Roztomilý člověk

Překvapilo mě při čtení místních komentářů, kolik lidí vůbec nepochopilo, že Nového a Gollové bájení neznamenalo únik z nešťastné doby protektorátu, "analgetikum" (mimochodem, teď mě napadlo, tenhle prostředek by se neměl užívat ústy, přeci anal-get... tý brďo, to mi to dnes ale pááálí), ale naopak základní způsob existence absolutně nezávislý na jakémkoli politickém zřízení. Nic nepobaví člověka tak, když si z někoho vystřelí a ten druhý mu na to naletí. Proto to dělal třeba Hašek ve svém reálném životě, proto to dělám i já už od dětství. Třeba si vzpomínám, jak jsem v deseti namluvil své mladší sestře, že když sní tři talíře mlíkový polívky, vyroste a bude z ní voják jako malovaný. Cheché, a ona tomu věřila...........tak ne, to vlastně bylo jinak: nenamluvil jsem to já sestře, naopak mě o tom přesvědčila babička. A dobře jí tak, za to lhaní byla moc pěkně odměněna, jsem pak šel ven se třema polívkama v sobě a mezi dveřma se chtěla ta třetí (nebo možná i druhá) přesvědčit na vlastní oka, jak pěkně má babička vymalované zápraží. A povedlo se jí to. No a takhle to šlo dál, jednou se mi podařil majstrštyk, když jsem spolužákovi namluvil, že včera bylo pěkné haló v Praze, jak tam lupič vyloupil banku a nevěda jak prchnout, vletěl do první tramvaje, nechal vystoupit lidi i řidiče a unesl jí. Policajti byli bezradní, proti mnohatunovému železnému kolosu jejich zábrany nemají šanci a lehnout si na koleje za ten plat nikdo nepůjde. Dokonce nebyl úspěšný ani pokus o prostřílení pneumatik. Takže se Prahou řítil gangstér v tomhle (pro únos) nezvyklém dopravním prostředku a nikdo nevěděl co s tím. Až jedna chytrá policajtská hlava přišla na výborný nápad, vhodným nastavením výhybek vehnali tramvaj na kulaťák. Tam pak tramvaj kroužila dokola do doby, než jí došla šťáva a lupiči nezbylo než se vzdát. (18.01.2014)

Viktor Bláha alias Max Braun je přesně typem člověka podle mého gusta, skvěle doplňovaný Poldou v podání Nataši Gollové rozehrává kolotoč zamotaných situací, v nichž si utahuje z malého ducha maloměšťácké smetánky. Roztomilý člověk patří podle mě k nejzdařilejším českým komediím ze čtyřicátých let dvacátého století. (28.12.2010)

Viktor Bláha působí jako velice roztomilý člověk. Ve skutečnosti je však chronickým lhářem, který se baví tím, že rozsévá kolem sebe dezinformace. Své pozvání na svatbu dávného přítele si hodlá v tomto směru náležitě vychutnat... Scénáristicky zajímavě zpracované dílo s nepřeberným množstvím příjemných dialogů. Z herců exceluje především "roztomilý" Oldřich Nový a Nataša Gollová jako Polda krušinová, která Viktorovi v jeho hře výmyslů a polopravd zdárně sekunduje. Skvělá zábava. 85%. (02.05.2016)

Další komedie, která měla za úkol rozveselit Čechy v temných dobách německé okupace. Tentokrát je hlavním hrdinou redaktor Viktor Bláha, který přemlouvá svého kolegu Jana Valteru, aby jej další den zastoupil v práci, protože musí jít na svatbu. Jeho největší zábavou je vymýšlet si různé historky, protože má bujnou fantazii a baví jej čeřit poklidnou hladinu života. Vždy někomu sdělí nějaké své "tajemství" a pak pobaveně sleduje, jak se to roznáší mezi lidmi. Vydává se tedy na svatbu svého bývalého spolužáka Ivana Molendy, který si bere krásnou blondýnu Karličku. Netuší ovšem, že na svatbu dorazí také její přítelkyně Polda, která má stejnou představivost, jako on. Lži se postupně začnou obracet proti němu. Vymyslí si třeba to, že Molenda je cirkusový artista a v noci trénuje na kruzích, které má zavěšené v ložnici. Vymýšlí si o sobě, že je známým německým skladatelem, čemuž zase příliš uvěří nevěstina matka. Také o sobě prohlásí, že je ženatý, a tak musí přivézt svou ženu...Jak si poradí v této složité situaci? Pomůže mu jeho spolubydlící, nebo mu to zavaří? A jak se do toho zaplete věčně opilý strejda Jaroslav Stárek? Nebylo to úplně špatné, na mě trochu stará škola, ale občas jsem se zasmál a Oldřich Nový v kombinaci s Natašou Gollovou tvořili naprosto úžasný herecký páreček lhářů. (04.04.2023)

Jeden z nejpříjemnějších filmů Oldřicha Nového. Vždycky se rád zasměju u všech těch neuvěřitelně roztomilých scén. Vtip je tu podáván s precozní českou elegancí, kterou bohužel dnešní generace tuzemských filmařů naprosto postrádá. Snad je to kouzlem černobílého filmu, nebo jistou naivitou, s kterou byly tehdejší komedie točeny. Ať tak či onak, výsledek je v dnešní době nenapodobitelný. (16.06.2007)