Život Adéle

Pocit hmatatelné reality a komplexního nahlédnutí do života Adele navozuje Kechiche téměř všudypřítomnými detailními záběry na tváře hereček, které samy o sobě dokáží zachytit i ty nejsubtilnější emoce a pohnutky - hlavně díky tomu dokáže tříhodinový dialogový film udržet pozornost a navodit iluzi skutečného vztahu mezi Adele a Emmou, i když příběh žádným zásadním způsobem nevybočuje z klasické dějové struktury. Právě onen důraz na intimitu danou atypickým záběrováním, díky níž diváci až perverzně nahlížejí do životní epizody jedné dívky/ženy, je zcela zásadním ozvláštněním jinak velmi předvídatelně plynoucího festivalového filmu. Kapitolou samou o sobě jsou i explicitiní sexuální scény, které narušují zažitou představu o tom, co je na plátně ještě zobrazitelné a jakou to má funkci. Tyto momenty (stejně jako mnoho dalších) však nejsou nositeli dějových informací, ale spíše slouží k co nejvěrnějšímu zachycení dané atmosféry, pocitů a emocí hlavních představitelek. Čemuž přidávají dokonce i zdánlivě nesouvisející scény mimo ústřední vztahovou linii (protestování v ulicích, výuka ve škole...), v nichž se zásadním sjednocovacím motivem stává mimo jiné i vyznamotvorná hudební složka a práce s modrou barvou (odtud originální název komiksové předlohy). Z Životu Adele tak nakonec zůstanou pouze silné pocity a vědomí dvou téměř geniálních výkonů hereček, jejichž nejvypjatější scény vždy dosáhnout požadovaného emocionálního účinku na diváka, než samotný příběh, jehož odvyprávění by klidně zabralo polovinu času. Stále je to ale film, který by neměl uniknout pozornosti, jelikož dokáže být v některých momentech opojným i devastujícím zároveň - a to samozřejmě v nesmírně pohlcujícím slova smyslu, v němž dění na plátně na chvíli vypadá jako skutečný život. P.S.: Adèle Exarchopoulos je objev. (23.11.2013)

Film z kolekce "život - jaký je". A tato kolekce začíná být velmi fajn, počítá mezi sebe totiž stejně jako Adèle i první díl Nymfomanky. Tyto hrdinky je potřeba milovat. A projít si s nimi kus vlastního života. Na opačném konci spektra stojí pak apel života vyplývající z mládí hrdinů Klipu. Je nepodstatné odkud tito hrdinové jsou, ale čím nám nastavují zrcadlo. A i kdyby nic jiného, oblíbený problém vášnivých vztahů vždycky bude o tom, co s načatým večerem, když se nám naše polovička dostatečně nevěnuje? Stojí nám to zahýbání a rozchody za ty chvilkové pocity uspokojené marnivosti? Zároveň musím dodat, že mě velmi mile překvapil i původní comics, který se dá přečíst v anglickém překladu jako Blue Is the Warmest Color. Předloha je něžnější a zároveň chmurnější, Adèle má jiné jméno a filmový přepis se vědomě vzdal některých detailů a motivů z jejího života. Toto zrcadlení ale velmi přirozeně ponechalo comics žít si svůj vlastní svébytný život a pokud vás tedy filmový Život Adèle byť jen trochu oslovil, přečtěte si jeho předobraz, stojí to za to. (29.08.2014)

Adéle několikrát zmiňuje, že nechce, aby cizí lidé viděli do jejího nitra, nechce zveřejnit své deníkové zápisky ani ukazovat ostatním na obdiv svůj vlastní životní příběh. Přesto se její postava před divákem zcela obnaží a odloží veškeré zábrany. Režisér Kechiche na poli tří hodinového celovečerního filmu nerozehrává jen neobyčejně obyčejný příběh jedné dívky, on dává možnost divákovi okusit skutečnost. Z hlediska stírání rozdílu mezi realitou a filmem se jedná o cosi zcela nového a přelomového. Až do této chvíle byl totiž zprostředkovatelem co nejvyšší míry autentičnosti tzv. dokumentaristický styl, který však stále ukazoval realitu reprodukovanou formou televizní obrazovky, případně zůstávaly kvůli spoustě zábran někde v půlce cesty. Tolik diskutované prostříhání by v konečném důsledku snímku pouze ublížilo. Odstranění explicitních scén by jen kladlo zábrany a ze Života Adéle by se stal jen Film o Adéle. V konečném důsledku jsou právě ony vyvrcholením ukazování všech těch tekoucích hlenů, mastných pokožek a pomlaskávání při jedení špaget. To všechno spolu jsou prvky, které bez diskuze patří k Adélinu životnímu příběhu, a nelze je jen tak odstřihnout. (17.11.2013)

Už když jsem viděla upoutávky, tak nějak jsem tušila, že tento film nepotřebuju vidět. Jenže pak přišla Challenge tour 2018 a já hledala nějaký africký film ... Živod Adele není africký film, je spíš ryze francouzský, b\ť od tuniského režiséra. Ale tak nějak jsem překonala počáteční nechuť a podívala se. Myslím si o sobě, že nejsem prudérní, erotické scény ve filmech mi nevadí. Ale že bych potřebovala vědět do podrobností, jak to dělají holky, to zase ne. To byl právě ten důvod, proč jsem s filmem váhala. Na druhou stranu byl zařazený mezi 100 nejlepších francouzských filmů, takže se dala očekávat slušná úroveň. Když pominu onu příliš na obdiv postavenou intimitu, objeví se mi Adéle se svým hnědě zvědavým pohledem. Holka, která se hledá, trochu labilní, trochu si nerozumí, trochu se nachází. Jako protipól kumštyřsky založená spontánní Emma. Ta je pro změnu rozhodná a pevná. Vztah, který vypadá zpočátku idylicky dostává brzo trhliny. Myslím, že panu režisérovi nešlo o to natočit holčičí porno nebo psychologický film. I když Adéle se v těchto dimezích opravdu pohybuje. Přesto je film spíše civilní, umělecky ladění, barevný se zajímavou kamerou. Stopáž mě zpočátku trochu děsila, ale záhy se ukázalo, že je příběh natolik dobře vystavěný, že nenudí. Vztahy jsou komplikované a když se povedou, není to nikdy zadarmo. Ať už homo, bi či hetero, myslím si, že máme nad čím přemýšlet. (02.03.2018)

Málokdy je nějaká festivalovka natolik vtahující a její umělecké volby naprosto přesně podporují sílu sdělení a emocionální účinek. Tříhodinová série detailů na tváře herců, jejichž dialogy i všední činnosti záměrně neodbočují od samotného procesu hrdinčina vývoje, má možná několik až zbytečně zdlouhavých pasáží, ale i ty by si režisér dokázal bez zaváhání obhájit. My Adele jen nesledujeme, my jsme Adele a prožíváme s ní vypjaté momenty tak zúčastněně, jak je to v rámci filmového vyjadřování vůbec možné. Sexuální scény možná až příliš dlouhé, ale vzhledem k důslednosti sledovacího procesu vnitřního a právě sexuálního vývoje křehké hrdinky nevyhnutelné a pro mužského diváka koneckonců nefalšovaně příjemné (obě herečky nejenže skvěle hrají, ale i vypadají). Sexualita může být tuhým břemenem a zde to vidíme nepřikrášleně a vysoce realisticky. 85% (20.09.2020)