Renoir

Dá sa povedať, že tento film bol pre mňa kinder vajíčkom. Čakala som životný príbeh o maliarovi Augustovi Renoirovi a dostala som k nemu aj bonus navyše. Počiatky umeleckej filmovej tvorby jeho syna Jeana. Film s veľmi krásnym obrazovým spracovaním, príbehovo pomalý nie však nezaujímavý. Minimálne pohľad na svet očami Renoirovho najmladšieho syna Clauda bol hodný zamyslenia. Okrem toho ma film navnadil na to, aby som si pozrela niečo zo Jeanových filmov. Som zvedavá! (08.08.2016)

Vizuálna farbičková nádhera, odporúčam pozerať v čo najvyššom rozlíšení. Dejová linka síce miestami pokrivkávala a niektoré jej pasáže nudili, ale do veľkej miery všetko zachránila perfektná kamera a krásny obraz. Stačí sa len ním nechať unášať a vnímať všetku tú farbičkovú nádheru, prepracovanú do najmenších detailov. Ako aj sám maestro Renoir vo filme poznamenal - obraz netvoria ťahy štetcom, ale farby - tak toto tvrdenie platí aj pre tento snímok. Inak páčilo sa mi aj to, ako Renoir vysvetlil, prečo nemá rád čiernu farbu a okrem iného nahej Ch. Theret to veľmi pristalo :). 75/100 (18.08.2016)

Velice milý a příjemný žánrový snímek, nebo také "Merde! C'est si bon!", jak řekl filmový Renoir, nebo také re-noir - jiný pohled na černou.Nebo také: Il est trop tard - už je pozdě: na milování i chození, zbývá už jen malování a pár rad, které si nikdo nebere k srdci. Neboli ženy nabývající v různých obdobích kvality modelka, milenka a služka, a které jsou také základem domova, Renoirova domova, kde bolest je přechodná a krása věčná. (07.02.2014)

Tvůrci a zejména kameramani se snažili, aby se to přiblížilo impresonismu. Snaha se povedla, ale šlo by to víc (to by si vyžádalo už přepsáním scénáře). Film se zajmavě líně dobelhal k hodině a půl (pak přiběžela k němu nuda a belhala více méně s ním až do konce). Sem tam trochu narušený dramatickým okamžikem charakterstický tím, že hrála živější hudba. Nic pro ty, co si myslí, že by měl film vždy rychle odsýpat, ale za zkouknutí těm ostatním stojí, jako náhled do současné francouzké kinematografie. (21.05.2013)

Místy silný a dojemně působivý požitek pro mě vycházel z nádherné výtvarné stránky filmu, evokující přímo styl a atmosféru Renoirových obrazů, postavy mladého syna Jeana R. s čerstvou dramatickou zkušeností z války a inklinování k stále většímu okouzlením filmem (což dohromady krásně evokuje z pohledu děje teprve budoucí Renoirův filmový majstrštyk Velká iluze), a rovněž ztvárněním titulní postavy vyzrálým Michelem Bouquetem, který s léty našel v Renoirovi další zajímavou hereckou příležitost k pro něj dříve netypické poloze. Ono to vše zní krásně a v nejedné scéně skutečně krásné je, ale ve finále se nemůžu ubránit dojmu, že jako dvouhodinový životopisný film nabídl toho tento Renoir docela málo a také v tom málu zůstal často na povrchu. Vycizelovaná forma totiž silně dominuje nad obsahem, který se točí pouze kolem jediného období slavného malíře na konci života a ač mě v nejedné scéně forma uchvátila a více útržků ze života otce i syna mě oslovilo, bohužel vše se rozplzlo v povrchní romantice synka, nekonečně opakovaného motivu malování žen a v poměru vyprávěného obsahu a stopáže trvá dlouho. Škoda, otec malíř a syn režisér Renoirové si v podobně cíleném filmu zasloužili dohromady rozhodně víc. [65%] (24.05.2023)