School Is the Foundation of Life
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrajú:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Všetko sa krúti okolo školského časopisu Rev septimy, ktorý napísal ktosi zo septimánov reálneho gymnázia a ktorý šplhúň Krhounek odovzdal triednemu učiteľovi. Vzbudil v profesorskom zbore veľký ohlas najmä preto, že humorným spôsobom pojednával o niektorých jeho členoch. Kým mladý profesor Bartoš a starý múdry pedagóg Gábrlík sa nad celú vec dokážu s humorom povzniesť, zvyšok učiteľského zboru zúrivo pátra po vinníkovi, ktorého priznanie je podmienkou zrušenia zákazu účasti na stredoškolskom športovom turnaji. Toto pátranie rámcuje mozaiku veselých epizód zo života študentov i profesorského zboru, tvoreného množstvom typicky svojráznych postavičiek, z ktorých vystupuje do popredia predovšetkým aféra najnadanejšieho študenta Jindru Benetku, ktorý v slohovej práci otvorene kritizuje pomery na gymnáziu a bol kvôli tomu navrhnutý na vylúčenie zo školy. (RTVS)
(viac)Recenzie (408)
Jedna z top komédií storočia. Legenda so super hláškami, ale hlavne keď si spomeniem, ako tam nemčinár skúša Čuřila (Ladislav Pešek) a začnú na seba kričať "Ich habe gesagt", tak pri tejto scénke ma vždy až zadúša od smiechu. Kto videl, chápe kontext. Skvelý Filipovský ako bifľoš Krhounek je tiež nezabudnuteľný skoro ako Hujer. Proste niekedy sa tie komédie točili zo života a preto sú bezchybné. ()
Nejvíc u mě boduje němčinářská přestřelka („Ich habe gesagt!“) a dada scénka „tuleň nese domovníkovi dýmku“, za pozornost stojí i řada nápaditých střihů. Vážněji míněné dialogy trošku vyčpěly a zápletka není tak nosná jako v Cestě do hlubin študákovy duše, ale jak už jsem psal u ní, Žákovy knížky a obě Fričovy komedie rozhodně sehrály nemalou roli při formování dodnes vřelého vztahu Čechů k víceletým gymnáziím a v tomhle smyslu nenápadně ovlivnily kulturu tohoto národa jako málokterý jiný film. ()
Parádní klasika. Jednou jsme měli na střední napsat slohovou práci na téma Škola, základ života. Mě v hlavě automaticky naskočil film a začala jsem se smát, tak že jsem šla za trest na chodbu a měla samozřejmě za pět. Ráda vzpomínám na školní léta. Takové to filmy prostě nestárnou. Jsou stále aktuální. ()
Duch skvelých prvorepublikových literárnych diel o lapáliách i dobrodružstvách školských čias Vlastimila Radu a Jaroslava Žáka vypodobnil Mac Frič neopakovateľným spôsobom v dvoch filmoch. Môžem k nim mať mnoho výhrad, no vždy si ich rád opakovane pozriem. A vždy ma dostanú. A ešte jedno poučenie film skrýva: Nezabúdajte, že každá dospelá generácia vidí v mladšej generácii vždy tú oveľa horšiu, skazenejšiu a nemorálnejšiu, než boli oni sami. Z tohto, takpovediac historicky degeneratívneho vývoja mládeže by malo vyplývať, že veľmi morálnymi boli napríklad mladí muži a ženy - študenti za čias antického Ríma. Čo to z výuky týchto ideálov a najlepších študentov prezrádza Petroniova kritika rečníckych škôl: "Z našich mladých mužov sa stávajú hlupáci, pretože nevidia a nepočujú nič z každodenného života, ale len samé zväzočky medových slovíčok.". ()
Galéria (4)
Fotka © UFA
Zaujímavosti (29)
- Není doloženo, zda noviny „Řev septimy“ skutečně existovaly. Je však pravdou, že nejedna škola si vlastní periodika vydávala, dokonce i v dobách socialismu měly střední školy vlastní bulletiny pro vnitřní potřebu (například někdejší SEŠ sady N. Krupské, dnes OA Heroldovy sady vydávala časopis SEŠka). Z doby, kdy byly filmy natáčeny, se podařilo sehnat výtisk novin nazvaných „Řev študáctva“, obsahem hodně podobným filmovému „Řevu septimy“, a nelze s ohledem na jeho náplň ani vyloučit, že se autor Jaroslav Žák z podobných vydání inspiroval. (Robbi)
