X-Men: Budúca minulosť

Cestování v čase, to jsou paradoxy, trhliny v prostoru, ději i logice. Můžu to setřít s tím, že z pozice následovníka původní trilogie to své starší brášky neuctivě kope do koulí, ale dělá to s uvědomělou razancí, kterou posledně vrátil sérii Matthew Vaughn a Bryan Singer tak z ulehčené pozice duchovního otce překopává univerzum způsobem, za který jsme ho zbožňovali o dekádu zpátky, kdy nechává machry s überschopnostmi spíše povídat, než-li tasit šavle ze zápěstí. Má oporu v hercích, kdy Jackman hláškuje, Fassbender zarputile kouká a McAvoy si jen zapomněl oholit sviňákovy fousy, ale fungují s naprostou samozřejmostí a proměňují komplikovaný scénář v jednu blockbusterovou radost, která se násobí v každé další akční scéně (byť ta jedna, ta se jen tak nepřekoná). A tak k tomu mám vlastně jedinou zásadní výtku: chtěl jsem víc staré party, ale (r)evoluci nezastavíš. 4 a ½. (27.05.2014)

Noví X-Meni zklamou především ty, kteří doufají, že Singer naváže přesně tam, kde skončil, tzn. že po letech znovu natočí film, který někam posune žánr filmových komiksáků. Změnila se doba a změnili se i Xavierovi boys. Série má jasně daná pravidla, poetiku, kterou už spíš lehce doplňuje než překotně rozvíjí (jak tomu bylo u přelomových X2). Dá se říct, že Singer fúzuje starý a nový svět. Jasně, oproti Vaughnovi není jeho retro tak lehkonohé, přesto má místy skvělý náboj. Selhává vlastně jen ve finále, které místo gradace spíš usíná. Námitky si vyslouží i fakt, že Budoucí minulost jen opakuje již několikrát viděné, postavy nikam zásadně neposouvá (s výjimkou Mystique, která je až nečekaně aktivní a důležitá, prostě to už není jen "objekt vůle profesorů"... pořád se musím ptát, co za zvrhlý nápad to je dělat z Jennifer Lawrence symbol hollywoodské emancipace... no nic), nové spíše načrtává a používá jako nositele zajímavých akčních dovedností. Faktem ale je, že se Singer zcela cíleně soustředí na především na ústřední figury (Charles, Erik a Logan). Sledovat novou posádku je kulervoucí, protože McAvoy i Fassbender srší energií, cynismem i vnitřními dramaty. Hlavně mladý Magneto ohýbá časoprostor směrem k sobě nekompromisně. Staříci jsou tu spíše jako trochu lítostivé a melancholické figury. Navíc se mi úplně nepodařilo rozklíčovat, v jakém vztahu jsou k původní trilogii (hlavně Charles). Jiné kontinuum? Možná. Nakonec tak Budoucí minulost není žádný strhujícím činem "budovatele světů", ale z větší části skvělou údržbou poetiky série, jejím svorníkem a zároveň restartem. A za První třídou zaostává jen o snesitelný kus. Po jejím skončení jsem se duchaplně zamýšlel nad tím, zda časy, kdy podobné komiksové filmy redefinovaly komplexní vztah blockbusteru a reality nejsou už přeci jen za námi. Propast mezi X-Meny, Batmanem a dříve lehkovážnými eskapisty se začíná uzavírat na snesitelném kompromisu, který má jisté ostří, zároveň už ale ani v nejmenším nedráždí a nezkoumá nová teritoria tak intenzivně jako před několika lety. Time will tell. [75%] (17.05.2014)

