Cold Skin

Klidně si o mně myslete, že jsem konzervativní kazišuk, ale já prostě na ty mezidruhové intimity moc nejsem. Hospodářská zvířata mě sexuálně nepřitahují (na to jsem asi málo muslim), a o tom, že bych se vzrušeně tulil k nějaké obojživelnici, už se vůbec nedá uvažovat. Film šel tedy v tomto směru mimo mě, i když v reálu se Aura Garrido mamce a taťkovi velmi povedla. Děj nebyl v zásadě špatný, herci se opravdu snažili, a protože mám rád Lovecraftovy povídky (předpokládám, že se jimi scénáristé inspirovali), mohla z toho být i lepší známka, kdyby se události tolik nezacyklily. (27.05.2020)

Osobně rozhodně lepší zkušenost než v případě The Crucifixion, jež si sotva udržel mou pozornost. Přesto, že můj zážitek byl v podstatě celistvý a očima jsem neuhýbala jinam, Gens začíná slušně degenerovat a z jeho snímků je cítit na kilometry daleko nedostatek jakékoliv múzy. Cold Skin sice není nic, co by nedokázal vymyslet každý za pochodu, nicméně atmosféru to má obstojnou a scény s útoky na maják hordou monster patřila k tomu nejlepšímu, co se ve filmu objevilo. Bohužel třetí třetina stopáže směřuje značně k bodu mrazu a divák už nedostane žádnou notnou dávku ničeho, co by se mohlo podobat šoku nebo momentu překvapení. Řemeslně je to ale slušná, chladná, ač velice zbytečná záležitost, kterou s upřímným srdcem nemohu doporučit. (11.03.2018)

Xaviera považuji za neuvěřitelně inspirující bytost a dalo by se říci, že právě on mi před třemi lety v Cannes ukázal směr cesty směřující k hororové režii. Dmul jsem se pýchou, když obdivně hovořil o mých ohromujících znalostech hororové teorie, čemuž hned vzápětí učinil přítrž výrokem, že unce praxe je důležitější a prospěšnější než kilogramy teorií. Klaním se Xavierově moudrosti, ale jakožto hororový expert musím konstatovat, že v případě Cold Skin mělo raději zůstat pouze u teorie. Exekuce se totiž vůbec nezdařila (přinejmenším v rámci standardu kvality, který od Xaviera očekáváme). Pinolova knižní předloha oplývá velkou mírou násilí a sexuální brutality, což Xavier kupodivu až tak nereflektuje a naopak sází na přemíru poetičnosti, která vůbec není vlastní jeho dosavadní tvorbě. Snímek působí neskutečně rozvlekle a hororovým divákům ho v žádném případě nemohu doporučit. Vím, že Xavier je velkým fanouškem Pinolovy knihy, a prostřednictvím Cold Skin chtěl zkrátka její příběh sdílet s námi. A spolu s tím si i ohmatat nové postupy a nadobro se vymanit ze zavedené škatulky. To je třeba ocenit, ale ve výsledku za pouhé dvě hvězdy. (17.04.2018)

Strohé, mořsky skalnaté exteriéry, mysteriózní atmosféra a poutavý příběh, odehrávající se v zajímavé době počátku 20. století. Evokace románů Julese Verna, nebo fantastických povídek H. G. Wellse. Ale přiznám se, že smysl toho všeho mi poněkud unikl. Jako vědecko-fantastické vyprávění je to slabé, protože bez odpovědí a vlastně i bez otázek na původ a způsob života oné tajemné obojživelné rasy, horror to taky není, takže ve finále jde vlastně jen o poněkud plytkou, i když líbivou pseudohumanistickou fantastiku. Ale rozhodně nelituju ztraceného času a ke zkouknutí doporučuju, minimálně zoofilové, nebo nejrůznější xenofilové si mohou přijít na své. (25.02.2018)

„Pri boji s monštrami si daj pozor, aby si sa sám nestal monštrom.“ Dobré a pôsobivé. Cítiť z toho H.P. Lovecrafta a Pád do tmy. Ale zároveň dosť dlhé, vinou čoho sa od istého času dostaví stagnácia. Deň dialógy a prechádzky po ostrove, noc strieľačka, síce parádne nakrútená a krvavá, hoci nie zbytočne a nechutne explicitná (ale áno, drsná). No ale takto sa to opakuje... a opakuje... a opakuje... a potom je koniec. Hoci je to zručne nakrútené, je to proste tak trocha nuda. Postavy sú fajn, herci David Oakes, Ray Stevenson a Aura Garrido tomu veľa dávajú. No len na povrch. V hĺbke sú ich postavy také, čo ja viem, nijaké. Motív „láskavej čosi-ako-zoofílie“ nie je od veci. Dodáva materiálu zaujímavú príchuť. Pochmúrna ostrovná výprava s burácajúcim oceánom, skalnatým pobrežím a majákom, je skvelá. Určite by sa síce našiel kameraman, ktorý by z nej dokázal sekať zábery, ktoré by ste si chceli zarámovať a to Daniel Aranyó tak úplne nerobí (nevie robiť?). No i tak odviedol dobrú robotu. Sklamalo ma, že parádna partia námorníkov, ktorí robia hrdinovi spoločnosť z úvodu, sa neskôr z deja úplne vytratí. Na druhej strane je to tak možno lepšie, lebo ak by sa nevytratila, stala by sa z toho vyvražďovačka a to už sme videli stokrát. Som každopádne rád, že Xavier Gens i po tomto záreze zostáva hororovým režisérom, ktorého ďalšie filmy ma zaujímajú a lákajú. A to paradoxne napriek tomu, že okrem The Divide ma nebavili (Hranice smrti, Crucifixion). Myslím si ale, že má v krvi remeslo a ak v budúcnosti vylepší nejaké veci na svojich filmoch, mohol by sa stať veľmi významným žánrovým tvorcom. A možno nielen žánrovým. Kniha  Alberta Sánchez Piňola z roku 2002 je na tom podobne (skvelé prostredie, atmosféra a postavy verzus monotónny dej). (07.09.2018)