Život Adéle

Už když jsem viděla upoutávky, tak nějak jsem tušila, že tento film nepotřebuju vidět. Jenže pak přišla Challenge tour 2018 a já hledala nějaký africký film ... Živod Adele není africký film, je spíš ryze francouzský, b\ť od tuniského režiséra. Ale tak nějak jsem překonala počáteční nechuť a podívala se. Myslím si o sobě, že nejsem prudérní, erotické scény ve filmech mi nevadí. Ale že bych potřebovala vědět do podrobností, jak to dělají holky, to zase ne. To byl právě ten důvod, proč jsem s filmem váhala. Na druhou stranu byl zařazený mezi 100 nejlepších francouzských filmů, takže se dala očekávat slušná úroveň. Když pominu onu příliš na obdiv postavenou intimitu, objeví se mi Adéle se svým hnědě zvědavým pohledem. Holka, která se hledá, trochu labilní, trochu si nerozumí, trochu se nachází. Jako protipól kumštyřsky založená spontánní Emma. Ta je pro změnu rozhodná a pevná. Vztah, který vypadá zpočátku idylicky dostává brzo trhliny. Myslím, že panu režisérovi nešlo o to natočit holčičí porno nebo psychologický film. I když Adéle se v těchto dimezích opravdu pohybuje. Přesto je film spíše civilní, umělecky ladění, barevný se zajímavou kamerou. Stopáž mě zpočátku trochu děsila, ale záhy se ukázalo, že je příběh natolik dobře vystavěný, že nenudí. Vztahy jsou komplikované a když se povedou, není to nikdy zadarmo. Ať už homo, bi či hetero, myslím si, že máme nad čím přemýšlet. (02.03.2018)

Pocit hmatatelné reality a komplexního nahlédnutí do života Adele navozuje Kechiche téměř všudypřítomnými detailními záběry na tváře hereček, které samy o sobě dokáží zachytit i ty nejsubtilnější emoce a pohnutky - hlavně díky tomu dokáže tříhodinový dialogový film udržet pozornost a navodit iluzi skutečného vztahu mezi Adele a Emmou, i když příběh žádným zásadním způsobem nevybočuje z klasické dějové struktury. Právě onen důraz na intimitu danou atypickým záběrováním, díky níž diváci až perverzně nahlížejí do životní epizody jedné dívky/ženy, je zcela zásadním ozvláštněním jinak velmi předvídatelně plynoucího festivalového filmu. Kapitolou samou o sobě jsou i explicitiní sexuální scény, které narušují zažitou představu o tom, co je na plátně ještě zobrazitelné a jakou to má funkci. Tyto momenty (stejně jako mnoho dalších) však nejsou nositeli dějových informací, ale spíše slouží k co nejvěrnějšímu zachycení dané atmosféry, pocitů a emocí hlavních představitelek. Čemuž přidávají dokonce i zdánlivě nesouvisející scény mimo ústřední vztahovou linii (protestování v ulicích, výuka ve škole...), v nichž se zásadním sjednocovacím motivem stává mimo jiné i vyznamotvorná hudební složka a práce s modrou barvou (odtud originální název komiksové předlohy). Z Životu Adele tak nakonec zůstanou pouze silné pocity a vědomí dvou téměř geniálních výkonů hereček, jejichž nejvypjatější scény vždy dosáhnout požadovaného emocionálního účinku na diváka, než samotný příběh, jehož odvyprávění by klidně zabralo polovinu času. Stále je to ale film, který by neměl uniknout pozornosti, jelikož dokáže být v některých momentech opojným i devastujícím zároveň - a to samozřejmě v nesmírně pohlcujícím slova smyslu, v němž dění na plátně na chvíli vypadá jako skutečný život. P.S.: Adèle Exarchopoulos je objev. (23.11.2013)

Film z kolekce "život - jaký je". A tato kolekce začíná být velmi fajn, počítá mezi sebe totiž stejně jako Adèle i první díl Nymfomanky. Tyto hrdinky je potřeba milovat. A projít si s nimi kus vlastního života. Na opačném konci spektra stojí pak apel života vyplývající z mládí hrdinů Klipu. Je nepodstatné odkud tito hrdinové jsou, ale čím nám nastavují zrcadlo. A i kdyby nic jiného, oblíbený problém vášnivých vztahů vždycky bude o tom, co s načatým večerem, když se nám naše polovička dostatečně nevěnuje? Stojí nám to zahýbání a rozchody za ty chvilkové pocity uspokojené marnivosti? Zároveň musím dodat, že mě velmi mile překvapil i původní comics, který se dá přečíst v anglickém překladu jako Blue Is the Warmest Color. Předloha je něžnější a zároveň chmurnější, Adèle má jiné jméno a filmový přepis se vědomě vzdal některých detailů a motivů z jejího života. Toto zrcadlení ale velmi přirozeně ponechalo comics žít si svůj vlastní svébytný život a pokud vás tedy filmový Život Adèle byť jen trochu oslovil, přečtěte si jeho předobraz, stojí to za to. (29.08.2014)

Dnešného diváka, ktorý sa zaujíma o súčasné trendy, Adele nemá čím inovatívnym ohúriť. Vieme, že nás čaká snaha o maximálnu autenticitu, detaily tvárí hrdiniek kvôli zvýrazneniu ich emócií a samozrejme explicitný sex. Tak sa máme dostať a aj dostávame hlbšie do ich srdcí a hláv, čomu napomáha aj mohutná dĺžka. To ale skôr z toho hľadiska, že keď s niekým strávite 3 hodiny, tak je vám bližší ako ten, s ktorým strávite hodinu a pol. Väčšinou. Páči sa mi Kechicheho symbolika, toľko modrej som ešte vo filme nikde nevidel. Raz Emmina tvár pripomína farbami francúzsku zástavu a k heslu francúzskej revolúcie to skvele pasuje. Najvýstižnejší je však Adelin gay kamarát (kto iný by ju dokázal chápať, že...) s tričkom Robocopa: Adelino vnútro vs. jej klamlivý zovňajšok, ktorý ju neodhaľuje. Problémy mám s niektorými maličkosťami typu prijatie jej inakosti kamarátkami, v dnešnom svete (aj tom pred pár rokmi) by s tým asi taký veľký problém nemali, Adele príliš svoju inakosť nerieši, hneď sa vrhá do lásky, tá prvá teenagerská vydrží dlhé roky, atď. No ten najväčší problém je v tom, že po troch hodinách nezávislého, či umeleckého filmu by som mal cítiť katarziu, a nie iba skonštatovať, že to bolo kvalitne natočené, s výbornými hercami a režisér vie pracovať so symbolikou. http://www.youtube.com/watch?v=68ugkg9RePc (08.01.2014)

Astenický film, který je možná až příliš sterilní a bez emocí. Některé pasáže jsou rapsodií svobody, některé intelektuálním manifestem, jiné šovinisticky kulturní a mnohé jsou jen prostě nudné. Ten vřící galimatyáš bych dokázala strávit, ale nazývání pornografických scén artem nepřekousnu. Mám ráda filmy, které se nemusí snižovat k explicitnímu vyjádření. Na filmu je krásné, když ponechá práci i divákově fantazii. (12.04.2014)