Réžia:
Roland EmmerichScenár:
James VanderbiltKamera:
Anna FoersterHrajú:
Channing Tatum, Maggie Gyllenhaal, Jamie Foxx, James Woods, Richard Jenkins, Joey King, Rachelle Lefevre, Lance Reddick, Garcelle Beauvais, Jason Clarke (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Policajt John Cale (Channing Tatum) sa práve dozvedel, že nezískal svoju vysnívanú prácu v tajných službách. Chcel chrániť prezidenta Jamesa Sawyera (Jamie Foxx). Keďže však nechce sklamať svoju dcéru, zoberie ju na prehliadku Bieleho domu vo chvíli, keď vládne sídlo obsadí skupina ťažko ozbrojených útočníkov. Dramatické okolnosti ho prinútia skočiť rovnými nohami do akcie, aby zachránil nielen svoje dieťa, ale aj prezidenta a celú krajinu. (TV Markíza)
(viac)Videá (10)
Recenzie (1 066)
Letošek je rokem Smrtonosných pastí. Ta pátá s McClanem byla paradoxně nejmíň smrtonosná i zábavná, ta s Butlerem, která nás poprvé vzala tam, kde se měl McClane ocitnout už dávno, až moc opsaná, rutinní a nudná (byť scéna dobytí Bílého domu byla luxusní), a tak nejlíp sklapla až tahleta třetí. Emmerich, ačkoli měl ze všech jmenovaných zdaleka nejvyšší rozpočet, paradoxně nevítězí epičností (poněkud nenápadité) akce a za peníze, za které jindy srovnává se zemí celá města, zničí tady jen dva baráky (a ten Bílý už v minulosti několikrát zničil efektněji a nápaditěji), letadlo a pár helikoptér a aut. Boduje ale nejlepším scénářem, který je sice plný klišé, ale pěkně nám představí Bílý dům, Channing s Foxxem představují fajn dvojku, jejíž počínání mi evokovalo dva kamarády pařící spolu na Playstationu, a i záporáci jsou ucházející (a pět důležitých/výrazných padouchů je už trochu moc). A hrdinova vzpurná dcerka mě kupodivu bolestivě neiritovala a při jejím závěrečném odvolávání náletu mi stekla po tváři společná slza smíchu i dojetí. Kdykoli se na to rád podívám znovu. ()
Smrtonosná past 21. století. Film, jak se dalo očekávat, nepostrádá tradiční emmerichovské atributy a trade-marky, v tomto případě lze hovořit o jistém zesílení znaků, podle nichž jsou filmy německého rodáka nezaměnitelné (a teď mi nejde o nějakou ideologickou rovinu, někdy až fanatický amerikanismus atp.). Na úrovni vyprávění i stylu lze vystopovat znaky „čirého (hollywoodského) akademismu“, a ačkoli průměrná délka záběru dle prvního dojmu nebude pravděpodobně přesahovat tři sekundy, jde o velmi přehledně natočený film, kde orientace diváka v prostoru není téměř nikdy narušována (někdy trochu ztížená orientace v čase je už trochu jiná otázka). [==] Doslova fascinující je pak to - a to zdaleka nemůžu být jediný, kdo se o tomhle zmiňuje, protože je to nesmírně výrazné a ozvláštňující, jakým způsobem jsou ve filmu užity jednotlivé prvky a motivy, přičemž každý z nich plní nějakou předem jasně určenou funkci a film diváka záměrně navádí k tomu, aby danou funkci předem pochopil. Ať už se jedná o dialog, nějaký komentář postavy nebo zmínění určitého předmětu. Úvodní čtvrtina do prvního výbuchu je tímto doslova napěchována, vyprávění pak působí velmi uceleným dojmem a bez problémů si udržuje divákovu pozornost, přičemž výše zmíněné mikro-děje/linie jsou na konci beze zbytku uzavřeny. [==] Je až neuvěřitelné, že ty nejryzejší hollywoodské filmy, resp. za použití tradičních postupů na úrovní vyprávění i stylu, natáčejí režiséři s neamerickým původem. Bylo tomu tak v době největšího rozkvětu klasického Hollywoodu ve 20.-40. letech a je tomu tak i dnes, nejeden z nich byl přitom původem Němec. ()
Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 ()
Nevím co si Emmerich představuje pod pojmem prezidentování, ale rozhodně to nebude jen nudné papírování a moře rutinních schůzek. Ale právě jeho jedinečný přístup, který umožní skupině teroristů během deseti minut kompletně obsadit nejstřeženější budovu světa a podle potřeby udělá akční hrdiny ze všech zúčastněných prezidentem počínaje a jedenáctiletou holčičkou konče, přidal opět celé podívané ohromně na zábavnosti a probudil v myslích žánrových příznivců tak trefný pocit deja vu, o jaký se v posledních letech stará už jen parta jistých postradatelných týpků. Co na tom, že je film přecpaný stokrát viděnými klišé stejně jako The Rock steroidy, když vše je záměrně vedeno s takovým nadhledem a natočeno natolik zkušeně a sympaticky? Navíc herci si své role viditelně užívají a pan režisér si dělá každým vyprázdněným zásobníkem stejnou radost, jako kdyby měl být jeho poslední. Rozhodně mě udivuje kritická recenze s Cinemy, kde to WHD opravdu pěkně schytal. Pan redaktor asi není dostatečný gurmán. :D 75% ()
Další řadový Emmerich a další tupý film, který je hrozně snadné milovat i nenávidět. Mně to bylo všechno celkem putna - devadesátkový odér byl fajn, jelikož kdyby hlavního akčního hrdinu hrál Bruce Willis, jednalo by se o slušné pokračování a zároveň výbornou parodii na Smrtonosnou past (kterou Útok na Bílý dům hojně cituje, stejně jako Skálu a několik dalších klasik). Sledování mě neuráželo a byl jsem rád, že se nemusím nutně moc soustředit - příběh je předvídatelný od začátku až do konce a inovací je pramálo. Patosu a klišé bylo dost, nicméně kdo by ho nečekal, když Emmerich točí film o přepadení amerického prezidenta v Bílém domě? Jen to mohlo být kratší. 5/10 ()
Galéria (62)
Zaujímavosti (25)
- Na financování filmu se podílela i společnost Sony Pictures, a proto byly všechny telefony vyobrazené ve filmu právě od firmy Sony Ericcson. K vidění jsou tak ve filmu také dvě "vlajkové lodě" výrobce, a to Sony Xperia (SX) Arc S a SX S. Dále se objevily například modely SX Miro a SX U. (Will_X)
- Je velice nepravděpodobné, aby střela z RPG-7 prorazila čelní pancíř tanku M1A1 Abrams a zničila jej. (p3tris)
- Vyzváněcí tón mobilu tiskového mluvčího Raphelsona (Richard Jenkins) je píseň "Spanish Flea". (Nikitera)
Reklama