Ja, Olga Hepnarová

Velmi zdařilé psychologické drama vystavěné na skutečném životním příběhu jedné z nejznámějších našich vražedkyň. Černobílá dodává snímku atmosféru, která celkově skvěle odráží dobu, v níž se děj odehrává. Pochválit je nutno také herecké výkony, jež staví zejména na méně známých a neokoukaných tvářích, což je ve výsledku spíše klad. Co se výtek týče, tak souhlasím s názorem, že tvůrci mohli více zdůraznit důvody, proč se Olga cítila ve společnosti natolik ukřivděná. (28.06.2016)

Mohlo byť z toho naozaj famózne koprodukčné drama, ale výsledok vypovedá o niečom inom. Najväčšou chybou, ktorú nedokážem prekúsnuť, je tá, že sa tvorcovia nezameriavali na čo mali, ale presne na to, na čo nemali (teda aspoň v strednej časti filmu). Úvod snímku je pomerny dobrý, ale ako ubiehali minúty, stihlo nám režisérske duo predsunúť absolútne zbytočné scény, medzi ktoré rátam najmä x-lesbických scénok, ktoré s vykreslením Olginho charakteru a jej psychického rozpoloženia - resp. prečo vlastne spravila to čo spravila - mali pramálo spoločné. Rozumiem, že bolo treba ukázať aj sexuálnu orientáciu hlavnej postavy, ale dané lesbické scény, ktorých bolo viac než v priemernom soft porne, mi prišli čisto účelové a naozaj nepotrebné. V strednej časi sa mali skôr tvorcovia zamerať na to, KTO Olge ubližoval a AKO(!)... ale z tejto záležitosti sme videli len scénu, v ktorej dostala Olga od niekoľkých dievčat kopance na zemi. Okej. A ďalej? Ďalej len vravela o tom, ako jej všetci ubližovali, ale viac menej to od nej často vyznie tak, že sa nesnažila zaradiť do spoločnosti, žiadne pokusy z jej strany som nezaznamenával a ohľadom všetkého sa len sťažovala a fňukala a pritom je vidno, že mala psychické problémy - nie že by spoločnosť na ňu bola až taká sviňa, ved šikanu zažil v určitom období života každý, ale práve jej psychické rozpoloženie väčšinovo viedlo k danej udalosti, kedy sa rozhodla podnikňúť svoju odplatu. A práve na to, na jej psychiku, plus na šikanu od spoločnosti, sa mal film najviac zamerať. P.S. záver to vyťahuje na tri hviezdy, tam už sa snímok vracal na správne koľaje. (20.09.2016)

Co si budu nalhávat, místy to dalo zabrat. Poslední ženu, která v Československu dostala trest smrti, protože to s náklaďákem rozjela proti zastávce plné lidí, asi netřeba „představovat“. Ústřední postava vytváří zneklidňující chlad, uzlíček nervů, který nikdy nikam nezapadl, chvíli sebelítostivá, vzápětí nevypočitatelná. Odsoudit ji, soucítit, oboje najednou? To, jak tvůrci přistupovali k postavám, se mi úplně nezamlouvalo, dlouho jsem se nedokázal napojit, něco si v příběhu najít… Michalina Olszańska velmi dobrá, ale Český lev prostě ne, i když oceňuju, že slova tu nejsou potřeba. Jinak skvělá černobílá stylizace, odvážná Marika Šoposká. Zmíním i jakousi neuspořádanost či nedokončenost myšlenek. Přesto ambiciózní, proti proudu, překvapivě české. (11.01.2024)

Zfilmovaný deník bez hlubších souvislostí, který divákovi místo ucelené rekonstrukce á la Hořící keř nabídne pouze umaštěné a pořádně zakouřené fragmenty, útržky a střípky, které víceméně drží pohromadě až v samotném závěru. Nebylo mi z toho dobře po těle a to je pocit, na který nejsem v souvislosti s českým filmem úplně zvyklý. Z letošní české úrody mám zatím pocit, že se v tom našem malém rybníčku začíná konečně něco dít. (20.03.2016)

Očekávaný zázrak na poli české kinemotagrafie se nekonal. Podivná nekontrastní černobílá maskující zřejmě nulový rozpočet, to bych ještě bral. Horší je to se scénářem, pokud se Kazda s Weinrebem na natáčení chystali víc jak 5 let, čekal bych, že snímek nebude jen rekapitulací života Olgy Hepnarové z deníku Blesk, ale místy možná hlubší analýzou. Nic. Snímek může být paradoxně úspěšnější u zahraničního publika, které nebude s případem Hepnarová obeznámeno. Dokážu si představit, že nevědět nic a nic se ani pořádně nedozvědět může mít mnohem silnější a poněkud bizarní účinek. Ale abych jen nepindal - zahráno dobře a scéna z vesnické tancovačky s Collegium Musicum na pozadí je výborná. (30.03.2016)