Pianistka

Režisér Haneke kultivovanému publiku rovno povie, že chcel "jednoducho natočiť obscénny film". Autorka predlohy Elfriede Jelineková paradoxne obscénnosť popiera a viac sa nevyjadruje, lebo "je zvyknutá na to, že je zle chápaná". Keďže režisér je evidentne hlúpy (alebo je pozér, čo je ešte horšie) a teta Elfriede asi čitateľov považuje za dobytok, ktorý jej nestojí za to, aby sa mu zverila so svojimi pocitmi, máme tu široké pole na sebavyjadrenie. Vychádzam z toho, že ide o kontroverzné dielo. Je to film o profesorke klavíra, ktorá má kupodivu aj nejakú sexualitu. To je šok, ktorý nikto z nás nečakal. Jej sexualita má bizarnú povahu, ale prečo by sa bizarná sexualita nemohla vyskytovať u profesorky klavíra. Čo ďalej. Príbeh sexuálne úchylnej ženy sa odvíja od bodu A do bodu B a končí v bode C, pričom absolútne nič zásadné sa na tejto úsečke neudeje, sme tam, kde sme boli na začiatku. Kam sa posunula hlavná postava mentálne, morálne, psychologicky? Nikde. Je možné, aby normálny autor ponúkol dielo "o ničom"? Je to možné, lebo v súčasnom výtvarnom a inom umení (posledných cca 40 rokov) je dôležitejšie prísť s niečím iným, hoci aj deviantným, lebo len tak "umelca" chorá spoločnosť zoberie na vedomie. Rozmýšľam nad zmyslom Pianistky. Čím ďalej rozmýšľam, tým menej sa mi chce tým zaoberať. Na webe nachádzam vysvetlenie typické pre kritikov a historikov literatúry, od ktorých sa očakáva, že z titulu svojho diplomu vydolujú nejaké múdre slová a oni sa tie očakávania snažia naplniť za každú cenu: "Pianistka je kritikou civilizovaného priemerného meštiackeho života, v ktorom je žena zviazaná svojím okolím a predstavou o úspešnom živote, čo vo výsledku deformuje prežívanie lásky, sexu a medziľudských vzťahov všeobecne." Z toho vlastne vyplýva, že žiť v meste, viesť civilizovaný život a byť ženou v roku 1983 (dávno po emancipačnej revolúcii i po revolúcii sexuálnej) musí byť čímsi strašne traumatizujúcim, čo vedie k totálnej degenerácii. Vrátim sa na začiatok. Dielo ako kontroverzné nevnímam, potrebný spoločenský presah som nenašiel a žiadnu katarziu (ktorú očakávam od diel kultivovaných, resp. artových režisérov) som nedosiahol. Pamätám si len, že som film sledoval s veľkým záujmom a že som spisovateľke (i režisérovi) veril, že sa každou chvíľou dostanú zo začarovaného kruhu nezmyselných obsesií pre obsesie. Samozrejme nedostali, lebo ani nechceli. Príbuzným románom a filmom je Americké psycho, ale tam divák aspoň chápe, že ide o podobenstvo chorej spoločnosti. Jediné, čo som si v Pianistke užil, bola Annie Girardot. (18.10.2021)

Obdivuji zdejší uživatele, kteří u tohoto art počinu dokázali vnímat jeho nesporné filmařské kvality i přesvědčivý výkon hlavní představitelky. Odkaz pochopen, leč pro mě těžko stravitelný neb mně se z této studie sexuálního a duševního rozpoložení našich úchylných spoluobčanů dělalo místy blivno a po závěrečných titulcích mi zůstala v ústech nepříjemná pachuť, které jsem se pozbyla až konzumací vychlazeného, chmelového moku. Některé Hanekeho provokující filmy si dopřávám s oblibou v opakovaných projekcích, ale zde se s poděkováním poroučím. „La Pianiste“ již nikdy více. (24.07.2010)

Rozhodně se nepovažuji - a ani se považovat nemohu - za znalce Michaela Hanekeho, ale myslím, že s klidem můžu říct, že je to jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. A to jsem viděl teprve tři jeho filmy. První byl snímek "Funny Games", z kterého jsem byl, přiznám se, celkem rozčarovaný. To, co si v závěru dovolil, to bylo něco navíc, co tam prostě nepatřilo. Proč? Podobné scenáristické zásahy jsou většinou na škodu, pokud nejste Charlie Kaufman. Druhý film už mě doslova nadchnul. Byla to samozřejmě oscarová "Láska". Film, který ve vás zanechá neskutečně hluboké pocity. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/pianistka-2001-85.html (09.04.2013)

Nepamatuji si, kdy mě nějaký film přivedl do rozpaků tak, že jsem se červenala až za ušima. Pianistka to dokázala. Je to asi zatím nejúchylnější psychologický snímek, který jsem doposud viděla. Ač byl místy až nechutný, jeho kvalitu to nesnížilo, možná, kdyby byl nechutnější míň, stalo by se to. Téma student zamilovaný do vlastní profesorky tu dostalo úplně nový rozměr, a režisér nám ho předvedl bez nejmenšího studu. Jednání hrdinů je tak pudové a instinktivní, že skutečně nevíte, co se stane příště. Bezohlednost a krutost se střídá s prudkou vášní, takže mnohdy těžko rozeznat, kde končí jedno a začíná druhé. BOŽE, tohle byl šílený film, na který asi jen tak nezapomenu. (19.08.2006)

Nádherná hudba sprevádzajúca súmrak duší. Presnejšie jednej duše, ktorej tieň sadá na všetkých, ktorí sa snažia dostať do jej blízkosti a záchrana akoby nejestvovala. Táto veľmi sugestívna výpoveď o dôsledkoch možno daných a možno vyžmýkaných z potlačenej túžby mi vzala všetky slová, ktoré by skutočne vystihli podstatu tohoto diela. Chcela som vziať jednu hviezdičku, ale po zvážení nebudem uberať filmu iba pre pocity, ktoré vo mne vyvolal strach z existujúceho a prebývajúceho medzi nami. Napriek tomu sa k nemu už pravdepodobne nevrátim. (12.11.2005)