Blízko od seba

Herecký koncert v duchu divadelních adaptací Tennesseho Williamse nebo Edwarda Albeeho - ne nadarmo August: Osage County místy připomíná vyhrocené situace a emocionální kolotoč z Kdo se bojí Virginie Woolfové? Rozhádané manžely však nahrazuje matka s třemi typově odlišnými dcerami, kteří se v odlišných, divadelně komponovaných kulisách venkovského domku uprostřed "indiánské" planiny shledávají při tragickém rodinném setkání, z něhož nikdo neodejde nedotčený. Filmu samozřejmě vévodí veškeré scény s Meryl Streep, případně Julií Roberts, které předvádějí (občas teatrálně přepálené) výkony na hraně možností - vrcholem filmu je tak asi dvacetiminutová scéna, kde se tyto protikladné, ale přitom stejné kruté charaktery střetnou v rámci jednoho oběda. Blízko od sebe je tedy hlavně hereckým filmem, kde by relativně slibně zamotaný příběh s dobře napsanými postavami byl jen doslovnou adaptací předlohy, nebýt perfektního obsazení. (11.01.2014)

Další ze vztahových dramat, kde se téměř všechno odehrávalo hodně za hranicí normálnosti. Já osobně bych tu komediální rovinu vynechala, ale možná, že někdo tam nějakou tu malou jiskřičku k pousmání našel. Rozhodně jsem ráda, že nejsem součástí podobné rodiny, jakou jsem měla možnost dvě hodiny sledovat, ale to neznamená, že mně tam nebyly některé momenty něčím povědomé a blízké. Docela dlouho jsem přemýšlela, jak mám tenhle snímek hodnotit kvůli zcela zřejmé překombinovanosti, která vyplynula i ze závěrečné části, ale nemohu si pomoct, jako celek na mě v žádném případě nepůsobil průměrným dojmem. Možná to silně ovlivnila i celá herecká sestava, která se tady sešla, to nepopírám. Herecký výkon Meryl byl vynikající i když měla zcela nepochybně hodně nevděčnou roli neustále sjeté matky, což mě občas silně iritovalo, ale právě to svědčí o jejích kvalitách. Kdo na mně ale tentokrát po dlouhé době zapůsobil nejvíc, byla asi Julia Roberts v roli Barbary. Dokonalý závěr a výraz v jejích očích byl všeříkající. (24.01.2014)

Na filme dosť vidieť, že ide o divadelnú adaptáciu. Nevadí, dalo sa to asi tak polovicu, lebo to vyzeralo na serióznu rodinnú konverzačku. Zlom u mňa nastal, keď sa do toho dostala hystéria. Môžem osrať také nominácie na oscara. Ženskej stačí porozhadzovať veci, nepríčetne kričať a už sa to berie ako super herecký výkon. Ale aké je to herectvo, keď hrám svoju prirodzenosť? (01.12.2022)

Proč já se pořád týrám. Jak já nenávidím tyhle charakterní herce, jak si hrají svoje charaktery. Jedná se o jeden z těch filmů, kde si stačí přečíst děj na Wikipedii a jinak se vůbec není třeba na samotné dílo dívat, protože z filmařského hlediska nedochází k žádné přidané hodnotě v žádném ohledu. Adaptace divadelní hry do filmového prostředí taky stojí za starou belu. Střídání pomalých, citlivých pasáží s těmi dynamickými a extrémně řvacími selhává v kýženém efektu, protože filmaři to všechno snímají stejným způsobem, nedlí na detailech charakteristických pro které dané postavy, nevyniká výjimečnost žádných situací ani vztahů. Já jsem se na film dívala, protože tajná láska jediných dvou nevinných charakterů na půdorysu rodinné dysfunčknosti zní eňo ňůňo a těšila jsem se na melancholii z toho pramenící, ale ve výsledku se jednalo asi o dvě scény s minimem prostoru oproti nekonečnému řvaní všech ostatních na sebe při každé příležitosti. Jakákoliv potenciální chemie postav tak zanikla v "oscarových výkonech", přesto mám nulový dojem, že by se jednalo o živoucí postavy. A ještě člověk musí celou dobu poslouchat ten příšerný přízvuk. (25.01.2014)

Nebudem písať o tom aká patetická sa mi zdá mužská posadnutosť mladými dievčatkami ani o tom aká matka je schopná pochovať všetky sny svojej dcéry tým, že ju sama zráža ku dnu a zraňuje na najcitlivejších miestach. Julia a Meryl podľa mňa predviedli dokonalý herecký koncert, napriek tomu, že sú dávno za prahom tridsiatky. Stále nádherné ženy v komplikovaných postavách z ktorých sála ľudská nedokonalosť. Do poslednej minúty som dúfala, že Julia to auto otočí a vráti sa k umierajúcej matke, ale bol by to smiešny happy end. Som rada, že to neurobila. Pretože život nie je cesta ružovou záhradou. Milujete toho, kto o vás skoro netuší a ten, kto by za vás dýchal je len kulisa na veľkom pódiu plnom záludných nástrah. Verte mi, že časom to bude už len horšie. Dokonalá dráma jednej rodiny plná agónie, výčitiek, slabosti, lásky a nenávisti. Už dlho som nič podobného nevidela a určite ani dlho neuvidím. Klobúk dole! (14.03.2014)