Nymfomanka, část II.
Nymph()maniac: Volume II
Nymph()maniac 2
Nymphomaniac - Volume 2
Nymph()maniac: Volume 2
Nymph()maniac: Volume 2
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrajú:
Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark (viac)Obsahy(1)
Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)
(viac)Videá (1)
Recenzie (561)
Mal to zostrihať ako dvojhodinový jeden film a potom by som pre vysoký počet porno-scén išiel s hodnotením asi na 80%. Takto sú z toho dva veľmi dlhé filmy, v ktorých sú "zakázané" scény roztrúsené len nečasto a to samozrejme hodnotím brutálne negatívne. Postavy, príbeh ani dialógy ma vôbec nezaujímali, čakal som len na "tie" scény a pravdupovediac som si na nič moc neprišiel. Dokonca aj scéna, od ktorej sme strašne veľa čakali (trojka s černochmi) je drasticky prestrihaná a tak po "poriadnej" verzii zapátrajte radšej niekde na nete. ()
Po výbornej jednotke sa dvojka stala klasickým filmom svojho režiséra. Je nudná, psychopatická a ku koncu nechcene smiešna navyše so zvratmi ako z dielne Kurta Wimmera alebo Skipa Woodsa. Oficiálne tieto filmy nazývam" Nudná pózerská artová ko****na" a mám chuť zapáliť všetky kinokluby na svete a fanúšikov Von Triera ubiť palicou ()
Tier uchopil celý tento film nešťastně. Každý znalý člověk ví, že nymfomanie je především problém psychického charakteru. Člověk, v tomto případě žena, využívá sexuálního uspokojení k uvolňování vnitřního napětí, které je způsobeno depresí, úzkostnými poruchami příp. patologií osobnosti. V žádném případě nejde o uspokojování přirozených biologických potřeb. To je v přímém rozporu s vyzněním filmu, který prezentuje víceméně zdravě uvažující ženu, která má jediný problém. A tímto problémem není nic jiného, než, nebojím se použít ro slovo (Pane redaktore. Víte, co je to PASY?) KUNDA. Ano je to skutečně její kunda. Kunda, která je stavěná na úroveň náboženství, je zdrojem perverzí a neřesti, závislosti a zločinu, je satanem co zabíjí boha. A aby to bylo divákovi vše dostatečně jasné, jsou mu tyto Trierovi pochybné vize tlumočeny skrze spoluvypravěče Seligmana. Tím navíc drze a povýšeně degraduje diváka na hlupáka, který potřebuje berličku, aby pochopil režisérova génia. Toto všechno jsou pro mě věci, které film naprosto zabíjí. To ostatní o čem se mluví, jako obscénní násilné scény, dlouhé záběry na píču a ptáky nejrůznějších tvarů a velikostí, přemrštěná stopáž a kecy o ničem, to jsou jen věci, které činí film ještě více nudným a protivným. Nejsou ale tím stěžejním problémem. Jedinou věc na filmu oceňuji. Tou je jeho závěr. Ten má alespoň myšlenkovou pointu. Celý film ale nezachrání. 40% ()
Bublina splaskla, nadšené očekávání zplihlo jak pyj po orgasmu. Druhá část je o poznání slabší, banálnější a méně vtipná (recyklace prupovídek z jedničky). Formálních hrátek ubylo, Seligmanovy odbočky zmiňující x slavných persón nabobtnávají až do groteskních rozměrů, ale naštěstí už nás Trier neoblažuje tolika názornými metaforami./// Nehraje už jen Bach a Rammstein, ale i Wagner, Mozart, Händel… A zase se dozvíme moudra o hudbě, církvi nebo deviacích. Žádné geniální propojení části první a jejich motivů (hudebních i těch ostatní) s částí druhou se nekoná. Rozdělení na pouhé tři kapitoly film zpomaluje. První část (sado-maso) sama sebe opakuje a kýžený průnik do (duše) Joe se nedostavuje. Celkový rytmus snímku je poněkud rozvláčný a bez uspokojivého gradování, což může při sledování vyvolat podobné pocity frustrace, jaké zakouší hlavní postava, která se marně snaží vyvrcholit. Finále je podivné (rozhodně nečekané, to ano) a v paměti utkví snad jen scéna odkazující na Antikrista nebo obří bradavky Gainsbourgové. A kromě krátkého záběru na felaci, ochlupená rodidla a pár ztopořených černošských údů zas nic! Trier se smíchy ohýbá v pase, jak nás napálil – a nemám na mysli relativní cudnost filmu, (v kinech běží jen sestřihané kopie), ale celou část II. a její obsah a vyznění. Každopádně teoretici mají co rozebírat a ti ostatní můžou s nadějí čekat na rozšířené verze. Studie ženské sexuality? Ale kdeže. Mimochodem character posters jsou totální podfuk, většina zobrazených postav si ve filmu nesvlékne ani šálu, natož cokoli dalšího. [Kino] ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (5)
