Život Adéle

Ten pocit, když se kvůli vám, resp. kvůli vaší žádosti, promítá film v městském divadle. Aneb film na přání. V kině nás bylo jenom pět (včetně mě), ale stálo to určitě za to! Život Adele je zároveň můj nejdelší kino-zážitek vůbec. Ona tříhodinová stopáž byla z mého hlediska největším negativem, nebo spíše paradoxem celého příběhu. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak musím uznat, že kdyby se tento dramatický kousek sestříhal na nějakých 90 minut, vznikl by podle všeho uspěchaný a nepříliš zdařilý průměrný film ze života, protože ve stopáži o délce menší, než 100 minut by jste neviděli všechny ty malé, psychologické momenty, které mnohdy na člověka hodně zapůsobí. Trošku mě mrzela absence hudby, zvláště při tak dlouhém filmu. V určitých momentech by hudební podklad dodával scéně na velkolepé až epické atmosféře. Při scéně, kde Adele (Adèle Exarchopoulos) tančí při poslechu moderní písničky na jedné "house párty", mě to najednou vtáhlo do děje a vcítil jsem se do povah hlavních aktérek filmu. Byl to jakýsi myšlenkový 3D efekt. Rovněž nezapomenu na úžasný výkon Adèle Exarchopoulos a Léa Seydoux, které předvedli oscarový výkon. Zvláště při "rozchodové scéně", mi z úžasných výkonů málem spadla čelist údivem. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (06.02.2014)

Ačkoli za část svých kvalit vděčí "Život Adele" původnímu komiksu (dostupný ve francouzštině a od září 2013 také v angličtině) o velké a přes několik let se klenoucí lásce dvou mladých žen, hlavní důvody, proč se ve výsledku jedná o tak emocionálně pohlcující zážitek, spočívají v dokonalém formálním uchopení adaptace. Zásadní roli hraje zdejší až unikátní symbióza bezprostředních hereckých výkonů a jejich zachycení kamerou, která se drtivou většinu stopáže drží v detailech či polodetailech. Tento postup, doslovně navozující blízkost, vyzdvihuje sebemenší detaily v tvářích ústředního páru, na nichž vyprávění staví intenzivní citové napětí veškerých scén. "Život Adele" přináší intenzivní tříhodonový ponor do jednoho vztahu, kde ani jedna vteřina není zbytná. Každá chvíle dramaturgicky dokonale sevřeného filmu totiž předkládá komplexní a velmi intimní pohled do citového života titulní hrdinky - od prvotního nelehkého ujasňování si orientace přes pohlcující vášnivou lásku, která se posléze mění v pochybnosti budící nejistotu a drásavě bolestivou ztrátu. Navzdory jízlivým poznámkám si "Život Adele" veškerá ocenění a pozornost kritiky i diváků nezaslouží kvůli explicitním sexuálním scénám, ale prostě proto, že představuje unikátně intenzivní divácký zážitek, který doslova publikum protáhne turbulencemi jednoho dlouholetého vztahu. A navíc i když si diváky beze zbytku podmaní a nechá je prožít každou omamnou i zničující chvíli zdejšího vzahu, nikdy to nedělá prvoplánově. PS: Mně osobně dal "Život Adele" nejintenzivnější divácký zážitek za posledních mnoho let. (27.06.2013)

Pocit hmatatelné reality a komplexního nahlédnutí do života Adele navozuje Kechiche téměř všudypřítomnými detailními záběry na tváře hereček, které samy o sobě dokáží zachytit i ty nejsubtilnější emoce a pohnutky - hlavně díky tomu dokáže tříhodinový dialogový film udržet pozornost a navodit iluzi skutečného vztahu mezi Adele a Emmou, i když příběh žádným zásadním způsobem nevybočuje z klasické dějové struktury. Právě onen důraz na intimitu danou atypickým záběrováním, díky níž diváci až perverzně nahlížejí do životní epizody jedné dívky/ženy, je zcela zásadním ozvláštněním jinak velmi předvídatelně plynoucího festivalového filmu. Kapitolou samou o sobě jsou i explicitiní sexuální scény, které narušují zažitou představu o tom, co je na plátně ještě zobrazitelné a jakou to má funkci. Tyto momenty (stejně jako mnoho dalších) však nejsou nositeli dějových informací, ale spíše slouží k co nejvěrnějšímu zachycení dané atmosféry, pocitů a emocí hlavních představitelek. Čemuž přidávají dokonce i zdánlivě nesouvisející scény mimo ústřední vztahovou linii (protestování v ulicích, výuka ve škole...), v nichž se zásadním sjednocovacím motivem stává mimo jiné i vyznamotvorná hudební složka a práce s modrou barvou (odtud originální název komiksové předlohy). Z Životu Adele tak nakonec zůstanou pouze silné pocity a vědomí dvou téměř geniálních výkonů hereček, jejichž nejvypjatější scény vždy dosáhnout požadovaného emocionálního účinku na diváka, než samotný příběh, jehož odvyprávění by klidně zabralo polovinu času. Stále je to ale film, který by neměl uniknout pozornosti, jelikož dokáže být v některých momentech opojným i devastujícím zároveň - a to samozřejmě v nesmírně pohlcujícím slova smyslu, v němž dění na plátně na chvíli vypadá jako skutečný život. P.S.: Adèle Exarchopoulos je objev. (23.11.2013)

Byť to o teenage hetero páre, je to všedné a nevýrazné. Byť to o dvoch gay chalanoch, pre väčšinu divákov nepozerateľné. Je to o dvoch lezbičkách a porota v Cannes v čele s kráľom Hollywoodu dáva Zlatú palmu. Trojhodinový Život Adéle - podobne ako trojhodinový Linklaterov Boyhood - pozvoľna a nie príliš dramaticky rozpráva o všedných životných veciach. Ale na rozdiel od Boyhood sa koncentruje na jednu konkrétnu etapu v živote hlavnej postavy a tak do hĺbky, že v poslednej fáze jej príbehu doháňa k slzám. Pretože všetci vieme, ako TO bolí, nech už sme orientovaní akokoľvek. Sexuálne scény veľmi otvorené, ale nie samoúčelné. Naopak, pre fyzické a emocionálne vstrebanie príbehu, ktoré sú jeho alfou a omegou, sú veľmi dôležité. Ústredné duo mladých herečiek neuveriteľne hrajúce. Každé slovo, pocit, každý pohľad. (10.04.2015)

Ou man, ten scénář je tak uhozenej, jako většina těchto filmů a soudobá duhová komunita (bez pardónu). Bullshit střídá ještě větší teatrálnost, ba dokonce je všem "neznalcům" zbytečně předložen dlouhý milostný akt. Zůstala jsem nad tím zaraženě viset a vůbec nad celou tou pubertální zápletkou. Jedno velké WTF a to jsem prosím lesba. (14.12.2013)