Život Adéle

Filmy s lesbickou tématikou mi nedělají problém, naopak jsem se docela těšila na zpracování. Ale 3 hodiny sledovat záběry jak spí s otevřenou hubou, kouří, tečou ji nudle a pořád si upravuje culík? To má být jako umění, naprosto zbytečné až odporné záběry? A pak nezbyl čas na něco smysluplné. Obsahuje spoilery: Začátek filmu se jevil tak slibně, když vyobrazuje její uvědomění si, že ji přitahují holky. Scéna, kdy se hádá s kamarádky, mě nalákala, že to bude ještě slušné drama, ale od té doby se tam prakticky nestalo nic, tedy kromě dlouhého lesbického sexu, který byl super (dokud jsem si nepřečetla, že používaly umělé vagíny :D). Myslela jsem si, že uvidím třeba reakci jejích rodičů (vím jen to, že její táta dělá skvělé špagety), nebo reakce jejího dalšího okolí by byla zajímavá. Místo toho se tam skákalo dějem, že jsem občas měla problém zjistit, že už spolu holky bydlí, že už je učitelka atd. Tolik času k využití to mělo a naprosto promarněného. Chjo chjo.. Jediné co mi opravdu utkví v paměti je, že kapesník nezná, ale chce někoho něco učit? :D (20.06.2018)

Adéle několikrát zmiňuje, že nechce, aby cizí lidé viděli do jejího nitra, nechce zveřejnit své deníkové zápisky ani ukazovat ostatním na obdiv svůj vlastní životní příběh. Přesto se její postava před divákem zcela obnaží a odloží veškeré zábrany. Režisér Kechiche na poli tří hodinového celovečerního filmu nerozehrává jen neobyčejně obyčejný příběh jedné dívky, on dává možnost divákovi okusit skutečnost. Z hlediska stírání rozdílu mezi realitou a filmem se jedná o cosi zcela nového a přelomového. Až do této chvíle byl totiž zprostředkovatelem co nejvyšší míry autentičnosti tzv. dokumentaristický styl, který však stále ukazoval realitu reprodukovanou formou televizní obrazovky, případně zůstávaly kvůli spoustě zábran někde v půlce cesty. Tolik diskutované prostříhání by v konečném důsledku snímku pouze ublížilo. Odstranění explicitních scén by jen kladlo zábrany a ze Života Adéle by se stal jen Film o Adéle. V konečném důsledku jsou právě ony vyvrcholením ukazování všech těch tekoucích hlenů, mastných pokožek a pomlaskávání při jedení špaget. To všechno spolu jsou prvky, které bez diskuze patří k Adélinu životnímu příběhu, a nelze je jen tak odstřihnout. (17.11.2013)

Pamatuju si, jak po filmovém festivalu v Cannes v roce 2013 tento film doslova ovládl zprávy, internet, nebylo před ním úniku. Všude jste mohli číst, jak je film kontroverzní, dlouhý, francouzský a co já vím co ještě… Proto jsem se tohoto filmu docela bál, speciálně té délky. Nakonec musím říct, že to uplynulo mnohem rychleji, než jsem si myslel, přesto mám jednu výtku, která v mých očích tento jinak opravdu povedený film trošku sráží. Ze zajímavostí se dozvíte, že bylo natočeno přes 800 (!) hodin záznamu. A tomu věřím, protože v některých místech mi přišlo, že film měl být o něco delší, že tam chyběly určité scény. Např. na začátku filmu vidíme rodiče od obou dívek, jedna je hrdá lesbička, takže ji její rodina má ráda, podporuje ji atd., jenže ta druhá jim to zatajila. A to je vše, co se vlastně o nich dozvíme, i když poté sledujeme, jak spolu dvě slečny už nějaký ten pátek bydlí. Nikdy se k těm druhým rodičům nevrátíme, nedozvíme se, jestli jim to řekla a jak na to reagovali. Tohle mi přijde trochu zvláštní rozhodnutí, když se snažíte udělat film o tomto tématu. A pamatuji si, že i pár dalších scén, které mohly mít větší dopad na příběh tak nějak "vyšuměly". Holt 800 hodin je 800 hodin a zkrátka stříhat se musí, ale je škoda, že to občas ublíží filmu a příběh tak vypadá nekonzistentní. Kromě této věci ale nemám, co bych vytkl. Je to dlouhý film, ale pěkný a citlivě natočený. 80 %. (29.07.2014)

(1001) Celou dobu jsem si připadala, jako by mě někdo držel za krk a strkal mi obličej do obrazu. Až do takové míry, že jsem měla dojem, že se ani nemůžu pořádně nadechnout. Nemám ráda, když autor ukazuje pocity postavy skrze to, že ji nechá kouřit a nic nedělat, právě proto, že to nemá žádný význam, jenom se zdá, že by to nějaký význam mít mělo. A už to říkám u několikátého filmu, asi si je špatně vybírám, ale opět jsem nechápala. Postavy mluví o lásce, ale vůbec nerozumím, co tím myslí, když to vnímám v souvislosti s tím, co je vidíme během jejich filmové existence dělat. Pod nočním životem si raději představím hřbitovy, rakve a vlkodlaky a nikoliv kluby, kde mě nikdo neslyší mluvit. Stejně tak při zobrazení vztahu bych raději viděla zásadnější detaily než kdo má co oholené, ale co už. Nelíbily se mi ty obrazy, jejichž měla být Emma autorkou. Ta fotograficky realistická těla obklopená barevnými motýlky mě ubíjejí, a to se vztahuje i na zbytek filmu. Musím souhlasit s názorem pana Böhma, že ukazovat sex, když je to dobrý, a vynechat ho, když je to špatný, je značná zbabělost. Jo a ještě bych chtěla doplnit jednu věc, co mě překvapila - film rozhodně nevypadá jako dílo, jehož režisér nechá jednu scénu opakovat třeba stokrát, aby dostál své pověsti perfekcionisty. Už jen proto, že všechny akce jsou milionkrát postříhané a zmanipulované a nic neplyne v delších záběrech, z čehož mi jasná představa o ideálním výsledku příliš nečiší. (24.06.2015)

Malokedy v poslednom case hovorim v spojitosti s nejakym filmom slovo "dokonalost", ale tento film si to zasluhuje. Ovsem plati to pre verziu, ktora bola v Cannes a potom u nas na Art Filme. Netusim, aka bude zostrihana verzia, ktora pojde do distribucie (Kechiche uz v minulosti bol prinuteny strihat svoe filmy a zatial vzdy islo iba o par minut), ale neviem si predstavit, ze bude lepsia ako ta verzia z "Cannes". Ustredne predstavitelky to zahrali maximalne presvedcivo, dokonca az uhrancivo - smial, citil a aj plakal som s nimi. Ich vasen a laska je prezentovana na platne s takymi silnymi emociami, ze citit z toho nefalsovanost, uprimnost ba priam skutocny zivot (i ked skutocnost je prave opacna). (26.06.2013)