Konštanta

Po ochrannom sfarbení druhý Zanussiho film, ktorý som si pozrel a tiež druhý, ktorý ma vôbec nenadchol. Dokonca z istého hľadiska to bola ešte horšia moralitka, ako Ochranné sfarbenie. Neviem, či si vtedajšia doba vyžadovala nakrúcanie filmov o neskutočných, morálne čistých ľuďoch, ktorí sa viac-menej neúspešne boria s prispôsobivosťou, pokrytectvom, zbabelosťou a všadeprítomnou zlodejinou väčšiny, pre ktorú predstavujú celkom reálne nebezpečenstvo. (24.10.2012)

Nejspíše pohled druhých, těch přizpůsobivějších, na poněkud „vyčuhujícího“ člověka, bude stále stejně nevraživý. Vždy to bude mít v životě těžší pro svou „nepřizpůsobivost“ světu intrik, podvádění, korupce. Praktiky, které se od let sedmdesátých (totalitního režimu a uzavřeného Polska, kam cizinec mohl přijet pouze na osobní pozvání) příliš nezměnily. *** Krzysztof Zanussi nedává divákovi jasnou odpověď správného jednání, ale vyzývá jej k zásadním otázkám a k hledání odpovědí. I když na mnohé odpověď nenalezneme. Však v lepším případě nás otázky mohou vést k zamyšlení se nad sebou samým a svým jednáním. Svět není černo-bílý a na tuto skutečnost poukazuje dialog Víta s vysokoškolským učitelem matematiky. Ne vždy se dobereme ke konstantě tou nejjednodušší cestou. A touha po pomstě je někdy tak silná (nikdy však sladká)! Připadá mi, že režisér zde i v Ochranném zbarvení šel až do krajních mezí. Člověk snažící se o čistou duši je osamocený ve svém boji. Nikdo se za něj nepostaví, nepřidá se na jeho stranu, vědomě mu škodí, chce ho „zlomit“. *** „Kino morálního neklidu“ splnilo svůj účel. Držím palce a fandím všem donům Quichotům bojujícím s větrnými mlýny. V hloubi duše jsem totiž nenapravitelný romantik a člověk naděje. (03.04.2014)

Filmařsky tomu zřejmě nic nechybí, ale obsahově je to dnes již zcela zbytečný film. Poměrně povrchní kritika socialismu a jeho devastujícího vlivu na obecnou morálku, která se nedokázala zabořit do hloubky problému, ale víceméně jen popisuje řádku vnějších projevů, v tuhle chvíli již neříká prakticky nic a nemluví k nikomu. (06.10.2012)

Po Ochrannom zafarbení som sa vďaka tv dostal k ďalšiemu Zanussiho filmu, tématicky podobnej Konštante. Znova mladý, ideologický intelektuál rieši svoje morálne dilemy so spoločnosťou, ktorá sa vo všeobecnosti riadi inými pravidlami, ako on. Chápem jeho názory a "morálny neklud", avšak zarazilo ma jeho chovanie v určitom okamžiku, keď mal všetky tromfy v rukách a v zásade dosiahol, čo chcel, lenže rozhodol sa ísť so svojou morálnou zarpustilosťou ešte ďalej. Chápem scenáristu, čo tým chcel povedať, lenže postava sa svojim naivným chovaním takto vzdialila divákovi. No a nejednoznačne vyznievajúci záver potom plne zodpovedá myšlienke, že osud je iba dôsledkom našeho chovania. Základnú metaforu diela treba hľadať v dialógu medzi ním a profesorom, keď rozoberajú istý matematický postup. (05.10.2012)

K poľskému filmu sa dostanem vždy iba náhodou, síce sa mu nevyhýbam, ale nijako ich ani nevyhľadávam... - a takmer vždy je to mimoriadne silný zážitok, či už emocionálne alebo intelektuálne. Porovnávať KONŠTANTU s tým, čo sa v tej dobe točilo u nás by bolo absurdné, ale aj v globále sa mi zdá, že filmové diela našich severných susedov sú tak veľmi iné, svieže, kvalitné, mimo pózerstva a pokrytectva, tak akosi.. dospelé. Zdá sa mi až neuveriteľné, že takýto film mohol vzniknúť za totality vo východnom bloku... ale jasne to dokazuje, že skutočnosť reálneho socializmu bola neskonale pestrejšia, než si dnes vo svojej pokračujúcej obmedzenosti myslíme. Ostatne - ohľadom morálky sa so zmenou ekonomického systému a príchodom "slobody" zas tak mnoho nezmenilo... (07.10.2014)