Kód neznámý

Další Hanekeho výtečný snímek, tentokrát o skrytých frustracích soudobé společnosti, ke kterým ona sama postrádá klíč. Přesto je to film překvapivě velice křehký a dojemný. Syžetem připomíná Hanekeho předchozí díla 71 fragmentů chronologie náhody a Zámek, přičemž zde najdeme i drobnou epizodu odkazující na Funny Games. Mizanscéna je komponována velice prostě, ale přitom účelně. Jednotlivé postavy, předměty, barvy a pohyb jsou zachyceny vyváženě a přesně. Kamera většinou snímá z pozice stojícího člověka a zdůrazňuje tak naši rovnocennost a angažovanost. Nechybí zde film ve filmu i agresivní aluze na Lamorisseho Červený balónek. (09.02.2008)

Dávam tri hviezdy, ale priznám sa, svoju úlohu tu hrajú aj prízemné dôvody. Pre mňa jednoznačne najslabší film od Hanekeho. Jednotlivé príbehy mohli byť zaujímavé, ale buď sa nerozvinuli, alebo sa rozvinuli do niečoho, čo išlo mimo mňa, prípadne do nejakého klišé . A niektoré mi už nedali zmysel vôbec. O nejakom spojení do jednotného významu tiež nemôže byť ani reči, takže sa ani nedá povedať, že by išlo o skladačku. Jediná scéna, ktorá ma trochu viac upútala je z toho metra, čo mi vnuklo myšlienku Hanekeho ako vizionára. No áno, takých nepríjemných stretnutí je v dnešnej dobe viac, a budú narastať. V každom prípade nepríjemná situácia pre ženu. Celkovo však jedna veľká banalita šmrncnutá nudou a hrozným strihom. Veľmi slabý priemer. 50/100 (15.08.2019)

Akoby si Haneke (opäť poháňaný potrebou skúmať ľudskú dôstojnosť) skúšal inscenovanie pred kamerou – bez potreby zasiahnuť diváka uceleným príbehom. Chronologicky rozhádzaná mozaika úryvkov z príbehov skupiny ľudí, ktorí si vzájomne ovplyvnili denné fungovanie. Pozorovanie chovania postáv v dlhých záberoch bez hudby. Niekoľko TOP scén, pri ktorých nedýchate, a niekoľko scén, bez ktorých by bol film súdržnejší, jednoduchší pre vnímanie a emocionálne viacej angažujúci. Pre žrútov Hanekeho podnet pre hodinové diskusie. Vyborná Juliette Binoche. (05.07.2013)

Na Hanekeho si vždy nájdem čas, ktorého nemám na rozhadzovanie, a opäť ma čaká nemilá štúdia ľudskej psychiky, povahy a osobnosti. Obsadenie francúzskej herečky Juliette Binoche vnímam, ako pozitívny aspekt, pretože si celý snímok kradne pre seba v pozitívnom duchu, v scénach, ktorých sa zúčastňuje, tak tie veru, stoja za to ! Inak, Michael, je nemastný - neslaný, ťažký, komplikovaný, a iný byť ani nemôže ! Vskutku, film mi až tak nesadol, ako som si pôvodne predstavoval. Rozhodol som sa razantne zhliadnuť všetku tvorbu tohto rakúskeho psychológa, kde som jednak videl snímky, ktoré ma totálne priklincovali do sedačky - napríklad : Siedmy kontinent, Bennyho video, či trebárs AUSTRIA - FUNNY GAMES, alebo taký televízny film Zámok, ma strašne nudil a odpudzoval, a ani americká verzia : Zábavných hier, nebola bohviečo, a tak aktuálny Kód neznámy, je priemer, taký zlatý stred, ktorý ničím neurazí, ale ani nenadchne. Dôležité je, aby dotyčný divák, venujúci sa pozeraniu, pochopil hlavný zámer - režiséra a scenáristu, v jednej a tej istej osobe, Michaela Hanekeho, ktorého by som zavolal do prostredia, v ktorom bohužiaľ, žijem, a verím, že by sa extrémne čudoval, poprípade by sme spoločne o tom nakrútili ďalší z depresívnych, nekompromisných filmov, ako čert ! Haneke je takým ANTIKRISTOM ? (01.10.2017)

Ne vždy je posvícení. Původní Hanekeho záměr pojednat - hodně mi v tom připomíná svého francouzského generačního vrstevníka Lelouche - nesnadné zkušenosti z obnovení evropského jednoty po roce 1989 z atraktivního uměleckého úhlu a dobrat se touto formou uchopení hlubších skutečností a souvislostí, takřka nevyšel. Z tvořivosti zbylo byť nezanedbatelné torzo rutiny. Ze záměru se tak mění fragmentárnost v dokonalé rozbití nejen sujetu, ale i vlastního děje, který ve všech třech základních liniích skončí ve ztracenu. Dobývání postmoderny vyústilo v tomto případě sice do její bezpodmínečné kapitulace, ale její velmi pomyslná porážka současně spolehlivě zlikvidovala jakoukoliv možnost odlišení a hlubšího poselství KÓDU. Žasnout tak v tomto případě neznamená nechápat, ale naopak rozumět až příliš dobře. A tak ani kvalitní, doslova ošlehaní protagonisté náhle nemají co hrát a na čem založit svůj výklad svěřené postavy; nejzřetelněji je to vidět na kreaci jindy famózní Juliette Binochové. Škoda zmařené příležitosti. (14.02.2010)