Žiť

Dobrácky podsaditý pareň (presne ten typ, čo celý život čaká na zlatú rybku) vezme psa, pol litra vodky do čutory a vyberie sa do prírody, ktorá hrá všetkými odtieňmi šedej. Taký otravný pán, ktorý nadväzuje náhodné rozhovory vo vlaku alebo v MHD. Ale to ešte nič v porovnaní s holohlavým a bezohľadným gangstrom, ktorý veru na zlatú rybku nečakal a ktorého charakter dokazuje, že Rusko už dávno nie je krajina s kolektivistickým zmýšľaním, naopak, s bezohľadným individualizmom. Z tohto stretnutia vzplanie 70 minútová v podstate záživná prechádzka plná prestreliek. Jediný sympatický hrdina bol ale iba spitý mužik z polorozpadnutého domu. (16.08.2022)

"MY WIFE IS AT HOME FRYING POTATOES!" ------------ Veľká vďaka Danielke za tento tip, ku ktorému by som sa s najväčšou pravdepodobnosťou ani nedostal. Artové ako sa len dá, atmosferické až do zblbnutia, mrazivé, studené a chladné. Prítomnosť ruského pôvodu je tu vo všetkých ohľadoch citeľná počas celých 74 minút. Prostredie tejto poľnej pustatiny mi silne evokuje herného a/alebo filmového Stalkera, čo môže znamenať len jedno – Zhit ma ponorilo do svojho vnútra až po uši. Tento skvostný Boykov debut bezpochyby dávam do profilu a možno aj do viac, než len jednej kategórie. (08.10.2018)

Film doporučený uživatelkou IceQueen. ---- Vždycky říkám, že na filmy koukám hlavně proto, aby mi daly emoce a nejlépe ty pozitivní. Tady to fungovalo prakticky 99 procent stopáže. Konec je ale natolik přísný, že tam si depresivní stránka věci bere vše pro sebe. Již několikrát jsme viděli, film, kdy nesourodá dvojce byla nucena ke spolupráci. Zde se to podařilo skloubit s parádním komorním dramatem, krásnou krajinou a chytrými dialogy. Postavy jsou naprosto uvěřitelné a hlavně Michail, který si své dobrodružství až užíval mě bavil. Vidět je to ve skvělých rozhovorech a jednání obou postav. Bohu žel i jemu došlo, že tohle nakonec legrace nebude. A nebyla. No Královno, patou za toho bafana prostě dát nemůžu ale 89 procent za silný zážitek rád dám :-) (24.01.2020)

Domorodec je nedobrovolně zapleten do dramatu třetích osob (1 + 3), o kterých nic neví, a kteří jsou mu zpočátku lhostejní. A to vše platí i pro diváka. Postupně pociťuje určité sympatie k člověku, jehož se stal rukojmím (psychologický vztah mučeného a mučitele). V rozhodující chvíli si však znovu jasně uvědomuje, že se jedná o pseudo-situaci, která do jeho života nepatří, že jeho život je někde jinde, a jednoznačně se rozhoduje. (11.02.2019)

Od Jurije Bykova již třetí film a nestačím žasnout nad tím filmovým (režisérským, scénáristickým, jakož i skladatelským) talentem a jasnou koncepcí všech tří filmů, které jsem měla možnost zhlédnout (Durak, Major a teď Žiť). Řadím ho po bok svého favorita Zvjaginceva. Takže teď mám ze současné ruské kinematografie favority dva a vřele doporučuju. Určitě je ale třeba být naladěn na přemýšlivou a značně melancholickou notu. Rozhodně jejich díla nejsou žádnou oddechovkou. (03.11.2018)