Predĺžený víkend

Hlavní myšlenku, že vás i pár dní může zformovat na vlastně většinu života, není těžké odvodit, nicméně je nepříliš uvěřitelná. Téměř dokonalý zločinec, který umí vařit, péct, prát, žehlit, opravit pračku, auto, vlastně všechno, jen mu jednou ujely nervy a musí za to chudák pykat. Naučí kluka vyměnit kolo u auta, naučí ho hrát baseball (ještě americký fotbal a basket chybí) a s jeho matkou prožije krátký, zato velmi intenzivní románek. Je škoda, že už z názvu divák dokáže odtušit, jak úvodní zápletka dopadne. Ale abych to jen nehanil, protože se mi to vlastně i docela líbilo - Winslet i Brolin předvádějí vynikající herectví a Reitman si občas důmyslně pohrává s napětím a diváckým očekáváním. (21.02.2016)

Tak precizní, soustředěnou režií se moc filmů dneška chlubit nemůže. Každý pohled herců, každý záběr, tu má své místo. Do „červené knihovny“, jak tady někteří píši, má tohle hodně daleko. Samozřejmě, někteří škarohlídi jí tam třeba najít můžou, hlavně v závěrečném vyvrcholení příběhu, ale s tím se holt nedá nic dělat. Kate Winslet fantastická a charisma Joshe Brolina je nezměrné. (24.09.2014)

Film, který je bez debat výborně zrežírovaný a výborně zahraný. Reitman je plný režisérských nápadů, které mě velmi baví. Problém jsem ale měla se scénářem, především tedy s tím krátkým časovým obdobím, ve kterém se film odehrává. Celé to působí strašně nevěrohodně, vývoj postav jen těžko uvěřitelný. Celý film jsem obdivovala režisérskou stránku, skvěle vyjádřené pocity, ale zároveň jsem nad celým vývojem musela stále kroutit hlavou. (09.02.2014)

Už se mi to stalo. Vypnula jsem do té doby nudný film s 50 neodpustitelnými chybami, celkově zralý na odpad, před poslední třetinou. Dnes jsem s donucením dokoukala, přece jen zvědavost jak to skončí, spíš jak bude vypadat od počátku jasný závěr, zvítězila. Takže z odpadu je díky poslední půlhodince pěkná dvoječka jak ve škole. Když bych šla do hloubky kdo byl hlavní viník, dá se pominout frustrovaná vyprahlá maminka i odsouzenec z nešťastné náhody, čímž to břímě padlo na 13letého hormony zmítaného syna. Nejde o první holku, našeptávačku, o pocit druhých houslí, ale o totální nepochopení potřeb svého rodiče, tady matky. To je strašně sobecké, ale naprosto běžné, bohužel. Nechtěla bych nést na svých bedrech 25 let tíži svého ukvapeného nerozvážného rozhodnutí, které prakticky zničilo nejlepší léta života jeho už tak dost zničené a utrápené matce. (21.04.2014)

Tak nádherně nereálný příběh jsem už dlouho neviděla. Je křehoučký jako ten koláč, dobrý a sladký, vytvořený rukama tří lidiček tolik toužících po citech, sounáležitosti a velké lásce. Na tenhle film by měl mít člověk otevřené srdce, empatii, být alespoň trošku romantik a nepřemýšlet nad logikou, protože v tomhle případě je to naprosto nedůležitý činitel. Prodloužený víkend je hlavně pocitová záležitost a každý si tam možná najde kousek sebe, svého snu, smutku, či kousek svého nebe a když nebude pitvat kameru, režii, scénář a hudbu, která byla jen tak mimochodem taky bezvadná, tak bude odcházet od Labor day s úsměvem na rtech a spokojený jako dnes já. (20.04.2014)