Nymfomanka I.

Autentické zápisky patologicky závislého nymfomana Ištvána, jež byly nalezeny v jeho laptopu. Jsou to necelé tři týdny, co mu utekla slepice: "Už osmnáctý den bez sexu. Zdá se to jako celá věčnost. V hlavě mám neuvěřitelný rachot, jakoby mi tam cinkalo tisíce příborů, dlaně se mi bez přestání třesou a dole se to bouří. Vidím ji všude. Ráno, když se procházím po své zahradě a myslím na ni, číhám přes plot na sousedův dvůr, kde pobíhá plno jejích sester. Nejradši bych na ně skočil, strhal z nich peří a všechny je osouložil. Ale nemají o mě zájem, žijou si na vysoký noze. Pche, vůbec se s nima nebudu zahazovat, jsou to slepice. Trpím. Třu svým rozkrokem prakticky o vše chlupaté, babička neměla nikdy tak precizně načesaný knír. Moje čivava už toho má taky dost a kdykoliv vidí malý smradlavý předmět oválného tvaru, sevřou se jí hrůzou půlky. Nedávno mě spatřila jak jím křupky a oběsila se na ocasu. Lituji se. Celé dny se jen lituji a usedavě pláču. Nikdy dřív se mi židle nezdála být tak sexy. Strkám ho všude, kam mě napadne; do vysavače, do hlíny, do odpadků, do termixu, do ženy, ale nic mi nenahradí tu její sladkokyselou čokodírku. Nedávno jsem si otevřel mrazák a tam zahlédl zmražené kuře. Snažil jsem si zachovat chladnou mysl, ale bylo to silnější než já. Okamžitě jsem se ztopořil, protrhl obal a přirážel s vervou sobě vlastní. Bylo to velice příjemné a klidně bych si to zopakoval znova, ale ti vyděšení zákazníci v Tescu měli jiný názor. Zavřeli mě na psychiatrii. Tady se nemohu pomilovat téměř s ničím a čajový sáček se prakticky ihned protrhne. Šílím z toho. Prosím, vrať se mi..." (02.10.2014)

Nejzábavnější, nejnormálnější, a tím i nejpřístupnější Trier. Kinoverze je paradoxně šokující svou cudností, takže avizované nymfomanické čuňačinky neuvidíte./// Etuda s Umu Thurman coby podvedenou manželkou je vynikající, protože je hrozivá i nesmírně komická zároveň. Humor, který je možná až málo cynický a černý, je podstatnou složkou obou snímků. Zůstává však otázkou, zda to nebrání většímu ponoru do života hlavní postavy, který je vlastně velmi nešťastný až tragický, což je ideální premisa pro řádně depresivní a hloubavý film. Každopádně Nymfomanka je vlak, do kterého bez váhaní nastoupím (bez vstupenky) znovu, ale zajímá mě už jen režisérská verze obou částí zároveň, nikoliv tento sestřihaný coitus interruptus. P.S. První film, ve kterém má Shia LaBeouf sexappeal, a to pořádný. "3+5" [Kino] (20.12.2013)

Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia. (13.01.2014)

Tenhle snímek už nemá s kamínkem nic společného, spíše se jedná o oblázek, který jedním šikovným pohybem vyklepnete. Ale proč to dělat, když je tak hladce obroušený a příjemný na dotek? Lars von Trier ve svém novém filmovém přípustku reinterpretací vstupního prostoru do nemocnice dedogmatizuje Riget, vysmívá se diváckým očekáváním, a před vyvrcholením snímek ukončuje, jen aby vytvořil očekávání nová. Filmařsky se jedná o velmi zábavné a chytré dílo („empatický vizuál“ – černobílá kapitola o umírajícím otci, neklidně se houpající kamera sledující Joe v bezvědomí, kýčovité záběry při scénách rodinné idyly s otcem…; včlenění představ druhé postavy – nezúčastněného posluchače – které povyšuje koncept nespolehlivého vyprávění; ambivalentní vidění Joe vs. Selingman, tedy jejich neustálá konfrontace jako prostředek k dovysvětlování, včleňování dalších motivů atp.; snad až rouhačský přístup k exaktním vědám, ba vědě (a její snaze pojmout vše) obecně – např.: Fibonacciho posloupnost - její role ve filmu vs. důvod vzniku; Uma Thurman jakožto personifikace mužského strachu z ženských scén, práce s humorem jako svého druhu orgasmem...) nicméně v konečném důsledku se stále jedná pouze o první část. (25.12.2013)

Kult, ktorý sa vytvoril okolo Nymfomanky von Triera je podľa mňa dosť zvrátený. Po prvé, ak chcete vidieť film, ktorý zobrazuje sexuálny nátlak úchvatným a presvedčivým spôsobom, pozrite si Shame. Tento film nie je porno, nie je ani nijak obzvlášť šialený, a nie ani najmenej sexy, či šokujúci. To, čo je, je únavný, nesúrodý a totálne pedantský kúsok umenia, mnou však nepochopiteľný a nepochopený. Dialógom nepomohli ani filozofické pontifikálie a vo filme ma veľakrát psychicky ubíjali. Je to akýsi druh predstavenia, ktoré nepripadá na úroveň náročnejšieho umenia, ale na úroveň amatérskych, vysokoškolských filmov. Prečo je tento film dlhý 4 hodiny? Pretože Von Trier bol príliš lenivý, aby to zostrihal na znesiteľnú stopáž? Je to ako keď váš priateľ uverejní na svojej webovej stránke 300 fotiek svojho umeleckého projektu a očakáva, že vyberiete svojich obľúbených 10, pretože sa mu jednoducho nechce spraviť vlastnú editáciu. Mohol to byť zaujímavý, intelektuálny príbeh o podstate sexu, lásky, závislostí a morálky. Je škoda, že Von Trier chcel akoby nasilu včleniť explicitný sex do svojej práce, pretože ten poväčšine docielil odcudzenie diváka, a tým aj celý odkaz tohto diela vyšiel nazmar. Ako odpoveď pre tých, ktorí ho nazývajú pornografom, nemôžem nesúhlasiť viac. Za snahu a námet dávam palec hore, za herecké odhodlanie druhý. Byť toto v réžii kohosi menej artovo miereného a produkčne rozpolteného, mohlo to dopadnúť lepšie. 60%. (31.08.2018)