Život Adéle

Astenický film, který je možná až příliš sterilní a bez emocí. Některé pasáže jsou rapsodií svobody, některé intelektuálním manifestem, jiné šovinisticky kulturní a mnohé jsou jen prostě nudné. Ten vřící galimatyáš bych dokázala strávit, ale nazývání pornografických scén artem nepřekousnu. Mám ráda filmy, které se nemusí snižovat k explicitnímu vyjádření. Na filmu je krásné, když ponechá práci i divákově fantazii. (12.04.2014)

Hodně intenzivní, emotivní, niterné, hořké, ale zároveň opojné, a s výjimkou sexuální části schůzky v kavárně (kampak si všichni ostatní odběhli?) to celé působilo naprosto přirozeně (chtělo by se říct až realisticky). Za celé 3 hodiny jsem nenašel moment, kdybych se nudil (i scény, ve kterých se zdánlivě nic neděje, mají svůj smysl, protože výborně korespondují s hrdinčiným životem). Avšak ta hlavní, co mě odrovnala, byla představitelka Adele. To byl prostě nádherný herecký koncert, při kterém jsem jí věřil každé gesto, výraz a nemusela nutně něco říkat nebo brečet, abych dokázal docela přesně vytušit, co v daný moment cítí (a že toho bylo). Přitom by člověk řekl, že to je taková obyčejná holka od vedle (nemyšleno zle)…. ale hlavně kvůli ní se moje hodnocení vyšplhalo na 5*. (26.04.2014)

Jednou z největších devíz tohoto filmu je, jak se mu daří předstírat iluzi skutečnosti. Není to jenom proto, že se tu až na opravdové výjimky stříhá jen mezi detaily (takže imerzi opravdu nenarušuje téměř nic), ale taky kvůli nekonvenční dramatické výstavbě filmu. Velmi mnoho scén (zdaleka ne jen ty sexuální) trvá déle, než je běžně zvykem; jejich cílem není úspornost řízená dávkováním podstatných informací, ale co nejkomplexnější představení postojů, nálad a situací. Téměř tři hodiny dlouhý snímek tím pádem skutečně dosahuje zdání plynutí reálného života, v němž různé fáze nejsou pouhými sledy pečlivě choreografovaných záběrů, ale dlouhými obdobími, v nichž ještě doznívají ta předchozí a ozývají se v nich nadějné hlasy těch budoucích. Kechiche tak pro mě téměř redefinuje pojem "verismus", alespoň co se týče filmu. Dál by se samozřejmě dalo mluvit o tom, proč je Život Adele důležitý z hlediska zobrazování ženy na plátně a co o tomto problému říká z hlediska dějin umění, ale to snad jindy, až opadne prvotní nadšení. (23.11.2013)

Zostáva pre mňa tajomstvom o čo išlo tvorcovi tohto snímku. Adélin život sa totiž pozostáva najmä zo všade prítomnej podprahovej erotiky, a tam sebaobjavovanie hlavnej hrdinky zrejme končí. Adéle navyše zhruba 3/4 neúnosnej stopáže pôsobí krajne nesympaticky, z čoho možno viniť veľmi nepríjemnú kameru, ktorá sa z detailov na jej pootvorené ústa a tváre ďalších hercov dostáva len v časti erotických scén ...tie tým pádom pôsobia veľmi rušivo, oproti zvyšku filmu, ktorý je aspoň súrodný v tom zmysle, že trochu hlúpo nabáda diváka spoluprežívať Adéline radosti a strasti. Emocionálne sa film na diváka prenáša len vo fáze rozkladu milostného vzťahu, realizmus týchto scén považujem však za masochizmus zo strany režiséra. K žiadnej očiste z negatívnych pocitov totiž nedochádza... Život Adéle trpí na kopu ďalších neduhov - umelecké kruhy okolo Emmy pripomínajú karikatúru, či už sú to "zainteresované" rozhovory o umení, alebo samotné kulisy v podobe obrazov, zlej práce s replikami, či zopár gýčových obrázkov zaľúbeného páru. Najčastejšie sa po filme v publiku skloňovalo "Prestrihať". Nejde než súhlasiť, viac než polovica filmu pozostáva z nič nehovoriacich zdĺhavých situácií. Snáď by bolo pre tento film ideálne, ak by fungoval ako jeho posledná hodina, no zo začiatku nahlúplosť zobrazených situácií diváka nedostane na rovnakú emocionálnu vlnu prežitkov Adele. ___ Prečo teda vytvoriť film, ktorý sprostredkuváva napätie vzniku vzťahu, jeho priebeh a drásavý koniec? Rovnako neselektovaným spôsobom ako sa to deje v živote? A nič navyše? Milí diváci, nestačí Vám život sám? (26.06.2013)

Ten pocit, když se kvůli vám, resp. kvůli vaší žádosti, promítá film v městském divadle. Aneb film na přání. V kině nás bylo jenom pět (včetně mě), ale stálo to určitě za to! Život Adele je zároveň můj nejdelší kino-zážitek vůbec. Ona tříhodinová stopáž byla z mého hlediska největším negativem, nebo spíše paradoxem celého příběhu. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak musím uznat, že kdyby se tento dramatický kousek sestříhal na nějakých 90 minut, vznikl by podle všeho uspěchaný a nepříliš zdařilý průměrný film ze života, protože ve stopáži o délce menší, než 100 minut by jste neviděli všechny ty malé, psychologické momenty, které mnohdy na člověka hodně zapůsobí. Trošku mě mrzela absence hudby, zvláště při tak dlouhém filmu. V určitých momentech by hudební podklad dodával scéně na velkolepé až epické atmosféře. Při scéně, kde Adele (Adèle Exarchopoulos) tančí při poslechu moderní písničky na jedné "house párty", mě to najednou vtáhlo do děje a vcítil jsem se do povah hlavních aktérek filmu. Byl to jakýsi myšlenkový 3D efekt. Rovněž nezapomenu na úžasný výkon Adèle Exarchopoulos a Léa Seydoux, které předvedli oscarový výkon. Zvláště při "rozchodové scéně", mi z úžasných výkonů málem spadla čelist údivem. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (06.02.2014)