Až na jedinou větší výtku (k té se dostaneme) krásná práce. Bryan Singer se k X-Menům vrátil nejen s patřičnou pompou, ale především s důrazem na postavy a vztahy mezi nimi, díky čemuž tak dobře fungují první dva díly. Jeho důkladná dramatická péče je bez okolků zpátky a zužitkovává výborně rozehranou zápletku (depresivní skoro-terminátoří úvod nemá chybu), ve které má každá z postav své pevné místo a nikdy tudíž nebudete řešit, že by někdo měl dostat víc nebo míň prostoru. X-Meni se svižně hýbou kupředu díky vymakaným menším akcím (Quicksilver!!!) a ještě zajímavějším dialogům, které nikdy nejsou jen vatou před další potyčkou. Singer vás tak víceméně nechává zapomenout na blockbusterové parametry a s velkou chutí prostě točí provázaný příběh, který se nepotřebuje zaštiťovat ani zbytečnou nadmírou humoru nebo digitálních atrakcí. Triky jsou navíc až na pár záběrů brilantní (těch 260 mega je vážně vidět), důležitější ale je, že tu pro tupý spektákl zkrátka nikdy není místo. Singer ze sebe naopak vydal překvapivě dospělou a dějově ambiciózní podívanou, která umně využívá snad všechny předchozí filmy a dokáže naštvat jedinou věcí: Když v závěrečné půlhodince poleví v tempu, přepískne to s dialogy a nedokáže příliš vygradovat finále, které určitě fungovalo na papíře, ale na plátně táhne o poznání méně. Poslední minuty nicméně vykouzlí nejeden fanouškovský úsměv a trochu tohle selhání napraví, takže tu pořád máme velice silnou comicsovou adaptaci, při jejíchž opakovaných zhlédnutích se budete těšit na spoustu scén. Já se druhé projekce nemůžu dočkat už teď! (8/10) (16.05.2014)

Pokud vás štvala přílišná epičnost a bombastičnost První třídy, budete s Budoucí minulostí spokojeni. Proč? Výtečný temný prolog z budoucnosti á la Terminátor 2, kdy se po zemi válí lebky mutantů i lidí, dynamické bojůvky méně známých mutantů, kteří se brání tak trochu matrixovským Sentinelům, bezproblémově vyřešený časový paradox, kvalitní casting a perfektní triky a masky. Slabinou je možná až příliš lineární vyprávění, kdy se postavy posouvají z bodu A do bodu B a očekávaného střetu v bodě C (Francie). Přestřihávání mezi dvěma liniemi je relativně střídmé, děj zůstává přehledný, ale někdy se konverzuje až moc a taky se hodně pláče. Rozervaný mladý Xavier je de facto feťák bez ambicí, kterého McAvoy ztvárnil velmi dobře, to ano, ovšem jeho třífázový vývoj (apatie/zhroucení/odhodlání) je trochu očekávatelný. Lehce démonický Fassbender těžce krade všechny scény pro sebe. Wolverine, na jehož přesvědčovacím umu závisí budoucnost mutantů a který navíc vypadá, že mu na jeho extrémně vysvaleném hrudníku snad prasknou žíly (pro pány tu máme modré poprsí Mystique), je paradoxně zcela přebit ostatními postavami. Nahrává tomu také to, že W. je tomto dílu až nepříjemně sebevědomý a jeho hlášky mají stále dokola onen drzý a namachrovaný styl./// Vychvalovaná scéna s Quicksilverem je zábavná, ale kultovní potenciál v rámci žánru dle mě nemá./// Singer chytře vsazuje postavy do televizních záběrů 70. let, z čehož je originální retro reality show, zábavně naráží na události předchozích dílů x-menovského univerza, čímž jednotlivé filmy stmeluje, ale chvála patří také scenáristům, díky kterým film drží pohromadě a nenudí klišé dialogy (až na drobné výjimky na konci). [Kino 2x, 2D, titulky] (16.05.2014)

Singer si to v matrixovském Návratu do Budoucí minulosti dělá po svém. Ačkoli je narativně, stylově i významově odlišný od Vaughnovy První třídy, snaží se na ni přesto navázat, a hlavně pak napojit na původní x-menovský svět a vytvořit jeden funkční celek připravený na další pokračování mutantní odysey. Právě tento sjednocující přístup dvou odlišných vývojových větví je asi nejdiskutabilnějším a zároveň nejcharakterističtějším rysem celého díla. Zda pak výše zmíněné znamená klad či zápor, je čistě na subjektivním vnímání, resp. hodnocení každého diváka. (12.06.2015)