Hry o život: Drozdajka 1

Film mne doslova šokoval a přimlátil křížem na hřebík (nebo opačně??), protože se nese aspoň konečně v temném duchu a zpracovává téma již jinak než díly předchozí, který bych zavřel do trezoru na věky věků ... :))) Tohle docela ušlo, ta temnota byla fajn, kýčovitost klesla o pořádnej kus dolů a herecký výkony se mi zdály tak nějak celkově lepší ... Film konečně nevykrádá Japonskou genialitu (Battle Royale/Batoru rowaiaru/ バトル・ロワイアル) (2000), ale jde si svojí sice trapnou, ale Západní cestou ... Knihu jsem nečetl, ale viděl sem, že ji prodávají v obchodě ... :)) (22.02.2015)

První část závěrečného dílu se nese ve velmi pomalém tempu a hlavní prioritou je zde politika podpořená kapkou romantiky. Neustálé propagování hlavní hrdinky a dumání nad tím, jak ovlivnit co nejvíce lidí, zůstává po několika desítkách minut naprosto mimo jakoukoliv atraktivitu. Celé je to propletené zbytečnými scénami, nudnými dialogy a nutno říct, že i pár trochu zajímavými okamžiky. Odpuzující příklad aktuálně populárního rozdělování posledního dílu. [40%] (26.11.2015)

Tak jsem zase nějak dostal chuť vidět culíkatou Jenn s lukem běhat po Capitolu a také mne zajímalo jak to celé nakonec dopadne. Konec této dvoudílné trojky si ihned domyslí i andulka vlkovaná a tak divákovi nezbývá než jen sledovat tu dlouuuuuuhou a pomaloooooou cestu k revoluci. Je tam pěkně ukázáno jak se to dělá. Potřebujetepěknou tvářičku, nějakou oběť za kterou lidé půjdou. Potřebujete ovlivnit veřejné mínění a tak musí někdo chytrý dělat promyšleně propagandu. Musíte mít někoho kdo ji umí dostat i tam, kde by se na ni nekoukalo a pak musíte formou růuných záškodnických akcí přitáhnout na sebe pozornost těch co jsou nerozhodnutí i těch proti kterým jdete a kteří vás doposud nebrali vážně. Jestli vám to připomíná něco z naší reálné současnosti (byť oběť byla gangster a ne vítězný hrdina her), pak věřte, že tenhle model funguje už nějaké to století. Na mně to bylo místy moc ukecané, moc filozofující, ale když došlo na akci bylo to fajn. Jenn je sice trochu oplácaná, ale pořád je to kus zatraceně hezký ženský. Tradičně byl super prezident Sutherland a super byla i Moorová. Pro Philipa Seymoura Hoffmana to byl poslední film před jeho neočekávanou smrtí a člověku je líto když ví, že tenhle skvělý herec je ve filmu naposledy... Dávám tedy za 3 odznáčky reprodrozdů. * * * (05.07.2020)

Takhle by vypadal první Kapitán Amerika, kdyby to nebyla úplná sračka. Šok, ó jaký to šok: v rozporu se všemi očekáváními nemůže za rozdělení předlohy – minimálně úplně ne – obava, že pokud se otrocky nepřevede každá bezvýznamná událost z finálního dílu, uječené fanynky z toho jebne (třebaže i tenhle aspekt bezpochyby sehrál svou roli a do jisté míry se projevuje, protože dějově se stane bez přehánění naprosté hovno), nýbrž legitimní snaha pořádně rozebrat jeden z nejcharakterističtějších tematických rysů série, a to faktickou nemožnost vést v moderní mediální době autentickou revoluci. Lze označit za autentickou vzpouru, která je na jednu stranu zrozena z reálného rozhořčení a prováděna samostatně jednajícími osobami, na tu druhou ovšem z velké části ovlivňována a přiživována profesionálně zorchestrovanými scénáři, jež mají v základu pravdivé jádro a známku prožité emoce, proměněné klasickými filmařskými triky k nepoznání, stále jsou však více než schopné vzbudit v příjemci skutečnou, potentní reakci? A co účastníci revoluce, nakolik jsou svobodnými aktéry, a nakolik manipulovanými loutkami v cizí hře? Celý konflikt je ještě umocňován tím, že tohohle PR boje se účastní dvě strany, které reagují nikoli na reálné dění, nýbrž si vzájemně poskytují zpětnou vazbu v podobě dalších smyšlenek, jež zase nutí k akci oponenta i plebs (viz například způsob, jakým se Kapitol i 13. distrikt vypořádají se sebepropagací v případě katastrofálního fiaska v 8. distriktu, na němž mají oba totožný podíl). Nedá se říct, že by film na tyhle otázky poskytoval nějakou jasnou odpověď – soustředí se spíš na jejich pojmenování a ukázání vlivu, který mají na protagonisty. Osvěžující je, že tvůrci si jsou oproti samotné autorce a prvnímu dílu vědomi fundamentálního rozporu série, a sice vzájemně neslučitelných snah stvořit co nejzábavnější a divácky nejvděčnější dílo, a zároveň se kriticky vyjadřovat k manipulativnímu potenciálu médií (nejvýraznějším příkladem je samozřejmě zahrnutí části traileru do jednoho z propagandistických spotů). Je to nějak objevné? Nevím, mohlo by, kdyby se tvůrci odlepili od zdi, vzdali se touhy zavděčit se divákovi a vrhli se do nastolených otázek koulemi napřed, na druhou stranu ale nevím o žádném jiném moderním díle, které by tohle téma vůbec nakouslo, takže vlastně nemám proč kafrat. (07.12.2014)

Původně jsem Jennifer Lawrence chválila, protože knižní Katniss byla pravděpodobně více nesnesitelná. Unáhlila jsem se. V tomto filmu bylo několik scén, u kterých jsem nedokázala pochopit, jak někdo s takovým afektovaným projektem mohl dostat Oscara?! Silně to vypovídá o tom, že tato "prestižní" ocenění již nelze brát vážně. Naopak kritika označující Lawrence za nejpřeceňovanější herečku je zcela opodstatněná. Každý divák se zdravýma očima musí potvrdit, že scéna s jejím hysterickým výlevem "Ztratila jsem je, ztratila jsem je oba?" byla úplně přes čáru, co se nepřirozenosti týče. Ohledně její úlohy v ději to probíhalo nějak takhle - Katniss bulí, Katniss sleduje Peetu na obrazovce a bulí, Katniss se podívá do kraje č.12 a bulí, Katniss bulí, Katniss sleduje Peetu a bulí, Katniss bulí. Abych však nebyla nespravedlivá, knihy v této části jsou také nezáživné a hlavní hrdinka protivná. Proč tedy rozdělovat poslední díl na dvě části? Odpověď samozřejmě všichni známe, tvůrci raději budou ždímat penízky, než aby vyprodukovali něco kvalitnějšího. Tomu všemu vévodí trapné chvíle, jako je průchod zavírajícími dveřmi na poslední chvíli nebo natáčení propagandy. Vizuálně je to však nádhera a dějově to odsýpá, samozřejmě až na frustrující výlevy hlavní hrdinky. Písnička s oběšencem se povedla, přesto musím uznat, že jsem trochu zaujatá a je mi hodně líto dát méně, než tři hvězdičky. (27.02.2015)