P.K.

Já prostě tyhle bollyfilmy asi nějak neumim. Nápad a scénář je nejmíň na čtyři hvězdy, zpracování (za mě) nejvíc na jednu. Takže za mě mezi dvěma a třema; nakonec se přiklánim spíš nahoru, protože konec a některý ty myšlenky týkající se náboženství a podobně byly fakt skvělý. Je to ale strašně přehnaný, estrádní, přehrávaný, pitvořící se, přebarvený, přeplácaný, zdaleka ne všichni uměj hrát, taky mě rozčilujou ty postprodukčně přidávaný zvuky, se kterejma to pak působí jak sledování Neváhej a toč - někdo by na to všechno možná řek, že to je prostě Indie, prostě Bollywood, a možná by měl pravdu, ale mně to jednoduše nesedne a jednoduše mi to nepřijde dobrý. To je samozřejmě čistě subjektivní záležitost. Ale nějak od půlky filmu, jak se PK naučil mluvit, to začalo získavat novej rozměr - a to, jak se pak začal stavět tomu tlustýmu papalášskýmu prasopsovi a jak tam pak na pozadí těch různejch náboženskejch otázek a problémů komentoval nejen víru, ale svět jako takovej, tak jakkoli to byla průhledná a trochu přeslazená agitka za svět krásnější, tak to prostě bylo skvělý a sedlo to jako prdel na hrnec (předevšim nosná myšlenka o "wrong number" - špatnym čísle, který si vzájemně dáváme ať už na Boha nebo na lidi kolem nás a pak se divíme, že je něco špatně a viníme z toho nejvíc Boha; o nálepkách křesťan-hinduista-muslim atd., který si zas vymysleli a začali používat jen lidi a s podstatou problému nebo s pravou vírou nemaj nic společnýho... - za to všechno opravdu klobouk dolů). Povedla se kupodivu i ta romantická linka, která neskončila tak moc růžově, jak jsem se bál; ta holka sice byla ošklivá jako noc, ale toho Pakoše jsem jí přál. A písnička 'Love is a Waste of Time' se mi už dokonce normálně líbila! Takže sečteno podtrženo - ta forma mi sice obecně nesedne a na začátku mě to sralo strašně, ke konci mě ten film ale potěšil tim, jakou má hloubku a že nejde o žádnou plytkou a odfláklou komedii, která byla natočená jenom proto, aby na ní někdo vydělal, ale že si na tom scénáři někdo fakt dával záležet - ta zápletka je prostě nejen chytrá, ale hlavně i osvětová. (23.09.2016)

Komedie o hledání toho pravého boha; boha, který zaručeně pomůže, když jste v nesnázích, se podobá evropským tumultům (samozřejmě ne tak demo(n)kratickým v 16. a dalších stoletích v Evropě. Všechno ale končí v holly/bolly-woodské taneční a pěvecké šou, která je tím nejlepším místem, kde boha hedat. A údajné náboženské předsudy? - ty už se dostaly daleko za zorné pole náboženství. (12.10.2020)

Loni jsem se v rámci Challenge Tour podíval z indického Bollywoodu na tamnější kultovní romantický film Statečné srdce získá nevěstu, letos ke mě zavítal na obrazovku mimozemšťan P.K. Moje pocity jsou z něj vesměs pestré až rozporuplné: Hiraniho sci-fi komedie má velmi pěkný ústřední děj, střet mimozemšťana s policejními, náboženskými i mediálními institucemi nese v sobě zábavný absurdní nádech, přináší nejeden vtipný i napínavý moment a nepostrádá hutnou myšlenku ve jménu tolerance, hlavní hrdinka s povoláním reportérky je sympatická. Na druhé straně navzdory netradiční zápletce P.K. nezapře svůj bollywoodský původ, tedy film má (alespoň pro mě měl) příšernou délku přes 2 a půl hodiny, vyplňuje ho řada muzikálových čísel, kde se to hýří různými hábity, jinými kostýmy, iritujícími zpívankami a místy až přepáleně pestrobarvenou stylizací. Nechybí i poněkud tuctová romantická linka, která končí patetickým dojákem před očima spousty diváků. Film mě jaksi střídavě chvíli bavil a chvíli otravoval, ale pro některé zábavné momenty ho asi stojí za to pro zajímavost jednou vidět. Kde jinde se setkáte s tančícími auty? 60% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (14.03.2021)

Indické filmy si dávkuji v patřičných rozestupech ne proto, že je považuji za příliš jiné, ulítlé a rozvrkočené. Je to naopak. Těch emocí a rozjuchanosti je vždycky tolik, že kdybych tyto filmy sledoval pravidelněji, nejspíš bych si na to časem zvykl. A to nechci. Dostávat takto intravenózně směs barev, chytlavých písní, krásných hereček, humoru, lásky a pozitivna, mi totiž dělá moc dobře. Byl jsem zvědavý, jak moc sci-fi to bude, ale nijak mě nepřekvapilo, že vlastně vůbec. Postava PK autorům posloužila především jako ukazovátko na mnohé nesmysly a podivnosti, které my lidé děláme. Velmi odvážně se otírá o náboženství, resp. modlářství. V zemi, kde je nejvíc náboženských uskupení a k nějakému z nich patří přes 99% obyvatelstva (Wiki), museli tvůrci nakrknout spoustu lidí. I když zazní věta, že Bohové jsou jen dva...ten, který nás stvořil a ten, kterého stvořili lidé, interpretovat se to dá různě. Tvůrci si očividně rochnili v porýpávání do mnohých náboženských praktik, ale je to na úkor dynamiky. Zbytečně tím zamázli slušně fungující a veselý úvod. Ale pravda, vše je zapomenuto díky veleromanticky dojemné závěrečné třetině, takže na mé hodnocení nebudou mít ani tyto slabší pasáže velký vliv. Naopak za vyzdvihnutí stojí skvělý A. Khan, krásná Anushka a překvapivě chytlavé písně...především v první půli. Na romantiku si vůbec nepotrpím, ale ta indická bezelstnost, nebo co to je, na mě působí jako čerstvě nakrájená cibule... . Ten film je tak dlouhý a pestrý, že i když má pár hluchých, nepovedených míst, dokáže nabídnou dvakrát větší hromadu těch vynikajících. Takže ve výsledku může nadávat snad jen někdo, kdo se podíval na PK bez toho, že by se na indický film předem naladil. Bez toho to většinou nejde. (20.05.2023)

"Tancujúce autá", význam žltej prilby alebo testovanie funkčnosti boha, to sú nápady, ktoré si naozaj vyžadujú dívať sa na svet s určitým odstupom. Kto to všetko vymyslel, tomu patrí minimálne poklona, či iný východný výraz úcty. Jediné, čo mi tu vadilo, bola romantická línia okolo Sarfraza. Inak najlepší indický film, z tých piatich čistokrvných, ktoré som zatiaľ videl. (18.03.2017)