Dvojaký život Veroniky

To finálne stretnutie francúzskej Veroniky s tým bábkovodičom bolo neskutočné. Všetko to, čo k nemu smerovalo bolo najprv zmysel nedávajúce, a potom to všetko pekne zaklaplo do seba. A zrazu zmysel mala aj poľská Veronika. Kamera bola fantastická, hlavne tá, ktorá ju prenasledovala v rušných uliciach, vystúpenie bábky bolo fascinujúce a hudba to všetko nádherne doplnila. (09.03.2016)

Tak zvláštní film, až člověk málem neví, co si o tom má myslet. Jelikož běžel ve filmovém klubu, byl docela vychvalovaný, podívala jsem se. Hned v úvodu totiž stálo, že ho nesmí vynechat žádný správný filmový fanda. Nijak mě to do sedačky nepřibilo a během koukání jsem měla i menší krizi, kdy jsem málem usla (dívala jsem se ale odpoledne, měla jsem to nahrané), přesto se nedá úplně říct, že by mě to nezaujalo. Jen je to hodně zvláštní film, který každému asi úplně nesedne. Trochu poetický, každopádně má hloubku a dostatečný prostor na vaše přemýšlení. A taky to není žádný z těch, na který druhý den zapomenete. (17.06.2013)

V Kieslowskiho filmech je určitá vyjimečnost a v tom je jejich kouzlo. Dává divákovi maximální prostor pro jeho fantazii a emoce, které lze vnímat z téměř každého detailu a tady je ruka kameramana Slawomira Idziaka přímo geniální. Je to jedinečná vizuální perla a niterně procítěný pohled do životů dvou Veronik, kde je zcela jistě obrovským bonusem neznámá herečka Irene Jacob, která je nádherná nejen svým zjevem, ale i úžasnou přirozeností projevu. Té chvály a nadšení z mé strany je tentokrát víc než dost. Barevné ladění a hudba už jen dotvářely dokonale celou atmosféru příběhu, kde nic není takové jak se zdá a vy máte neustále mnoho otázek, kde může vaše fantazie proplouvat různými teoriemi a kde jasnou odpověď nikdy nedostanete. Ty momenty s průhlednou kuličkou, zasněnými pohledy, chvílkami milování, tajuplnou tkaničkou od bot a dechberoucí představení s balerínou, nemám slov............ (13.09.2013)

Po zhlédnutí tohoto filmu mi jaksi vytanulo srovnání s tvorbou Toma Tykwera. Má ke Kieslowskému velmi blízko, což dokazuje Tykwerův návrat ke Kieslowskému scénáři ve filmu Nebe. Pokud Dvojí život Veroniky soudím čistě subjektivně, musím říct, že na mě působil mnohem příjemněji a skromněji než Tykwerovy filmy, hlavně mi byl bližší a nepůsobil na mě jen jako nějaké ušlechtilé obrázky. Ačkoli to v žádném případě není vtíravý snímek, dokáže si získat různé typy diváků, někoho díky krásné hudbě, někoho díky výkonu Irène Jacob, někoho pro svou tajemnou atmosféru a mnohé jistě dojme jeho smutný příběh. Pokud dokážete vnímat tohle všechno dohromady, je to skutečně výjimečný zážitek. (23.06.2006)

Velmi jednoduchá a přímá dějová linka není v případě tohoto snímku na škodu, protože režisér Kieslowski pracuje hlavně s nejniternějšími pocity jak hrdinů, tak i diváků. Celý film vystavěl na výrazném audiovizuálním vjemu, postaveném na mistrovské kameře Slawomira Idziaka (Černý jestřáb sestřelen) a nevtíravém, i když velmi působivém hudebním doprovodu Zbigniewa Preisnera. Toto téměř až snové skloubení mě v kině usadilo do sedačky a i přes svou relativně krátkou stopáž mi snímek připadal ještě kratší. Tak příjemně rozporuplná směs pocitů mě při odchodu z kina ještě nikdy nepřepadla (24.02.2006)