Chicago Fire

Když dojde na filmy či seriály o záchranných složkách, tak se s patosem tak nějak počítá; chtě nechtě prostě patří k zaměstnáním, kde dotyční den co den nasazují životy. Problémem však bývá neodhadnutí správné a snesitelné míry. Stačí o trochu více než je záhodno a je to nechtěně směšné raz dva. Tvůrcům Chicago Fire se však tu míru (zatím) podařilo úspěšně najít. Nepotřebují hasičský sbor oslavovat zpomalenými záběry na vynášené štěně z ohnivého inferna a prostě a jednoduše je nechávají dělat jejich práci. Samozřejmě uzpůsobenou pro oko divákovo čili frekvence dechberoucích akčně dramatických výjezdů je vražedná a poněkud přes míru. Všechny zásahy však bez výjimky fungují; mimo jiné i proto, že se nekonají žádné superhrdinské kousky na vlastní pěst (to by dotyčný naopak kolegům spíše práci přidělal), ale realistická souhra mnoha členů, kdy každý má přesně danou roli. Stejně tak funguje i osobní linie, kde všichni mají zruinovaný osobní život (mají-li to štěstí a mají vůbec nějaký) a na vděk již dávno nečekají. Se slovy díků se nesetkávají, to spíše se žalobami zachráněných. Ve své podstatě je to taková velkorozpočtová necynická zámořská verze britských Sirens o každodenních hrdinech a samozřejmě nepřiznaný spin-off Třetí hlídky. Z produkční stránky potěší, že se tvůrci nebojí využít předností fotogenického Chicaga a vůbec to díky rozpočtu vypadá i zvučí k světu. A tak je zatím na obtíž jen barbínovské duo záchranářek, které vedle mužského ansámblu, které krom chlapackého charismatu oplývá i hereckým talentem, působí jak pěst na divákovo oko. (18.10.2012)