Roztomilý člověk

Když jsem tuto veselohru viděl v dětství poprvé, byl jsem tím gejzírem gagů nadšen. Když jsem ji viděl nedávno, něco mi tam nehrálo, vlastně mi tam něco až vadilo. Ale co to bylo? Vždyť Oldřich Nový je ve své neschopnosti přestat svým žvaněním přivádět do trapasů své okolí i sebe samého naprosto vynikající. Stejně jako jeho zoufalý, leč nakonec vždy na pomoc přispěchající kámoš Ladislav Pešek. A pak jsem na to přišel. Slabinou jsou věty, které scénáristé dali do úst Nataše Gollové. Ta je sice ve svém hereckém projevu tradičně rozpustilá a neodolatelná, ale jakmile scénáristé nechávají slečnu Poldu dokončit nějakou mystifikaci Viktora Bláhy, spadne celá recese i dialog o několik levelů níže. Což je velká škoda. Udělat to lépe, bylo by to na 5 hvězdiček. Tento absolutně nedoladěný "detail" to však sráží dolů, obávám, se o více než tu jednu, co jsem strhnul já. (25.01.2019)

Oldřich Nový je v tejto krejzy komédii natoľko roztomilým človekom, že by si zaslúžil pár zaúch. Inak klasické zámeny, nedorozumenia, milé klamstvá, aby sa nakoniec všetko šťastne skončilo. Myslel som, že klišé ohľadom telefónov pri posteli je klišé amerických mainstreamových filmov z druhej polovice 20. storočia, ale Frič predbehol dobu. Ešteže Marvan nemusel vôbec vstávať z postele. Príliš som sa v tomto nonstop dialógovom chaose nevyznal, ale posledných 5 minút ma svojim vtipom dostalo. Škoda, že nie aj tá predchádzajúca väčšina filmu. (24.12.2016)

Překvapilo mě při čtení místních komentářů, kolik lidí vůbec nepochopilo, že Nového a Gollové bájení neznamenalo únik z nešťastné doby protektorátu, "analgetikum" (mimochodem, teď mě napadlo, tenhle prostředek by se neměl užívat ústy, přeci anal-get... tý brďo, to mi to dnes ale pááálí), ale naopak základní způsob existence absolutně nezávislý na jakémkoli politickém zřízení. Nic nepobaví člověka tak, když si z někoho vystřelí a ten druhý mu na to naletí. Proto to dělal třeba Hašek ve svém reálném životě, proto to dělám i já už od dětství. Třeba si vzpomínám, jak jsem v deseti namluvil své mladší sestře, že když sní tři talíře mlíkový polívky, vyroste a bude z ní voják jako malovaný. Cheché, a ona tomu věřila...........tak ne, to vlastně bylo jinak: nenamluvil jsem to já sestře, naopak mě o tom přesvědčila babička. A dobře jí tak, za to lhaní byla moc pěkně odměněna, jsem pak šel ven se třema polívkama v sobě a mezi dveřma se chtěla ta třetí (nebo možná i druhá) přesvědčit na vlastní oka, jak pěkně má babička vymalované zápraží. A povedlo se jí to. No a takhle to šlo dál, jednou se mi podařil majstrštyk, když jsem spolužákovi namluvil, že včera bylo pěkné haló v Praze, jak tam lupič vyloupil banku a nevěda jak prchnout, vletěl do první tramvaje, nechal vystoupit lidi i řidiče a unesl jí. Policajti byli bezradní, proti mnohatunovému železnému kolosu jejich zábrany nemají šanci a lehnout si na koleje za ten plat nikdo nepůjde. Dokonce nebyl úspěšný ani pokus o prostřílení pneumatik. Takže se Prahou řítil gangstér v tomhle (pro únos) nezvyklém dopravním prostředku a nikdo nevěděl co s tím. Až jedna chytrá policajtská hlava přišla na výborný nápad, vhodným nastavením výhybek vehnali tramvaj na kulaťák. Tam pak tramvaj kroužila dokola do doby, než jí došla šťáva a lupiči nezbylo než se vzdát. (18.01.2014)

Oldryč Nófy sice nebyl žádnej charakterní herec, ale svou škatulku (citlivý fantasta se smyslem pro sebeironii) od jeho dob v české kinematografii nikdo nezvládl lépe. "Roztomilý člověk" je výkladní skříní jeho charismatu. Když se pustí do monologu, vypadá sice, že ho odněkud čte, ale je i se svou pochybnou vizáží a namalovanou hubou k sežrání. Pro mě je snad jen s Marvanem, který naopak v jednom z gagů prezentuje své cholerické kvality, jeden z mála prvorepublikových českých hvězd, která nepůsobí ani po osmdesáti letech narůstajícího cynismu trapně. Zápletka filmu postavená na tradici ztřeštěné veselohry a saturninovské premise nevinné lži se strašlivým dopadem (+ zbytný morál ovšem) je pak jen svižně vedenou záminkou pro prezentaci skvělých hereckých výkonů. Radost pohledět! (01.01.2012)

Jeden z nejpříjemnějších filmů Oldřicha Nového. Vždycky se rád zasměju u všech těch neuvěřitelně roztomilých scén. Vtip je tu podáván s precozní českou elegancí, kterou bohužel dnešní generace tuzemských filmařů naprosto postrádá. Snad je to kouzlem černobílého filmu, nebo jistou naivitou, s kterou byly tehdejší komedie točeny. Ať tak či onak, výsledek je v dnešní době nenapodobitelný. (16.06.2007)