Humanité
Humanity
Réžia:
Bruno DumontScenár:
Bruno DumontKamera:
Yves CapeHudba:
Richard CuvillierObsahy(1)
Když je v poklidném severofrancouzském městečku brutálně znásilněna a zavražděna jedenáctiletá dívka, vyšetřováním případu je pověřen policejní inspektor Pharaon de Winter. Do role nemluvného a uzavřeného hrdiny obsadil tvůrce neherce Emmanuela Schottého, který snímkem prochází jako duch. Zápletka s ohavným zločinem zajímá režiséra jen jako podklad pro intenzivní autorskou meditaci nad vinou, trestem a odpuštěním. Dílo s minimem dialogů okázale ignoruje vžité konvence dramatického filmu. Metafyzickou tíži temných stránek „lidství“ režisér zprostředkovává dlouhými hypnotickými záběry okolní krajiny a pasivního hrdiny. Lidství znamenalo pro Dumonta oslnivý umělecký úspěch – na canneském festivalu v roce 1999 získalo tři ocenění včetně velké ceny poroty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (13)
Priemer. Je mi jasné, o čo sa režisér snažil, ale mňa tento štýl neberie. Dej otrasne natiahnutý, kriminálka skoro žiadna, doteraz vlastne neviem, ako na vraha prišli a hlavne bol medzi mojimi podozrivými. Vyšetrovateľ, čo mi pripadá, že má skôr bližšie k Otíkovi z Vesničko má středisková, než k nejakému dopravákovi a už vôbec nie k nejakému vyšetrovateľovi. Na jednej strane zaujímavo rozohraná zápletka, zaujímavá atmosféra, ale dialógy, ktoré herci aj neherci zo seba súkajú hrozne pomaly a ktoré nikam nevedú. Veta, minúta ticha, veta, dve minúty ticha, tri vety, minúta ticha. Sorry, na mňa príliš pomalé a uťahané. Zasa ďalší umelecký film. ()
To jsem až tak nepobral. Nejde, že bych o to, že bych to nepochopil, ale je to prostě natočeno nudně. Pokud má někdo takový život, tak prosím, ale já takové lidi neznám. Nemám problém s dlouhými záběry, ale byly některé zbytečně dlouhé a některé úplně zbytečné. Jestli byl stav vyšetřovatele jeho běžný stav nebo to byl stav apatičnosti předešlých událostí nevím, nešlo to poznat. Taktéž netuším proč mi policejní vyšetřovatel přijde lehce mentálně postižený. ()
Ťažká statika v najklasickejších tradíciach francúzskeho filmu a jeho zobrazenia každodenného, všedného života. Nulová zábava, hoci hodnoty by sa možno dali nájsť, rozhodne to nie je únik, ktorý sa od kinematografie väčšinou očakáva práve od ľudí žijúcich ako hrdinovia tohto príbehu, je to ako pozerať sa celé hodiny z okna na úplne priemerných a totálne nečinných susedov. Možno povedať film nudný, možno povedať takmer o ničom . . - skoro ako naše životy. ()
Bruno Dumont potřetí a stále se svým nezaměnitelným, řežijním stylem. Naprostá absence nějakých hereckých výkonů, dlouhé pasáže, kde se vůbec nemluví a navenek šokující příběh, o který tady zase až tak nejde. Pro někoho nic neříkající, nudné, či zdlouhavé, pro mě opět po čase velmi vítaná, filmová změna v tom nejsyrovějším pojetí. ()
Film Lidství je o životě, který žije každý z nás. Ospalé městečko, kde se všichni znají a kde není k uzoufání co dělat. Jak je typické pro režiséra, vynikají jeho herci lidskou syrovostí, žádná přetvářka, žádné načinčané cetky, ale jsou to skuteční lidé prožívající své emoce stejně před kamerou tak i mimo ni. ()
Reklama