- Představitel šprta Krhounka František Filipovský ve skutečném životě propadl hned v primě, kterou musel opakovat. (Olík)
- Jaroslav Marvan hral pomerne staršieho profesora, ale v skutočnosti mal iba 37 rokov. (Gareth_Jones)
Upraveno v květnu 2020. Film Škola základ života je rytmickou burleskou s výraznými avantgardními a satirickými sklony. Kompromis satiry Jaroslava Žáka srozumitelným způsobem zachytil po desítky let platná schémata a stereotypy školního vzdělávacího systému, kritika se vyhoupla na poeticky čipernou vlnu avantgardní filmařské hravosti, Martin Frič dal celku rytmický řád. Lehce nezbedný nadhled doprovází studentské klukoviny, melodrama romantiky je stylizované nešikovností probouzejícího se mládí, hlas je tu dopřán rozepři osvědčené tradice s liberální modernizací, disciplína si dotčeně prohlíží testament osobního rozvoje. V zájmu věci bylo nezbytné přijmout konsenzus laskavé smířlivosti a ušlechtilosti. Vztyčeným kritickým prstem je tu Jindra Benetka (velmi příjemný Antonín Novotný), studentský hrdina, navzdory vší nepřízni uražené učitelské ješitnosti. Talentované národní mládí nemůže být již pro svou podstatu zatraceno. Prvním obranným zátarasem vzpurného mládí je Lejsal (velmi dobrý František Kreuzmann st.), třídní septimy, vyučující latině a němčině. On je bdělým dozorem osvědčeného řádu disciplíny a potlačování podvratného charakteru při samostatném uvažování. Hlavním cílem satirického úderu je ředitel reálného gymnázia (dobrý Theodor Pištěk), ochránce té důstojnosti a dostatečně prokazované úcty profesorskému sboru. Instituce nesmí nechat beztrestně žádné zpochybňování vlastní společenské váženosti stavu. Obrazem naděje je Bartoš (velmi příjemný Ladislav Boháč), mladý francouzštinář a též oblíbený, pokrokový středoškolský učitel. Systém vzdělávání vyhlíží lepší zítřky. Hlavní ženskou postavou je Božena Lachoutová (příjemná Marie Burešová), na gymnázium nově příchozí suplující profesorka. Mládí je tou nadějí v budoucí státní rozkvět civilizace. Satirou výrazně karikovanou postavou je Kolísko (vynikající Jaroslav Marvan), na studenty vždy akurátní profesor češtiny. Prasíla českého jazyka je bráněna i proti studentskému přesvědčení. K výrazným postavám studentů zde patří neznámou chuť romantické náklonnosti poprvé ochutnávající Máňa Hájková (příjemná Věra Gabrielová), na tresty zvyklý průšvihář septimy Áda Čuřil (skvělý Ladislav Pešek) a neoblíbený šplhoun a zapšklý žalobníček Ludvík Krhounek (pozoruhodný František Filipovský). K výraznějším postavám filmu patří také Ludvík Koďousek (zajímavý Václav Trégl), před běžnou realitou do čísel a grafů schovaný gymnaziální profesor matematiky. Tady dostává vzájemné smíření svou šanci. Z dalších rolí: moudrý a ušlechtilý profesor přírodopisu Gábrlík (František Smolík), Čuřilův věrný kumpán v nezbednostech Tonda Holous (R. A. Strejka), na tělesný projev dbalý profesor tělocviku Lusk (Čeněk Šlégl), vlastní důležitost náležitě zdůrazňující školník Mleziva (Gustav Hilmar), profesorovými rozpaky pobavený zemský školní inspektor Randa (František Roland), veselá Lejsalova manželka (Milada Smolíková), ctihodná manželka ředitele gymnázia Anna (Marta Májová), pro společnou profesorskou věc zaujatý profesor dějepisu Mykiska (Karel Postranecký). Jindrův chudobný otec a nezaměstnaný dělník Jindřich Benetka (Jaroslav Průcha), za shovívavost orodující matka kvintána Živného (Zdeňka Baldová), či intelektuální původce nepokojů, septimán a premiant Boukal (Jaroslav Palát). Škola základ života patří k nejpřehrávanějším kouskům filmových pásem pamětníků. Za svoji satirickou kritikou s potřebnou dávkou laskavého smíření si své místo zaslouží. Jásavá, rozkošně hravá a smířlivě laskavá to filmová satira! () (menej) (viac)