Nymfomanka I.

Kdyby "pan umělec" von Trus natočil čtyřhodinovou pičovinu o míchání betonu, vsadím se, že by tu poďobaní hloubaví hošíci naprosto stejně veřejně masturbovali nad tím, jak skvěle se mistrovi povedlo zachytit psychologický rozklad vody v excelentním přesahu cementového potěru, jak hluboce filosoficky dávkoval štěrk do mísící se směsi, a nebo jak si svým veledílem tropí žerty ze všech zkušených polírů (To ti méně hloubaví.). Hovno, ani tak, ani tak! Prostě by si na wykydpédii načetl pár betonářských pouček, a pak by kamerou čuměl do točící se míchačky z extravagantních úhlů, aby to vypadalo kůl a moudře, přičemž by se celou dobu jen míchal beton. I já Larse považuji za velikána. Velikána mezi exhibicionistickými narušenými kokoty. A artoví hnědopichové všech zemí, vytáhněte si hlavy z prdelí. Viděli jste totiž jen další transcendentní, pseudoyntelechtuální blábol dánského egoisty o tom, jak se stal expertem na jeblé krávy s anginou klitoris poté, co si zahulil se svým nudným gynekologem, avšak zapomněl si dělat poznámky, jak by se měla chovat a píchat diagnostikovaná dívka s permanentním svrběním v motorovém pekáči. Ale co. Alespoň jsem se dozvěděl, že "podávat židovský rohlík s vidličkou je slabošské", což považuji za myšlenku roku otce Fura a budu nad ní sáhodlouze rozjímat, dokud nedosáhnu plného souznění se svými čakrami. Jediné, za co jsem "mistrovi" vděčný, je to, že mě nenechal dívat se na šukající Šarlotu Gejnsbrk, takový eksploitejšn by mi dozajista definitivně narušil pohlavní svěžest. Každopádně, jeden díl k dokonalému otrávení a znudění stačil, a tak nymforumcajze s chutí vynechám, a raději si skáknu vyprcat nějakou v rozkroku veselou vdovu, co se u toho netváří jako Frigo, neleží na zádech a unyle nefuní. (18.03.2014)

Tenhle snímek už nemá s kamínkem nic společného, spíše se jedná o oblázek, který jedním šikovným pohybem vyklepnete. Ale proč to dělat, když je tak hladce obroušený a příjemný na dotek? Lars von Trier ve svém novém filmovém přípustku reinterpretací vstupního prostoru do nemocnice dedogmatizuje Riget, vysmívá se diváckým očekáváním, a před vyvrcholením snímek ukončuje, jen aby vytvořil očekávání nová. Filmařsky se jedná o velmi zábavné a chytré dílo („empatický vizuál“ – černobílá kapitola o umírajícím otci, neklidně se houpající kamera sledující Joe v bezvědomí, kýčovité záběry při scénách rodinné idyly s otcem…; včlenění představ druhé postavy – nezúčastněného posluchače – které povyšuje koncept nespolehlivého vyprávění; ambivalentní vidění Joe vs. Selingman, tedy jejich neustálá konfrontace jako prostředek k dovysvětlování, včleňování dalších motivů atp.; snad až rouhačský přístup k exaktním vědám, ba vědě (a její snaze pojmout vše) obecně – např.: Fibonacciho posloupnost - její role ve filmu vs. důvod vzniku; Uma Thurman jakožto personifikace mužského strachu z ženských scén, práce s humorem jako svého druhu orgasmem...) nicméně v konečném důsledku se stále jedná pouze o první část. (25.12.2013)

