zážitku... - 3. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 3/4 filmu - 30% (15.07.2012)

Skvělý nápad i provedení. Smích od začátku do konce byl právem na místě, ač film obsahuje dost osobitý humor, který nemusí být pro každého. Ironie a nadsázka smíchaná s potřebou "vyblbnout se" a udělat ze sebe a ostatních pokud možno co největší trubky. Přijde mi, že vtipu ve filmech ubývá a je to škoda bez ohledu na žánr. S postupem filmu to šlo mírně z kopce a připadalo mi to už i příliš dlouhé. Nic mě ale i tak na filmu nezklamalo, spíš naopak. (08.07.2012)