Krajina dávnych vekov

Sympatická pohádka, která vsadila na dinosaury ještě před úspěchem Jurského parku a rozhodně tím neprohrála. Na rozdíl od většiny jsem ji ale neviděl jako dítě a nemám k ní žádné citové vazby. Možná i proto mi nepřijde až tak výjimečná. Navíc působí poměrně temně, je místy smutná a pro nejmenší děti není úplně vhodná. Přesto si ji rád někdy v budoucnu (s případnými staršími dětmi) rád zopakuji. (15.10.2018)

NEZAPOMENUTELNÁ NEJKRÁSNĚJŠÍ SRDCOVKA Upřímně musím pronést, že tenhle film si rozhodně zaslouží v celém světě mnohem větší popularitu než tu, kterou má dnes a také hlavně srdce snad každého diváka, nebot' já u žádného jiného filmu plného vážně silných zážitků jsem nikdy neprojevoval tolik emocí najednou (jako např. radost z lásky od Nožiččiny maminky, soustředěné napětí v souboji s Ostrozubem, strach z temnot v roklích či jeskyních),a hlavně ten obrovský smutek ze smrti Nožiččiny maminky a Nožiččiny následné samoty, u této části jsem vždy bez výjimky uronil(a stále roním) celé hektolitry slz, protože já sám na úmrtích svých mazlíčků i svých příbuzných poznal, jaké to je. Odvažuji se i tvrdit, že žádná smrt rodičů ve filmech typu Lví král, Bambi nebo Jak vycvičit draka 2 nebyla tak moc dojemná a smutná, jako v tomto filmu, jelikož ve všech jmenovaných filmech brzy rychle naskočila pozitivnější nálada a hlavně ty děti nebyly u svých rodičů, když umírali, takže se se svými rodiči vlastně ani pořádně nerozloučili, ale zde se všechny jmenované věci opravdu odehrály. Navíc to nezlomné a opravdu pravé přátelství, které nakonec přeci jenom panovalo mezi Nožičkou,Sárou,Zobkou,Pírkem a Bodlinou je na celém filmu jednou z nejkrásnějších scenérií. Podle mě celá planeta Země už nikdy nespatří takový překrásný, dojemný a originální příběh a proto přísahám,že v jakémkoli momentě, kdy mi budou zbývat poslední hodiny mého života, tak se ještě naposledy před svou vlatní smrtí podívám na tenhle vážně dojemný,smutný a nejkrásnější film,který jsem kdy ve svém životě viděl. Kvůli všem těmto výše zmíněným důvodům dávám tomuto poctivému kreslénému filmu zasloužených a právem náležejících ∞ % ! PS na závěr: Jen člověk bez srdce by neměl podobné emoce,pocity a myšlenky jako já po zhlédnutí celého tohoto překrásného a vážně moc smutného a milého filmu. (22.09.2019)

Roztomilý dinosauří animáček pro nejmenší děti. Parta osiřelých mláďat prehistorických živočichů putuje poté, co jejich území zničilo zemětřesení, do nové, úrodné krajiny. Cestou zažívají spoustu veselých i vážných příhod. Přitom jsou děti hravou a nenásilnou formou poučovány o tom, jakou sílu má přátelství a že jsou si všichni tvorové rovni. (30.12.2013)

Vyrůstal jsem na tomto animáku na německy dabované VHS. Parta malých dinosaurů ztratí rodiny a musí se dostat do země zaslíbené, kde je hodně jídla a všichni žijí pohromadě. Různorodou partu vede malý dinosaurus Littlefoot, kterému podkopává autoritu paličatý Triceraptos. Příběh plný dramatu, kamárádství, lávy a predátorů. Doteď z toho mám husí kůži. Je to divné psát to o animáku pro děti, ale on je hodně intenzivní ! (08.09.2010)

Titulní píseň Diany Ross se stala hitem a film tehdy ovlivnil mnoho dětí, včetně mě. I bez nostalgie je však Země dinosaurů skvost, který dosud nemá v animované kinematografii obdoby. Díky mnoha citlivým tématům je naprosto přirozeně dojemná, pomocí geniální metafory i obecně poučná. A nejlepší skladatelský počin Jamese Hornera vnese slzy do každého oka, a jestli mi nevěříte, tak uvěříte, až se ocitnete s Tlapkou na vysoké skále a spatříte cíl její cesty. 100% (26.06.2010)