Pinocchio Guillerma del Tora

Vysněný projekt mistra osobitého řemesla konečně ožívá v čarokrásném svěžím pojetí jednoho z nejklasičtějších pohádkových příběhů a já jásám, jak geniálně del Torro látku pojal a jak procíteně nám ji dokázal naservírovat. Takhle se dělá animák pro celou rodinu. Dětsky hravý, pro ostřílenějšího diváka v jistých momentech i slušně temný. A tam, kde je to patřičné, hluboce dojímavý. Bude těžké sestavovat letošní top trojku, protože jsem už příliš nepočítal se situací, kdy těsně před koncem přiletí tak precizní dílko. [viděno na Netflixu 19.12.2022] (19.12.2022)

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)

Osobité a Del Torovské převyprávění známé pohádky o loutce, která ožila. Oproti letošní bezduché Disneyovské překopávce starého animáku, tohle má smysl, duši, a hlavně vlastní unikátní tvář. Je to stopmotion animák, který je vlastní verzi tohoto příběhu a určitě stojí za vidění a rád se budu vracet i k tomuto dílu. Specificky mě potěšil vztah Pinocchia, Geppetta a cvrčka Jiminyho, který mi přišly ze všech verzí nejzajímavější a nejprokreslenější a s největší hloubkou. K tomu je to hromada zajímavých vedlejších postav, které mají větší prostor, význam a smysl. K tomu je to na pozadí války, což tomu přidává temnější tón a unikátnější zasazení. No a úžasní hlasoví herci s nádhernými to jen a jen podtrhují. Na můj vkus to bylo jen přeci trochu delší, ale přesto krásný. Užil jsem si to celé od začátku až do konce! 8/10! (30.12.2022)

Pinocchia sem nikdy neměl moc rád, ale pokud bych se měl podívat znova na jakoukoliv jeho adaptaci, popřípadě jí pustit dětem, vybral bych si právě tuhle. Temnější a mnohem dospělejší ztvárnění notoricky známého příběhu ze kterého děti možná chvílemi nebudou úplně moudré vzhledem ke složitosti určitých témat, ale to podstatné si z něj odnesou i tak. Del Torova poetika z Pinocchia sálá a trošku překvapivě mě dost bavily všechny ty motivy, které sem Guillermo přinesl navíc, popřípadě je pojal jinak než sme byli do teď zvyklí. Jo a ta animace je prostě skvělá. Doporučuji pro fajnšmekry shlédnout ještě cca půlhodinový dokument o natáčení...80% (12.12.2022)

Pohádka, která má v sobě řadu "dospěláckých" témat z nichž nejlepší se mě zdálo to o životě a umírání. GdT je skvělý vypravěč a ještě lepší vizuální mistr, takže film je zajímavý od začátku do konce. Trošku jsem se bál toho slova "muzikál" naštěstí se tam snad 3x zazapívá a to je všechno, takže i tohle bylo OK. (11.12.2022)