Věra ´68

Ty dobové záběry i následné ze současnosti z Mexico City a Teotihuacánu, to bylo pro mě starého mehikána teda něco! A jen si říkám, zda v dějinách této země, měla někdy nějaká jiná žena velkolepější a grandioznější svatbu jako Věra v největší katedrále Nového Světa....já myslím, že těžko. Krásný dokument a pocta této velké sportovkyni a ještě větší ženě. Nechť odpočívá v pokoji. (31.08.2016)

Život sám se někdy chová jak ten nejbláznivější scénárista a pro Věru Čáslavskou to platí v míře vrchovaté. Strmé vzestupy i pády, žádná povlovná hanácká rovinka. O to víc zamrzí, že o těch pádech se až tak nemluví. Samozřejmě v člověku je jistá bázeň před utrpením, které jde až na dřeň, a jedině čas dokáže zmírnit bolest od nesnesitelné po snesitelnou, ale i tak je člověk tvor ubohý, plazící se po zemi... A ta bolest tam přetrvá a možná proto ta nechuť znovu drásat ty rány. A pak je vlastně zázrak normálně "fungovat", smát se, pracovat. Věra to dokázala! A to dává naději i útěchu těm, kteří něčím podobným prochází, že i na konci toho tunelu je aspoň nějaký nepatrný plamének nového života... (30.12.2012)

Medailonek o symbolu československé sportovní gymnastiky - o legendární paní Věře Čáslavské, která v 60. letech ovládla světové sportovní nebe (v roce 1968 vyhlášena sportovcem světa!) a stala se nejen díky svým famózním olympijským výkonům (11 olym. medailí - 7 zlatých, 4 stříbrné) ikonou v bývalém Československu, ale i v zemi vycházejícího slunce (za svou bojovnost dostala samurajský meč - pro ženu naprostá rarita) nebo Mexiku (které v šedesátém osmém bylo naladěno na stejných politicko-sociálních vlnách díky studentským hnutím; sportovní atmosféra během souboje se sovětskou gymnastkou Larisou Petrikovou byla srovnatelná s utkáními ledních hokejistů proti SSSR). Zároveň se stala i symbolem protestu proti "Osvoboditelům". Počínaje odvrácením pohledu při předávání medailí za zvuku hymny SSSR v Mexico City při děleném první místě, ale zejména po podepsání manifestu 2000 slov, který ji ztrpčil 70. a 80. léta, poněvadž svůj podpis nikdy neodvolala. Ale tam, kde život dával, tam i bral. Čáslavské život, který sama popisuje jako sinusovku, ala VW "jednou si dole a jednou nahoře", je ve svých údolích často v osobní rovině - nešťastné manželství, smrt manžela a následné soudní tahanice, které padly na hlavu jejímu synovi, což se podepsalo na její psychické pohodě. V dokumentu se mi líbilo prolínání osobních zážitků na pozadí české a sportovní historie, ale i Čáslavské vitalita, skromnost, přímost a optimismus. (07.01.2014)

Sledovaním športu netknutý, zaujímajúci sa však o spoločnosť v ČSSR okolo roku 1968 som si pozrel dokument o gymnastke. Hopkala i vrtela sa na hrazdách pekne, rozhlasové spravodajstvo z olympiády v Mexiku dojalo, rovnako zábery z tichého protestu pri sovietsko-okupantskej hymne. Skvelé zhruba po opis perzekúcií spojených so vzdorovitým gestom i s neodvolaním podpisu pod petíciu "2000 slov". Nasleduje fádna kaša heslovitých faktov zo života. Korunou je záver s ukričaným Johnom Bokom a tatíčkovským Vaškom Havlom, obomi v polohe obhajcov jedinej najsprávnejšej pravdy. Ich argumenty sú naivno-smiešne. Netvrdím, že nemajú pravdu a stanovisko ex-gymnastky, ktorá si vytrpela svoje, chápem. Režisérku menej. V kontexte dokumentu sa totiž prilepená obhajoba neviny za právoplatne odsúdený trestný čin stáva podpásovkou. Pretože do série obdivných i dojemných, archívnymi zábermi doložených faktov zo života Čáslavskej vstúpi zrazu bezhraničné subjektívne presadzovanie neviny, ktoré takto zasadené pôsobí ako ďalší z jednoznačne daných faktov. Nič proti dokumentárnej subjektivite, no trochu menej manipulatívne by sa patrilo. 58% (02.01.2013)

Dokonalý dokument mapující celý život Věry Čáslavské, a to od samého počátku, až do jejich 70. narozenin. To vše s archivními záběry ze závodů včetně LOH či vpádu vojsk varšavské smlouvy v roce 1968. Nejvíce mě zaujaly ty skoky na bradlech. Z horní tyčky šup dolů, jakoby měla spadnout a pak zase nahoru. [2131. hodnocení, 142. komentář, 81%] (31.07.2019)