Život Adéle

Zostáva pre mňa tajomstvom o čo išlo tvorcovi tohto snímku. Adélin život sa totiž pozostáva najmä zo všade prítomnej podprahovej erotiky, a tam sebaobjavovanie hlavnej hrdinky zrejme končí. Adéle navyše zhruba 3/4 neúnosnej stopáže pôsobí krajne nesympaticky, z čoho možno viniť veľmi nepríjemnú kameru, ktorá sa z detailov na jej pootvorené ústa a tváre ďalších hercov dostáva len v časti erotických scén ...tie tým pádom pôsobia veľmi rušivo, oproti zvyšku filmu, ktorý je aspoň súrodný v tom zmysle, že trochu hlúpo nabáda diváka spoluprežívať Adéline radosti a strasti. Emocionálne sa film na diváka prenáša len vo fáze rozkladu milostného vzťahu, realizmus týchto scén považujem však za masochizmus zo strany režiséra. K žiadnej očiste z negatívnych pocitov totiž nedochádza... Život Adéle trpí na kopu ďalších neduhov - umelecké kruhy okolo Emmy pripomínajú karikatúru, či už sú to "zainteresované" rozhovory o umení, alebo samotné kulisy v podobe obrazov, zlej práce s replikami, či zopár gýčových obrázkov zaľúbeného páru. Najčastejšie sa po filme v publiku skloňovalo "Prestrihať". Nejde než súhlasiť, viac než polovica filmu pozostáva z nič nehovoriacich zdĺhavých situácií. Snáď by bolo pre tento film ideálne, ak by fungoval ako jeho posledná hodina, no zo začiatku nahlúplosť zobrazených situácií diváka nedostane na rovnakú emocionálnu vlnu prežitkov Adele. ___ Prečo teda vytvoriť film, ktorý sprostredkuváva napätie vzniku vzťahu, jeho priebeh a drásavý koniec? Rovnako neselektovaným spôsobom ako sa to deje v živote? A nič navyše? Milí diváci, nestačí Vám život sám? (26.06.2013)

Och bože, to je film. Ale jaký! Nikdy bych nečekal, že budu po tříhodinovém filmu svěží jak rybička a že mi bude líto, že už je konec. Od prvních záběrů jsem si navykl na styl kamery, která většinu filmu zabírá v detailu či polodetailu hlavní postavu, která v podstatě nechybí v jediném záběru. Najet na rytmus tohoto filmu bylo pro mě stejnou samozřejmostí, s níž je Adéle přijata v rodině Emmy - jako by to tak bylo odjakživa, jako by vše bylo dokonale na svém místě, a není nejmenší důvod se nechat něčím vyvést z míry. Současně je to film vyznačující se neuvěřitelnou přirozeností všech dialogů i hereckých výkonů - v průběhu sledování bylo zcela markantní, že toto je ten typ filmu, kde si herečky sáhnou na dno svých sil a vydají ze sebe na plátně vše, včetně vlastní nahoty - překvapivá divácká snadnost, s níž se tento tříhodinový psychologický opus dá zhlédnout, by však neměla zakrýt vědomí toho, jak náročné muselo být něco takového natočit. Už jenom scéna - SPOILER ALERT - v níž se obě postavy rozejdou, je emočně naprosto zdrcující, a nedovedu si představit, jaké peklo muselo být toto točit (a nejspíš i opakovaně). Současně je to film, na který se hrozně příjemně kouká, protože představitelka hlavní role je mimořádně všestranná herečka a krásná žena k tomu, která si mě bezvýhradně svým úchvatným zjevem podmanila. Sledovat její proměnu v průběhu celého filmu bylo naprosto fascinující! Osobně bych si sice z tohoto filmu ochotně odpustil všechny pornografické scény, které vnímám ve vztahu ke zbytku filmu jako redundantní a rušivé, a byl mi rovněž hrozně nepříjemný pohled na herečku ztvárňující roli Emmy, ale jinak je to zcela fascinující podívaná, která navzdory zdánlivě ohranému námětu nepřipomíná nic, co jsem kdy v životě viděl. Jsem zcela unešený tímto filmovým skvostem a nezbývá mi než doufat, že se jednak komiksová předloha, podle níž byl tento film natočen, dočká českého překladu, a jednak že se brzy zase dostanu k nějakému filmu, pod nímž bude umělecky podpsán Abdellatif Kechiche nebo Adèle Exarchopoulos - oba tvůrce budu odteď bedlivě sledovat. Nepochybuji o tom, že tento výjimečný film budu z hlavy dostávat jen dlouho a těžce. (21.09.2014)

