Vrásky

Připadá vám, že je to jen pár dní, co jste zakusili svůj první polibek .. snad jen pár chvil, kdy jste se poprvé milovali .. a najednou je z vás omšelý dědek, který se ztrácí ve své zastřené mysli a mladí ho stěhují kamsi do domova důchodců. Hrozná představa. Ono člověku při tomhle pomyšlení, že i on jednou bude starý a zapomnětlivý, naskočí nějaké ty Vrásky. Proto je tenhle animák spíš takovým decentním nakopnutím pro všechny, co ještě mohou naplno žít, že by si měli ten čas pořádně užívat a nepromarnit ho .. (27.09.2014)

Sympatický animovaný snímek na vážné téma, který se drží v rozumných hranicích mezi ironickým nadhledem a deziluzivním obrazem stáří. Naštěstí se nekoná žádné ždímání slz, ani se snímek neutápí ve falešném optimismu a laskavosti. Příběh však neslibuje žádný nový pohled na tématiku a navíc pracuje se značně zjednodušenými postavami, které určuje nanejvýš pár vlastností a některé se řídí pouze každodenním stereotypním chováním. V animovaném filmu postaveném na zkratce to nevadí tolik jako u filmu hraného, ale kvůli zvolenému tématu tento způsob vyprávění vytváří silný dojem plochosti a přímočarosti. Nedaří se vybudovat ani výraznější dějový oblouk, neboť nedostatečně motivovaný úprk v autě z ústavu rozhodně nelze považovat za uspokojivý vrchol. Vrásky jsou tak jen přijemně ubíhajícím filmem, který smířlivě nahlíží na palčivé téma, poměrně přirozeně vžene do očí pár slz, ale žádný přetrvávající pocit nezanechá. Navíc, když Vary nabízí společně s ním i Hanekeho Lásku, je pro malý milý španělský počin skutečně těžké překročit její monumentální stín. (07.07.2012)

Páni, tak tomu říkám moc příjemné překvapení. Španělský animák z prostředí domova pro seniory je natočen s velkým citem pro problematiku starých lidí, dokáže rozesmát i dojmout a přitom nikdy nesklouzává k lacinému patosu. Dva rozdílné charaktery, Emilio „Rockefeller“ a Miguel, mi dokázaly vlézt pod kůži a stejně tak jejich postupně se rodící přátelství. Je v tom plno smutku, ale i důstojnosti a nezlomné vůle. A má to scénář, za který by se nemusel stydět leckterý hraný film. (12.06.2016)

„Copánku, popletl jsi mi léky.“ - „Vážně?“ - „Zapomněl jsi na Viagru.“ Se smutkem, jistou hořkostí, ale i střízlivostí, humorem a nějakým tím nadhledem o stárnutí a životě v domově důchodců, tedy věcech všedních, ale ne až tak příjemných, které čekají na všechny věkem či stavem „požehnané“ z nás. Ovšem možná ještě víc je film o síle skutečného přátelství…Chvílemi ne tak úplně tušící Emilio skončí v domově důchodců, kde třeba takový bazén je jen na okrasu a společenská místnost „tepe životem“. Pak ale zjistí, že osazenstvo není tak nudné. Argentinský vtipálek Miguel nenápadně okrádající svěřence, komunikativní blondýna Antonie škemrající o jídlo pro vnuka, Dolores a její švindlíř Modesto, „marťanů“ bojící se Carminie a další tvoří zajímavou sestavu. „Rockefeller“ postupně pochopí, že nejdůležitější je neupadnout do deprese a neskončit na horním patře… Tomuto malému, ale o to hezčímu filmu dávám solidní 4*. „Neboj se, příbuzní jsou jako turecký med, celý rok je nemáš, jenom na Vánoce.“ - „Ano. A obojí umí hnout žlučí.“ (17.11.2019)

Nikdy bych nevěřil, že se dá o strastech stáří natočit tak výborný film, který má v sobě všechno, humor, emoce, dokonce i napětí (obzvlášť zcela poslední scéna, děsivější než všechny horory, co jsem loni viděl, dohromady!). Animace je velmi dobrá a působí svěže, například díky roztřesenosti kamery v pár scénách. Dokonce je díky animaci výsledek mnohem poetičtější, než by kdy byl hraný (nehledě na to, že herecký ansámbl by mohl v půlce odejít do věčných lovišť). Jednoduše dobrej film. " Na to aby se člověk cítil mladý neexistuje nic lepšího, než paranoia, viď že jo. " (14.01.2014)