- V záverečných titulkoch spieva cover "Hey Joe!" samotná predstaviteľka Joe, Charlotte Gainsbourg. (nolitimere)
- Udo Kier mal obdobnú scénu s lyžičkami aj v predošlom filme Larsa von Triera Melancholia (2011). (spissky)
- Shia LaBeouf prišiel na premiéru počas Berlínskeho filmového festivalu s papierovým vrecom na hlave. (Eoin)
Příliš mě nepřekvapuje, že si zde dvojka vysloužila o něco slabší hodnocení - v porovnání s jedničkou zde citelně ubylo vtipu i předchozí lehkosti. Člověk rozmlsaný z divácké vstřícnosti jedničky se tak může cítit poměrně zklamán. Podobné pocity dostihly i mě, ale trochu z jiného důvodu. Poměrně nepříjemně zaskočen jsem byl totiž přeobsazením herců v hlavních rolích, kteří svým "mladším verzím" vůbec nejsou podobní (Charlotte Gainsbourg vs. Stacy Martin & Michael Pas vs. Shia LaBeouf ) - u současných filmů, jejichž děj se odehrává na delším časovém prostoru, jsem zvyklý, že se se hercům spíše zesvětlí vlasy či digitálně přidá nějaká ta vráska, než že by si člověk musel náhle zvykat na jinou tvář, ale nechť, vlastně to není tak důležité. Osobně mi přijde, že tento film jde vlastně tak nějak obecně proti diváckým očekáváním a záměrně je bortí. Třeba v sekvenci s dvěma černochy by asi každý čekal, že bude svědkem toho, jak si trojice na plátně střihne sendvič - Trier namísto toho celou scénu přemění ve směšnou frašku, která vyzní do ztracena. Skoro jako na truc nejenom tomu, co divák čeká, ale téměř proti duchu celé jedničky - tam, kde jednička oslavovala nevázanou sexualitu a promiskuitní radovánky, přichází dvojka s neradostným líčením nejrůznějších problémů hlavní hrdinky: konflikty s kolegyněmi na pracovišti počínaje a třeba odřenými genitáliemi konče. Přesto si myslím, že je tento film s jedničkou zcela srovnatelný a kvalitativně rovnocenný. Ne vše mi tam úplně sedlo, ale nejenom díky překvapivému závěru jsem si uvědomil, že to je vážně velmi chytrý film, který inspiruje k celé řadě plodných zamyšlení. Osobně jsem například ocenil odvahu, s níž se Trier postavil nejenom za svou hrdinku, ale i za postavu pedofila, kterého Joe překvapivě přivede orálně k vyvrcholení. V dnešní době, která je honem na pedofily posedlá, to vnímám jako mimořádnou odvahu a možná nejvíc kontroverzní moment obou filmů, ačkoli jeho sdělení je po mém soudu zcela prosté a správné: pedofilní sexuální orientace je prokletí, které své nositele doživotně pronásleduje, a Trier vzdává hold těm, kteří se ovládnou a nikdy žádnému dítěti neublíží. Proti tomu přece nelze říct ani ň, pokrytecký diktát současné politické korektnosti ale dělá z tohoto téma tabu, o kterém se nemluví. Jednička i dvojka jsou jako jin a jang - pevně do sebe zaklesnuté, bez sebe nemyslitelné a tvořící dohromady jeden celek, který velice působivě a otevřeně ukazuje na nejrůznější skrytá zákoutí lidské sexuality, aniž by se uchyloval k samoúčelné explicitnosti. Je spíše paradoxní, že takto otevřený a odvážný film působí na diváky odkojené internetovým pornem v podstatě nesmírně cudně a náznakově. Přitom ve srovnání s filmy řekněme z 60. let působí obě části Nymfomanky naopak neslýchaně pornograficky, na čemž je jen vidět, jak záleží na použitém kontextu, ve kterém toto chcete hodnotit, a jak moc se současné vnímání sexu ve filmu posunulo. Může to ještě vůbec někam gradovat? chtělo by se ptát... Za mě osobně silné 4 hvězdy, doprovázené chutí vidět v brzké době oba filmy znovu. () (menej) (viac)