Ono se rokem 2013 vstoupilo do nějaké porno éry v kinematografii? Že jsem si nevšimla. Tedy vlastně všimla, jen mně uniklo nějaké to oficiální prohlášení... Takže, já se teď pokusím ulehčit život každému, koho láká červené hodnocení a odrazuje stopáž - poslechněte druhou pohnutku, neboť Život Adele je vysloveně ubíjející orientační hledání pod dohledem inkvizice škaredých kamarádek, v nezbytném doprovodu intelektuálních rozprav a úmorného vyučování, s návnadou lesbického porna, proložené spánkem a jídlem s otevřenou papulou. O hereckých výkonech se nebudeme vůbec bavit, protože, i kdyby se ty holky rozkrájely (dosaďte si lesbické sloveso, které odmítám vyslovit), trvám na tom, že ta erotická jiskra tam ne a nebyla. Dokoukala jsem jen pro test, co vydržím a mohu s pýchou konstatovat, že jsem silný jedinec, takže ta jedna hvězda je jen a jen pro mě. (05.02.2014)

Adéle několikrát zmiňuje, že nechce, aby cizí lidé viděli do jejího nitra, nechce zveřejnit své deníkové zápisky ani ukazovat ostatním na obdiv svůj vlastní životní příběh. Přesto se její postava před divákem zcela obnaží a odloží veškeré zábrany. Režisér Kechiche na poli tří hodinového celovečerního filmu nerozehrává jen neobyčejně obyčejný příběh jedné dívky, on dává možnost divákovi okusit skutečnost. Z hlediska stírání rozdílu mezi realitou a filmem se jedná o cosi zcela nového a přelomového. Až do této chvíle byl totiž zprostředkovatelem co nejvyšší míry autentičnosti tzv. dokumentaristický styl, který však stále ukazoval realitu reprodukovanou formou televizní obrazovky, případně zůstávaly kvůli spoustě zábran někde v půlce cesty. Tolik diskutované prostříhání by v konečném důsledku snímku pouze ublížilo. Odstranění explicitních scén by jen kladlo zábrany a ze Života Adéle by se stal jen Film o Adéle. V konečném důsledku jsou právě ony vyvrcholením ukazování všech těch tekoucích hlenů, mastných pokožek a pomlaskávání při jedení špaget. To všechno spolu jsou prvky, které bez diskuze patří k Adélinu životnímu příběhu, a nelze je jen tak odstřihnout. (17.11.2013)

Hodně kontaktní film. Život Adele komplexně zachycujíce několik vývojových fází života dívky, která se mění v ženu. Kechiche by mohl ukázat jenom příčinu, následek a důsledek. Více ho ale zajímá proces, průběh samotné proměny, a jeho trvání. Délka je jedním z mnoha nástrojů, které režisér využívá ke zrušení bariéry mezi titulní hrdinkou a divákem. ___ Dobrých osmdesát procent dialogů (a tudíž i celého filmu) je řešeno detaily tváří. Tradičně vystavené dialogové scény nás neustále ubezpečují, že realita pokračuje mimo rám obrazu. Zde naopak vzniká dojem uzavřenosti do malého prostoru, víceméně vymezeného jenom těly herců. Ignorování okolního prostředí zesiluje sepětí s postavami, jejichž intimní zónou je limitováno, co uvidíme a uslyšíme. Oddálení kamery od figury na konci dialogu pak působí jako osvobozující vykročení z vnitřního vesmíru mezilidských vztahů do okolního světa. Svou roli také sehrává, zda je komunikace postav, jedno zda verbální či nonverbální (mezi kterou bychom mohli zařadit také sex), zprostředkována technikou záběru/protizáběru, anebo švenkováním kamery. Jakkoli náhodně působí, je forma neustále pod kontrolou režiséra, plně podřízena procesu tělesného a duševního sbližování a oddalování postav. ___ Ve více významech dochází k překročení hranice během erotických scén (láska a sex, skutečnost a předstírání), ze kterých každá má své opodstatnění (například ostrý kontrast momentu extrémní intimity s následující scénou rodinné oslavy narozenin, která vyžaduje mnohem více přetvářky). Explicitnost erotických scén vyvolává oprávněná podezření z voyerismu tyranského režiséra (kterého obě herečky označily za génia, s nímž však již vícekrát nechtějí spolupracovat), jejich nadstandardní délka je ale zároveň nejkrajnějším vyjádřením neochoty filmu při komunikaci s divákem cokoli předstírat. Ne náhodou Život Adele limity upřímnosti reprezentace (ať ve filmu nebo v jiných uměních) řeší také v dialozích, jež nikdy neupadnou do kavárenského blábolení, kterým by tvůrce pouze dokazoval svou intelektuální potenci. Odkazy, z těch filmových například Pabstova Pandořina skřínka, smysluplně doplňují hlavní motivy vyprávění a současně nám pomáhají pochopit postavy mimo vztahový rámec. ___ Neznám mnoho filmů, které by dokázaly jít takhle hluboko a s takovou fyzickou naléhavostí pod kůži hlavní postavy. Sousloví „být v cizí kůži“ bylo v mém případě naplněno s nebývalou intenzitou. Rád jsem po třech hodinách opět začal žít vlastní život, ale mé pouto s Adele se závěrečnými titulky rozhodně nezaniklo. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Traffic, Havenohome, mcb (25.11.2013)