Ja, Olga Hepnarová

Pro nakypření atmosféry stojí zhruba polovina filmu na dlouhých záběrech beze slov, přičemž jsou v ději chvilkama větší skoky, což člověka vede k tomu přemýšlet a domýšlet, co se mezi scénama asi tak událo a vedlo k následovnému. Nepovažuji to více méně za zápor, jako spíš za tvůrčí záměr, ač sama bych raději pokrátila některá hluchá místa (dlouhé záběry na prázdné prostory, nebo nic nedělající Olgu apod.) a vyplnila bych je větší dějovou akcelerací. Chvalitebné je i natočení snímku v dobovém stylu, kdy film působí, že byl takřka i natočen v době, kdy se odehrává. O čem je film, jak je i z názvu vyplývající, především, to je hlavně titulní postava Olgy Hepnarové, a já musím konstatovat, že herecký výkon Michaliny Olszańské (kukuč alá charismatičtější Natalie Portman) je opravdu nekritizovatelný a já bych jí vydržela sledovat i hodiny. Ač se toho za 105 minut příliš neuděje, přesto je z ní krásně cítit, jaké pohnutky se jí asi honí hlavou a její psychologický rozklad. Doufám, že o představitelce hlavní role nadále uslyšíme. Kvůli tomuhle filmu jsem jela 65 km a vůbec cesty nelituji. Co jsem čekala, to jsem dostala. Lehký nadprůměr. (08.04.2016)

Dost rozpačité dojmy. Po celou dobu jsem bojoval nejen s hlavní hrdinkou, ale i dílem samotným. Znáte ty filmy, které jsou odosobněné, chladné, ale i přesto od nich nedokážete odtrhnout oči, protože vás stejně svojí atmosférou pohltí? No, tak tohle není zrovna ten případ. Což bych ale dokázal nějak skousnout, kdyby se mi třeba podařilo naladit na hlavní postavu…no, spíš se k ní alespoň přiblížit, trošku ji pochopit. U Olgy byla přítomna řada záchvěvů, na které jsem reagoval porozuměním, avšak po mnohém z nich přišla scéna, která to shodila. A myslím si, že to nebylo nevyrovnaností postavy, nýbrž jejím špatným napsáním (neznám podrobnosti z historie, ale místy si docela odporovala, ať už slovy nebo činy, a to zvláště ke konci). Po celý film mě navíc rušilo nekvalitní předabování, k tomu jsem se musel nechtěně smát neustálému kouření postav a přehnanému důrazu na sexualitu (nemalá úlitba převážně pánské části publika). Za ty výše zmíněné chvilky porozumění hodnotím ještě slabším průměrem, ale zklamání u mě bohužel převažuje. (21.07.2016)

Hlášení o činu Olgy Hepnarové v rádiu si pamatuji, jako by to bylo včera. Znám dobře i dokument z cyklu Hrdelní zločiny. Vím toho dost, abych mohl s čistým svědomím smeknout klobouk před tímto filmem a ještě k tomu filmovým debutem. Autoři se obklopili týmem, kde každý ve své disciplíně pochopil, co od něj přesně chtějí a jejich idea se stala ideou všech. Zodpovědný výběr herců, především představitelky Olgy vrchovatou měrou vrací tvůrcům jejich úsilí. To, že postupy a výsledný vizuální efekt špičkové kamery i opatrného střihu tolik připomínají československou novou vlnu určitě nebyl prvotní záměr, ale ani náhoda. Společné mají zaujetí tématem a srdce, bez touhy po soškách a kobercích. Při plném vědomí zrůdnosti Olžina aktu pomsty, některé její niterné postřehy vůči stádu a většinové společnosti ač nerad.. chápu (10.06.2016)

Olga skrývala v sebe jeden výrazný klad. Mne totiž vôbec neprišla ako prvoplánová kritika režimu, ale ako existencionálny pohľad do zničenej duše jedného otloukánka. Ktorý bol mimochodom navyše aj trochu mešuge. Príbeh by sa takto mohol odohrať kdekoľvek a sme svedkami pri strielačkách na amerických školách, že sa aj pravidelne odohráva. Svojim spôsobom Olgu aj môžeme chápať, len tá bohužiaľ nepochopila, čo je to možnosť výberu. (18.09.2016)

Tak se nám tu po letech vynořil další ,, krátký film o zabíjení''. Ačkoliv by mu šlo mnohé vytknout, v našich vodách je rybka nevídaná, něco skoro jako latimérie... Olga Hepnarová je celkem dobře známá široké veřejnosti. Přeci jen je v topce našich nejznámějších masových vrahů a zároveň je v topce těch co dostali za svůj zločin trest nejtěžší. Noviny a časopisy navíc rádi čas od času tyto ,,mordhitparády'' oživují či připomínají. Film se celkem věrně drží všech faktů ze života této masové vražedkyně a místy je dokonce slovo od slova citována (nejen ona). Ona hromadná vražda nevinných lidí čekajících na tramvaj není vyvrcholením filmu jak by divák čekal, ale jen jednou z epizodek činů, které Hepnarová provedla. Mnohem větší prostor je zde věnován jejímu duševnímu stavu a sexualitě. Ačkoliv nebyla u Hepnarové duševní nemoc prokázána a poslední posudky lékařů hovoří o jejím stavu ve smyslu, že duševní poruchu a přeměnu v někoho jiného simuluje, vzbuzuje tato postava řadu otázek. Byla by jiná, kdyby zažila opravdovou lásku? Od rodičů, od partnerky? Nebyla tam prostě velká shoda jejích negativních zkušeností s lidmi s nějakou duševní poruchou? Dnes se lze jen těžko dohadovat. Souhlasím s tím, co píše David82, někde se na tu artovní pilu opravdu trochu až moc okatě tlačilo. Na druhou stranu to černo-bílé pojetí a zejména dokonalé reálie u člověka občas opravdu navodily dojem, že kouká na něco z první poloviny sedmdesátých let. Možná je škoda, že tvůrci nezobrazili poslední minuty Hepnarové jak skutečně probíhaly. Film se k ní v tomto ohledu chová opravdu kavalírsky. Není tam nic o pokousání člena eskorty, nalomeném malíčku kata i o náhlém se uvolnění a odevzdání těsně před popravou, kdy se znečistila obsahem svých útrob... ne v tom není ani morbidita, ani nějaká úchylka z mé strany. Soud k smrti odsoudil člověka, který tvrdil, že nezemře a že se smrti nebojí. Který ji chtěl jako cíl svého žití a který s ní počítal. Proto si myslím, že ta svědky doložená náhlá, poslední nehraná živočišná chuť po životě měla mít ve filmu více prostoru. Každopádně hodně zajímavé dílo a rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. Dávám za 4 kanystry s naftou. * * * * (01.07.2016)