Hry o život: Drozdajka 1

Nebyl to zdaleka takový průšvih, jak jsem čekal. Hysterie místních pobouřenců je podobná hysterii hlavní hrdinky, která to někdy už fakt přehání. Po tom, co přežila dvoje hry, už by mohla být trošku otrlá. Stejně tak kdybychom si odpustili scény typu Katniss zachraňuje svou sestru, která zachraňuje kocoura, mohlo to být ještě lepší. (03.01.2015)

První část závěrečného dílu se nese ve velmi pomalém tempu a hlavní prioritou je zde politika podpořená kapkou romantiky. Neustálé propagování hlavní hrdinky a dumání nad tím, jak ovlivnit co nejvíce lidí, zůstává po několika desítkách minut naprosto mimo jakoukoliv atraktivitu. Celé je to propletené zbytečnými scénami, nudnými dialogy a nutno říct, že i pár trochu zajímavými okamžiky. Odpuzující příklad aktuálně populárního rozdělování posledního dílu. [40%] (26.11.2015)

Jak Aréna, tak Pomsta byly na adaptační poměry young adults parádní a dokonale gradující, ale kvalitám předlohy se v mých očích zkrátka přiblížit nemohly. Jakkoli to ve druhém případě bylo jen těsně. O to víc jsem se bál rozdělení samotného finále, jehož politické intriky či pozvolné válečné taktiky byly v knižní podobě zdaleka nejslabšími (a přitom dost častými) pasážemi. Jenže osud a producenti přihráli k osvědčenému tvůrčímu týmu dva nováčky, scenáristickou dvojici Strong-Craig. Těžko říct, jak se k sobě tihle dva dostali a co je přivedlo k Hunger Games, ale bylo to rozhodnutí, které celou ságu definitivně překlápí do soběstačné roviny. S dostatkem času a emocemi, které se díky neselhávající a naopak herecky rostoucí Jennifer dotýkají těch správných míst. Z prvního Mockingjaye tak vyrostla konstantně napínavá podívaná, která i přes zdánlivou bezdějovost ani na chvíli neztratí náboj a o to víc z ní ční nezapomenutelné momenty (Katnissina píseň, růže, finální zvrat). Teď už nemají Lawrence a spol. co dokazovat, protože nejkritičtější okamžik zvládli s šokující bravurou a leží před nimi úkol o to zrádnější. Adaptovat přesně to čiré zlato, kterým je druhá polovina. A ano, trnu stejně tak moc jako se těším. (23.11.2014)

Jak jsem se již zmínila (nebo chtěla zmínit) v komentářích k předchozím dílům, na "Hunger Games" mě vždy více bavila část mimo arénu, takže mi ukecanost a nízká koncentrace akčních scén vůbec nevadí. (Navíc zas tak nízká není, tak to laskavě nedramatizujte...) Teď už zbývá jen čekat, jaké tempo nasadí druhá část. A když už jsme u těch druhých částí, na rozdíl od zdvojeného, nedůstojného průseru "Harry Potter: A relikvie emoce postrádající nudy", nemám s "Hunger Games" a s jejich přepůlením sebemenší problém. Alespoň zatím. "If we burn, you burn with us!" BOOM! (26.11.2014)

První část finále Hunger Games si nakonec nebude člověk pamatovat jako prolog k velkému třesku, ale spíše jako sbírku několika nervů drásajících scén (The Hanging Tree), kde hlavní roli zastávají média jako „zbraň hromadného ničení”. Bohužel (či bohudík) tomu z důvodů rozdělení chybí silnější dějový rámec, což po závěrečných titulcích silně zamrzí. Přesto se stále jedná o to nejchytřejší, co v daném sub-žánru kdy vzniklo a díky Francisi Lawrencovi i to nejlépe natočené. (27.11.2014)