Struktura krystalu

Co vznikne spojí-li se Intimní osvětlení s Cechovem a učebnicí fyziky? Originální snímek, který k porovnání dvou způsobů života větvících se z jediného kmene přistupuje zdrženlivěji než Passerova sonda a opravdu se jasný obraz spíše lomí, jako když se na něj díváme prizmatem krystalu. I tak je neméně podmanivý a má svojí zvláštní poetiku. (23.09.2011)

Film plný mnoha zdánlivě nepodstatných detailů, jejichž postupným vrstvením vznikne výtečná psychologická sonda do života dvou dávných kamarádů. Hutná atmosféra zmrzlého venkova, útržkovité dialogy a zádumčivá hudební intermezza. Tedy, na to že mě Zanussi podle ohlasů o povaze jeho tvorby nikdy nelákal, je pro mě jeho první film velice příjemným překvapením. (29.12.2011)

Režisér Zanussi nám ve svém celovečerním debutu předkládá dva pohledy na život vědce. Dva přátelé, kteří spolu kdysi studovali (a mají tedy stejné předpoklady) se po letech setkávají. Jeden je dravý, profesionální, úspěšný, buduje kariéru, ale k tomu je potřeba i jistá dávka cynismu a bezohlednosti. Druhý žije na vesnici, v souladu s přírodou, mechanicky se stará o meteorologickou stanici a hloubá v knihách o otázkách nekonečna. Ale nemarní tak svůj talent, když by mohl přispět lidstvu svými objevy? Není to jen zbabělý únik před světem? Který z nich je lepší a lze to vůbec rozhodnout? Jediným závěrem je, že život obou je sobecký... (16.11.2006)

Drama o dvou vědcích, kteří si vybrali dvě různé „poststudijní“ kariéry a vzájemně se snaží druhého přesvědčit o správnosti svého rozhodnutí, nedává jasnou odpověď na otázku, která z nich je tou „ideální“, ačkoli lehce inklinuje k rodinnému životu na samotě. Oba hrdinové jsou konstruování jako nijak zvlášť výjimeční. Akademicky úspěšný hrdina svého úspěchu nedosáhl zcela poctivou (etickou) cestou. Neakademický hrdina žijící na samotě nepůsobí přesvědčeně ve svém eskapickém kroku a jeho odsun mimo univerzitní svět spíš vypadá jako zbabělý únik, o jehož smysluplnosti ale není zcela přesvědčen. Jeho život přes všechna tvrzení není o nic plnější než na kariéru orientovaný život kolegy. (22.04.2007)

V půvabném raném Zanussiho filmu se téma vynořuje postupně, krystalizuje v rozptýleném duchu, jako světlo se jednotlivé motivy odráží proti sobě i souvisle ze všech jeho složek. Formálně jde o vzájemné tření několika ploch: děj je sice chronologický, ale střih překotný a ostré přechody a předěly signalizují vratký pohyb po hranách - scény se nejprve zdají jasné a hladké, ale vždy se musí zlomit v záhybu tvaru. Dynamickou krystalickou strukturu umocňuje hudba Wojciecha Kilara – ostré tóny či vibrafon, zvuky jako jiskry či laser odněkud vystřelené a někde napjatě rezonující. Snímek ukazuje setkání přátel z katedry fyziky, jejich osudy se konfrontují a třou o sebe ve ztišené zimní náladě, sled scén, epizod, vzpomínek však účelně klid rozrušují. Film-krystal zrcadlí podobná témata jako Intimní osvětlení (1965) Ivana Passera, různé podoby kariéry a využití znalostí získaných na škole, nostalgii, plynoucí čas a osamění; v polském filmu se však pracuje jinak – české snímky více spoléhají na vtip a komické ztvárnění situací a divák se dost času směje. Poláci jsou duchovnější; na odlehčený tón tolik nespoléhají a prožitek tak může být i poněkud čistší, soustředěnější. Jedno srovnání: tam, kde by moment náhlého probuzení dědečka při hlasitých televizních tónech v českém filmu doprovázela série vtipných hlášek a přídavná komika, tam se polští protagonisté pouze jemně pousmějí a v tichém pobavení mlčí. (16.01.2012)