Obsahy(1)
Na dvoře vládce sicilské Messiny se utkávají dva páry: sršatá Beatrice se sarkastickým Benedickem a poddajná Hero s hrdinným Claudiem. Zatímco druhý pár spěje zdánlivě hladce k oltáři, první dvojici musí přátelé lstí dopomoci, aby je donutili odhalit, že pod neustálým vzájemným špičkováním skrývají hlubší city. Když už to vypadá na dvojitý šťastný konec, zamíchá kartami Don John, zhrzený nevlastní bratr vladaře, a zasáhne ho na nejcitlivějším místě, když proti sobě poštve jeho přátele. Komediální Shakespeare ve vrcholné formě a inscenace, která přenáší děj do 80. let dvacátého století, aniž by na tom tratila, protože milostné zmatky jsou stále stejné, ať už se odehrávají v jakémkoliv století. (rikitiki)
(viac)Recenzie (18)
Tak jsem si dnes řekla, že bych chtěla vidět zase trochu Davida Tennanta, ale na co se podívat, když on většinou hraje v seriálech... Pohledala jsem a našla tohle. Neuvěřitelné... Shakespeara jsem louskala ve svém čtecím období na střední, takže předlohu jsem znala, ale tohle je fakt síla a myslím, že starému dobrému Willovi by se líbila. Ústřední zápletka je samozřejmě velká láska, kterou se někdo snaží překazit, ale protože se jedná o komedii, o happy-end se bát nemusíte. Vedlejší zápletkou pak má být haštěřivá dvojice Beatrice (Catherine Tate) a Benedict (David Tennant), oba dva zapřísáhlí odpůrci manželství a lásky vůbec, kterým ostatní úspěšně namluví, že je ten druhý miluje až za hrob. A tady vyvstává trochu problém, protože tato "vedlejší" zápletka je mnohem výživnější než zbytek hry a hlavně David si tu zabere veškerou pozornost publika pro sebe (doslova ji ukradne..), jeho bláznovské, místy až schizofrenické výrazy mě hodněkrát přinutily k výbuchu smíchu... No, nakonec... to nevadí, ne? Hru jsem si užila, i bez titulků, jelikož spoustu věcí vyčtete jen z hraní. Pro mě za pět* s jistotou toho, že když budu mít splín, tohle mi dokáže zvednout náladu. ()
Má oblíbená Shakespearova hra a Tennant s Tate jsou mí oblíbení hercí. Už mám nakoukáno pár verzí - jak ve filmu, tak na divadle - a přes nemálo rozpačité pocity, kterých jsem se na začátku nemohla zbavit, můžu nakonec jen doporučit. U těhle moderních zpracování máte totiž často pocit, že je to až moc ujeté, až groteskně trapné. K Shakespearovým dílům by se přece mělo přistupovat s respektem a v punčocháčích! Myslím, že když tomu dáte šanci a předem to neodsoudíte, zjistíte, že ač v supermanovském tričku zaprasený od barvy je Benedict přesně takový jaký má být. Jen Beatrice je trochu moc uřvaná. ()
Projíždět Shakespeara spolu s Tennantem je záviděníhodná jízda. Much Ado About Nothing mi rozhodně neříká tolik a je pro mne jako celek slabším zážitkem než Tennantům Hamlet. Povyk naráží na přílišnou dokonalost hlavních protagonistů. Tennant s Tate jsou ve všech ohledech úžasní, jenže nemají tolik času a v momentě, kdy nejsou na scéně je hra buď poloviční a nebo vůbec není. Tahle verze Povyku má nezapomenutelné scény a bavila mě, jenže zároveň je ohromně nevyrovnaná. 7/10 ()
Slzela jsem smíchy. To prostě nešlo jinak. David Tennant s Catherine Tate tvoří výbušnou směs, jaká se jen tak nevidí. Žádná bránice není v jejich přítomnosti v bezpečí. Tahle dvojka se na jevišti vyřádila, jen co je pravda. Což vedlo k tomu, že ostatní postavy a dějové linky působily téměř rušivě, ale člověk si občas potřeboval odpočinout od záchvatů smíchu, že? U této hry kupodivu ani nevadilo zasazení do modernějšího prostředí. Zřejmě proto, že motiv je nadčasový. Ano, takhle vypadá dokonalá komedie, současní tvůrci se mají ještě hodně co učit. ()
Celé divadelní provedení v moderním kabátku je protkáno vtipem a povedlo se nad očekávání (snad jen tu vážnější část ve druhé polovině nemuseli pojmout zas tak vážně), ale jakmile se na scéně objeví společně nebo i jednotlivě Catherine Tate a David Tennant, vyhoupne se pokaždé barometr zábavnosti do těch nejvyšších sfér. U Doctora to ještě mohla být náhoda, ale po tomto představení mám jasno - tahle herecká dvojka je pro sebe prostě stvořená. Catherine tu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejlepších britských komiček a David je natolik excentrický, že s ní v pohodě drží krok. U výstupů, jako když například Benedict i Beatrice poslouchají fingované tajné rozhovory ostatních, při žádosti o ruku a mnohých dalších jsem se smíchy třískala jako už dávno ne, zvláště Davidovy výrazy a pohyby mě úplně rozsekávaly. A k tomu samozřejmě Shakespearovy dokonalé dialogy...co se mě týče, tohle rozhodně nebude záležitost jen na jedno zhlédnutí. ()
Reklama