Kontroverzní režisér Lars von Trier je ukázal už několikrát, ale tady jsem čekal mnohem více. Jsou tu nezapomenutelné scény jako třeba s Umou Turman, hra ve vlaku, samozřejmě Shia a i pár dalších. Potom jsou tu docela zajímavé rozhovory, nad kterými je nutno se zamyslet. Drama velmi dobře funguje, ale pár hluchých míst se najde, občas neuvěřitelná nuda a naprosto zbytečné scény. Příběh zaujal to každopádně a díky tomu jsem vydržel až do konce a druhý díl si pustím v nejbližší době. Jenže jak už jsem psal na začátku, čekal jsem daleko více a to je nejspíš ten problém. Když v režii vidím Lars von Triera a název filmu "Nymfomanka", představím si sexuální scény, které se vymykají všem, které jsem doposud viděl jako například v Antikristovi a to se bohužel nestalo. Opět chválit nebudu, ale prskat taky ne, k nalákaní na Nymfomanka 2 dostačující .. 6/10 = 68% (04.05.2014)

snad jsem měl více pozornosti věnovat proslulé propagační kampani a povolně se nechat vmanipulovat v očekávání oné tak zvané studie ženské sexuality (lol) prostředkem uměleckého (lol) filmu, nebo podlehnout vábení kultu, který i pro mě do nedávna představovala osobnost režiséra, ale obojímu tentokrát zabránil můj až příliš čistý úsudek. karatelský aspekt, lišácky přiznaný v úvodu filmu, neumě omlouvá perverzní snahy zanořovat se do temných hlubin nikoliv ani tak těch tělesných součástí člověka, jako spíše těch duševních, a vyvrhovat jejich obsahy na světlo k potěše, znechucení i zděšení malomyslných diváků. a to je nádherné. přesně takové má přeci divák tužby a přesně to od Triera čeká, být sveden příslibem, skrytě manipulován, citově trýzněn. je svolný být klamán a je svolný být trýzněn. dokonalá metafora vystihující s/m paralelu ve vztahu mezi dominantním režisérem a submisivním divákem zde ale není uplatnitelná. dokonalá průhlednost tvůrčích postupů, na které je navíc bez ustání okatě poukazováno, a přemíra příměrů, jež jsou doslovně komentovány, manipulaci předem zabraňuje. zmíněné postupy zdánlivě poskytují dokonalou orientaci v končinách temných jako psychoanalýza, nebo vysokých jako umění citovaných literátů, hudebníků a filmařů, ale opak je pravdou. poskytují nanejvýš téměř až vulgárně polopatický návod ke čtení už tak znepokojivě prostého filmu. snímek paradoxně šokuje ne sofistikovaností, ale banalitou, ne odvahou v zobrazování sexuality, ale antitetickou uměřeností, nikoliv význačností nejočekávanějšího opusu festivalové scény, ale svou bezobsažností a malostí. mám sto chutí se nejen decentně ohrazovat, ale přímo se vzpouzet z povýšených pozic a stavět se do role estéta či přímo snoba, jaký přeci nezabere na návnadu takto lacinou a odbytou. rozhodně by to vkusně padlo k Trierově samolibému opájení se jeho domnělým filmařským důvtipem. zabraňuje mi ani ne tak (předstíraná) slušnost, jako fakt, že jsem zhlédl pouze neúplné dílo v jeho cenzurované podobě. i přese všechnu rezervovanost se nemohu zbavit silného dojmu, že vedle všudypřítomné povrchnosti, která je nejspíše do extrému hnána přísně záměrně, film přeci své subtilnější umělecké kvality má a o to hůře postřehnutelné. naplňuje mě naděje, že snad v druhé části dojdou svého naplnění a projeví se na filmu i jeho případné excitační vlastnosti. já naivní pošetilec! ale nechám se překvapit. očekávání už by byla, je čas nechat tu iluzi padnout a náležitě si to vychutnat. (31.12.2013)

Na začátku filmu se dočtete, že uvidíte střih, který Trier sice svolil, ale nepodílel se na něm, což na zážitku zrovna nepřidá. První část je stejně hravá jako Joe, nečekané odkazy sexuality na Bacha nebo rybaření, netradiční zápletky a nebál bych se říct - příliv nostalgie. Nymfomanka je ještě v rozkvětu, lůno je zdrojem nadpozemských zážitků, a Trier rozehrává svoji kontroverzní hru. (30.12.2013)