Blízko od seba

Herecký koncert v duchu divadelních adaptací Tennesseho Williamse nebo Edwarda Albeeho - ne nadarmo August: Osage County místy připomíná vyhrocené situace a emocionální kolotoč z Kdo se bojí Virginie Woolfové? Rozhádané manžely však nahrazuje matka s třemi typově odlišnými dcerami, kteří se v odlišných, divadelně komponovaných kulisách venkovského domku uprostřed "indiánské" planiny shledávají při tragickém rodinném setkání, z něhož nikdo neodejde nedotčený. Filmu samozřejmě vévodí veškeré scény s Meryl Streep, případně Julií Roberts, které předvádějí (občas teatrálně přepálené) výkony na hraně možností - vrcholem filmu je tak asi dvacetiminutová scéna, kde se tyto protikladné, ale přitom stejné kruté charaktery střetnou v rámci jednoho oběda. Blízko od sebe je tedy hlavně hereckým filmem, kde by relativně slibně zamotaný příběh s dobře napsanými postavami byl jen doslovnou adaptací předlohy, nebýt perfektního obsazení. (11.01.2014)

Nebudem písať o tom aká patetická sa mi zdá mužská posadnutosť mladými dievčatkami ani o tom aká matka je schopná pochovať všetky sny svojej dcéry tým, že ju sama zráža ku dnu a zraňuje na najcitlivejších miestach. Julia a Meryl podľa mňa predviedli dokonalý herecký koncert, napriek tomu, že sú dávno za prahom tridsiatky. Stále nádherné ženy v komplikovaných postavách z ktorých sála ľudská nedokonalosť. Do poslednej minúty som dúfala, že Julia to auto otočí a vráti sa k umierajúcej matke, ale bol by to smiešny happy end. Som rada, že to neurobila. Pretože život nie je cesta ružovou záhradou. Milujete toho, kto o vás skoro netuší a ten, kto by za vás dýchal je len kulisa na veľkom pódiu plnom záludných nástrah. Verte mi, že časom to bude už len horšie. Dokonalá dráma jednej rodiny plná agónie, výčitiek, slabosti, lásky a nenávisti. Už dlho som nič podobného nevidela a určite ani dlho neuvidím. Klobúk dole! (14.03.2014)

Mno jo, todleto přijde takový nedomrle nepřesvědčivý vší uřvanosti navzdory asi každýmu z mýho vrhu. Babička k mé matce při jednom zemětřesení mezi normálními lidmi zvanému rodinné setkání: "Však jsem ti řekla - jestli přijdeš zbouchnutá, půjdeš tam, kde sis to upletla!" Máma polkla doušek kafe a s ledovým klidem odvětila: "A já ti na to řekla, že v parku bydlet nebudu." (04.11.2016)

Od filmu jsem vůbec nic nečekal. Zapnul jsem si to jenom jako kulisu při vaření. Nicméně hned od začátku mě to docela zaujalo, takže jsem vaření přerušil a docela se zájmem jsem film zhlédnul. Osobně mi to nepřišlo moc jako drama, ale spíš jako černá komedie. Vrcholem byla scéna u oběda. To mi dost připomínalo francouzskej film Jméno. Jinak Julii Roberts jsem dřív vůbec neměl rád, ale v posledních letech, kdy už je stará na to, aby hrála nějaký naivní nevěsty v romantickejch filmech, se mi docela začíná zamlouvat. Pro mě tohle byla asi její nejlepší role. Celkově bych to viděl na rozhraní 3 a 4 hvězd, ale zaokrouhlim nahoru. (22.03.2018)

Skoro všechny rodinné vztahy jsou přinejmenším složité, ale tady už to hraničilo se zvráceností. Divadlo na velkém plátně, které mě svými dialogy a hereckými výkony naprosto zmrazilo v jedné poloze a nedalo mi vydechnout až do závěrečných titulků. Všech mi bylo strašně líto a charaktery Meryl Streep a Julie Roberts by si zasloužily "dovolenou" v nějakém psychiatrickém zařízení. Co mi brání dát plný počet je ale nedostatek naděje nebo čehokoliv pozitivního - u všech podobných filmů se mezitím dočkáme výdechu, náznaku radosti a lásky, což tady opravdu nehrozilo. Typické americké "You are not nasty and mean. You are our mother and we love you" nepočítám. Taky mě mírně naštvalo, že v závěrečných titulcích byli všichni herci představeni momentkou z filmu, kde se usmívali a vypadali šťastně a to bylo jen jedno velké pokrytectví, protože v téhle rodině nemohl být sťastný opravdu nikdo. (23.04.2015)