Dom pri cintoríne

Dům u hřbitova se mi do rukou dostal jako poslední z Fulciho slavné Gates of Hell trilogy. Brána do záhrobí byla v mých očích docela kvalitní podívanou, která ode mně dostala 70%. Páter Thomas byl rovněž dobrým filmem, ale spíše mě okouzlil několika scénami, než jako celek a i z toho důvodu jsem mu dal 60%. No a i tento film dokázal udržet velmi solidně nastavenou laťku. A to i přesto, že je mnohými pasován do role jednoho z těch slabších Fulciho filmů. Já osobně byl spokojený. Příběh se mi líbil, ubylo zbytečných nelogičností a atmosféra taky nebyla vůbec špatná. (Taky jsem viděl delší verzi, než je zde uvedena!). Což je v mém případě vždy velice důležité. Fulci měl totiž vždy na rozdíl od takového Argenta dost značné výkyvy ve svých filmech, ale tady si mě získal na svou stranu. Samozřejmě že za to mohla hlavně slušná dávka brutality a povedené gore. Po této stránce si nemůžu stěžovat. Je ovšem pravda, že více mordů bych určitě nepohrdl. Starý dům byl působivým prostředím tohoto příběhu a především pak scény odehrávající se v jeho sklepení. Jediné co bych snad trochu více vytknul, byly ty pasáže s malou holkou. Bez té bych se klidně obešel. Stejně tam byla více méně na hovno… Co se hereckého obsazení týče, tak Catriona MacColl byla zjevně velkou Fulciho oblíbenkyní, protože to už je snad čtvrtý film, ve kterém jsem na ní narazil. Většinou však její postavy měly jepičí život. Ani Ania Pieroni pro mě nebyla žádnou neznámou, protože se objevila v několika Argenových filmech. Její vražda patřila k tomu nejlepšímu, co mi tento film nabídl. Pak tu máme toho malého fakana, který mi pil krev už v novějším Manhattan Baby. Nechápu, co na něm režisér viděl. Quella villa accanto al cimitero tak sice není žádná pecka, ale pořád jde v rámci Fulciho tvorby o lehký nadprůměr. 70% (08.03.2018)

Byť vrcholným dílem Lucia Fulciho je pro mne Beyond, Dům u hřbitova mám rád. Za doprovodu typické italské hororové hudby 80.let (W.Rizzati) sledujeme okem neklidné kamery temný příběh rodiny, která se na čas přestěhuje do prokletého domu. Hřbitov, tajemný doktor Freudstain zabývající se hrůznými experimenty a hledající odpovědi na otázky života a smrti ( jistě připomene proslulého Frankensteina), dívka, viditelná jen pro někoho, a brutální vraždy ( podřezávání, napichování, propichování...) V momentě napětí hudba graduje, kamera ukazuje detaily očí - Fulciho copyright. Postrádal jsem tak jen režisérovo oblíbené vydloubnutí, vytržení či propíchnutí oka... Kromě masakrování nebohých obětí je velmi působivý nenápadný zašlý hřbitov ( připomene Pastora Thomase) či hrůzu budící sklep ( vzpomeňme nejen na Beyond), do kterého snad nikdo nemůže vlézt dobrovolně, leda že by to měl napsané ve scénáři. Když se obloha zatáhne, spustí se déšť a vítr se opře do korun stromů, pak je příhodné sáhnout po Domu u hřbitova... p.s.ten spratek by zasloužil vyvrhnout... (12.01.2012)

Poslední, nejkonvenčnější i nejsoudržnější film z Fulciho "Gates of Hell" trilogie. Zápletka má tentokrát hlavu a patu, ale Fulciho smysl pro podivné momenty a bizarní stylistické excesy, jako dezorientující kamerové švenky, zmatené přeostřování a nepochopitelné střihy, jsou tu pořád znát. Tentokrát je tu ale o něco méně gore efektů. Nejpůsobivější momenty se většinou točí kolem záhadně pootevřených či zabouchnutých sklepních dveří, které hrají napínavou roli v klíčových scénách. Hmyzoidní zombík v chirurgickém plášti, pojmenovaný Freudstein (zřejmě spojení jmen Freud a Frankenstein), je úžasně bizarní záporák. Středobodem nadpřirozených událostí se tentokrát stává dětská postava, která si projde překvapivě velkými hrůzami (nedivil bych se, kdyby si její dětský představitel z natáčení odnesl nějaké trauma). Vyhněte se anglickému dabingu, kde je tato postava nadabována dospělým hercem, který se snaží napodobovat hlas dítěte, čímž dělá z filmu nechtěnou komedii. (15.08.2023)

Vrzající dveře, temný sklep, dětský pláč, který jako by vycházel odnikud a odevšad zároveň, ponurý hřbitov, pošmourné počasí, krev a smrt. Fulciho hororový koktejl bublá stejně jako čerstvá krev vytékající z otevřené rány v hrudi, jeho barva připomíná hnis vytékající z puklého vředu a svou hustotou se podobá měkkým tkáním čerstvě vyvrženého utopence. Esteticky a atmosféricky dokonalé dílo, kterému nelze než odpustit drobné nelogičnosti a nepříliš povedené herecké výkony. (20.12.2013)

Myslím si, že kritizovaná pomalost monstra byla režisérovým záměrem. Tím pádem se prodloužila agónie oběti při očekávání dalšího a zároveň je tímto způsobem patřičně potrápená divákova výdrž. A dokonce ani vzhled monstra mi moc nevadil. Připomněl mi totiž doktora Satana z Domu 1000 mrtvol. Jen je škoda, že od začátku dobře budovaná atmosféra byla zkažena nesmyslnou a zbytečnou scénou s netopýrem. (05.07.2006)