Kód neznámý

Akoby si Haneke (opäť poháňaný potrebou skúmať ľudskú dôstojnosť) skúšal inscenovanie pred kamerou – bez potreby zasiahnuť diváka uceleným príbehom. Chronologicky rozhádzaná mozaika úryvkov z príbehov skupiny ľudí, ktorí si vzájomne ovplyvnili denné fungovanie. Pozorovanie chovania postáv v dlhých záberoch bez hudby. Niekoľko TOP scén, pri ktorých nedýchate, a niekoľko scén, bez ktorých by bol film súdržnejší, jednoduchší pre vnímanie a emocionálne viacej angažujúci. Pre žrútov Hanekeho podnet pre hodinové diskusie. Vyborná Juliette Binoche. (05.07.2013)

Mě to vyrazilo dech. Naprosto přesné! Výstižná sonda do života obyčejných lidí, sociální propletenec vztahů, nepochopení, nalézání, úcta a pohrdání, skica, mozaika, puzzle - jak chcete.Aneb co způsobí bezděčné gesto, dá se slušnost vynutit? A vede dobře mínění vždy k dobrému konci? Všechno je řečeno na začátku, pochopíme to až na konci. Neúplná zpráva z různých cest. Jiný kód na dveřích, neznámý kód ... (21.05.2014)

Další Hanekeho výtečný snímek, tentokrát o skrytých frustracích soudobé společnosti, ke kterým ona sama postrádá klíč. Přesto je to film překvapivě velice křehký a dojemný. Syžetem připomíná Hanekeho předchozí díla 71 fragmentů chronologie náhody a Zámek, přičemž zde najdeme i drobnou epizodu odkazující na Funny Games. Mizanscéna je komponována velice prostě, ale přitom účelně. Jednotlivé postavy, předměty, barvy a pohyb jsou zachyceny vyváženě a přesně. Kamera většinou snímá z pozice stojícího člověka a zdůrazňuje tak naši rovnocennost a angažovanost. Nechybí zde film ve filmu i agresivní aluze na Lamorisseho Červený balónek. (09.02.2008)

Haneke je režisér s nezaměnitelným stylem vyžadující veškerou divákovu pozornost a zároveň velkou spolupráci, kdy člověk musí přistoupit ( pokud si chce snímek užít ) na jeho " styl vyprávění " ,protože si velmi rád " pohrává " s divákem. Mně osobně jeho režijní styl velmi sedí, užíval jsem si každičký moment tohoto snímku. Pouze maličký problém mám s úplným závěrem, ale to je pouze můj problém neboť Haneke je mistr a " milovník " otevřených konců..... s čímž v zásadě problém nemívám( ba právě naopak ), zde bych však maličko ucelenější závěr uvítal... Nicméně život sám je příběh na pokračování, tak proč by tento snímek měl mít " pevný konec ".... 70% (25.12.2009)

Herectvo v živote, na javisku. Haneke fragmetárne ukazuje vzťahové problémy, ťažkosti imigrantov, otvára rasové otázky, prístup polície k minoritám, vražedný konflikt v Kosove, zadumané tváre vo verejnej doprave Paríža a iné. Voľné, nedoriešené epizódy, plynú akoby mimovoľne popri sebe, bez ukončenia. S melódiou záverečnej bubnovačky v uchu sa márne snažíme pochopiť, čo sa iné individuality snažia povedať, naznačiť posunkami, gestami, písomnými správami. Kódom k filmu je podľa mňa jeho podnázov - nedokončené správy z rôznych ciest. Ciest ako foriem komunikácie prenášanej cez hranice indivídua, mesta, štátu. Zároveň, napriek režisérovej snahe neriešiť vážne sa tváriace načrtnuté témy, sa na celok pozeralo tak akosi príjemne, nenásilne. 70%. (31.12.2009)