Roztomilý člověk

,,Nazdáreček!'' ,,Co prosím? Saze! Patrně z lokomotívy!'' ,,Tady se totiž všeobecně povídá, že jsi nervózní a cvičíš v kruzích. Je to pravda?'' ,,To je skutečně zvláštní úchylka.'' ,,Cožpak já někdy lžu? Dělám pouze roztomilé žerty... To se nedoporučuje!'' ,,A cvičí v prádle?'' ,,To když jsem se já vdávala, to byla ostuda!'' ,,Nebýval váš manžel sokol?'' ,,To se vám nedivím a víte, že je to roztomilý člověk?'' ,,Ať improvizuje, ale z hlavy!'' (02.01.2012)

"Mám rád vzruch! Nemohu vystát lidi s obličejem, který nic nepovídá. Ti mně připadají jako... mrtvý rybník. Znáš takovou pěkně stojící hladinu, která tě láká vzít kámen a hodit jej do vody? Voda se čeří, dělají se kola, vlnky, no zkrátka něco se děje! ...A když vidím takový obličej, tak mám tisíc chutí vzít kámen a..." Pro řadu lidí asi jedna z mnoha vzájemně si podobných pamětnických veseloher. Ale já v ní vidím daleko víc. Je to film o triumfálním vítězství fantazie nad realitou, humoru nad vážností a recese nad tzv. spořádaným životem. V době protektorátu musel Roztomilý člověk působit velmi konejšivě a pro mě je dodnes spolehlivým analgetikem. A vždycky mě potěší potkat někoho, kdo to cítí stejně. Viktor Bláha a Polda Krušinová jsou postavy podle mého gusta. Kde je nuda, zasáhne jeden nebo druhý svým živelným způsobem do konverzace a v tu ránu se ona voda čeří, obočí stoupají ke stropu a brady padají k zemi. Nejsou to žádní podloudní lháři, neklamou okolí za účelem zisku nebo z cynismu, ale z jakési vnitřní povinnosti. :o) Mystifikace je pro ně vášní, filosofií, sebeobranou a způsobem, jak naplno žít. Kdo to nemá, nepochopí. A nejkrásnější je, že přes ddrobná zakolísání se Viktor ani Polda nezačnou napravovat, jak si žádá konvence. Že naopak způsobem, jak čelit přízemnosti světa, se ukáže spojit své samostatné fantasmagorie v jednu společnou. Scénu ve vlakovém kupé, kde se Oldřich Nový a Nataša Gollová - poprvé sami, bez diváků - doplňují a jakoby testují ve vymýšlení historky o šperkovnici, považuju za jednu z nejromantičtějších v českém filmu. Dokonce i ve větě "Už nikdy si nebudeme lhát" jaksi cítíte, že to spíš znamená "Budeme lhát jako tým". :o) Moje nejoblíbenější komedie celé pamětnické éry. 100% (19.09.2006)

Ďalšia super komédia z vojnového obdobia a už tretí film, kde som videl spolu ústrednú dvojicu Nataša Gollová - Oldřich Nový. Oldřich hrá típka ktorý si z každého robí prdel, vymýšla si rôzne historky, ľudia mu to baštia aj s navijákom, problém však je že tieto historky si vymýšľa aj na svadbe na ktorú je pozvaný a takto takmer rozoštve od seba mladomanželov. Najlepšia časť prichádza potom jak sa objaví na scéne Nataša, ktorá je podobne potrhlá ako Oldřich a vo vymýšľaní lživých historiek je Oldřichovi viac ako vyrovnanou partnerkou. (31.10.2016)

Další z řady mile naivních komedií s Oldřichem Novým, kterými si postupně doplňuji své filmové vzdělání. V poslední době se mi navíc starší filmy trefují do nálady čím dál více. Pravda, nového je teď méně, tak kdy jindy sáhnout po starších kouscích. Roztomilý člověk mi ale nepřijde tak dobrý, jako například Kristián, Eva tropí hlouposti či Dívka v modrém. Možná je to tématem, nemám moc rád manipulace a humor na nich postavený. Ač to Oldřich Nový zvládá opět bravurně, jeho postava redaktora Bláhy mě spíš štvala, než bavila. Přesto si tři hvězdy film zaslouží, opět i za to, že se tvůrci snažili národ v těžkých časech pobavit. (29.09.2020)

Viktor Bláha alias Max Braun je přesně typem člověka podle mého gusta, skvěle doplňovaný Poldou v podání Nataši Gollové rozehrává kolotoč zamotaných situací, v nichž si utahuje z malého ducha maloměšťácké smetánky. Roztomilý člověk patří podle mě k nejzdařilejším českým komediím ze čtyřicátých let dvacátého století. (28.12.2010)