Hry o život: Skúška ohňom

Je to dvojka, takže zpravidla musí být cítit víc peněz, přibýt nějaká ta herecká posila (Jena Malone, Philip Seymour Hoffman) a musí se o ní mluvit o to víc dopředu. Dvojka je „překvapivě“ dospělejší, cyničtější i temnější, ale s tím, zda lepší, bych si zase tak moc jistý nebyl. Vyjukaní hrdinové (symbol počínající revoluce) Katniss a Peeta z jedničky mi prostě sedli. Tahle veleúspěšná dorostenecká pohádka i čerstvý popkulturní fenomén z úsměvné totalitní společnosti budoucnosti, kterou zpustošila válka, a Spojené státy jsou tak rozdělené do sociálně rozdílných sektorů, bavily. U dvojky nicméně musím jít o stupínek dolů. Možná je to tou nevděčnou mezihrou mezi úvodním a (pevně věřím hutným a velkolepým) třetím dílem (-NE-LOGICKY rozpáraným na dvě pokračování), kdy vrcholem akce snad nebude docela nijaké utíkání před vraždící mlhou. Znovu nicméně vede extravagantní výprava, nápadité kostýmy i honosné kulisy, když už přijde akce, je o krapet přehlednější a klidnější než v prvním díle. Víc se tu přemýšlí, taktizuje, předchází zbytečným ztrátám. Ale jak říkám, jednička mě něčím vnitřním oslovila o něco víc. Tahle teenagerovská vybíjená přesto znovu dokázala, že celá série může platit za docela chytrý popcorn pro mladé. A Jennifer Lawrence? Ta je znovu proklatě sexy a herecky znovu bez chyby!! (26.12.2013)

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)

Asi to není tak blbé jak jednička, ale pořád docela blbé, a pořád to trpí všemi neduhy, které si člověk představí, že můžou vyvstat při adaptaci románu do filmu. Aspoň je tady konečně nějaký blonďák, který oplývá charismatem, abych se úplně nenudila, ale pořád nechápu tu tendenci zaplnit film charismatickými herci, ukázat je dvě minuty a zbytek dvou a půl hodinové stopáže zabírat nadějné hvězdičky bojující s digitálními triky a nedostatkem hloubky svých postav. A taky bych chtěla způsobit nějakou revoluci, ve které by vzbouřenci vyřvávali, že to prostě nejde, aby se normou stávaly filmy blížící se svým tvráním ke třem hodinám, které první hodinu řeší něco, ve druhé přeskočí do úplně jiného žánru a ve třetí části si otevřou milionem otázek dveře k dalším pokračováním. Zatraceně, to je jako kdyby třeba Highlandera rozpitvali do čtyř filmů. Takové plýtvání filmovým časem není nic jiného než rouhání. Ale to jsem se rozčílila víc, než jsem původně chtěla. Ať si teda z těch telenovelových jednohubek pro teenagery dělají seriály, ale jako film tahle látka nefunguje a ne a ne a ne. (10.05.2014)

Bylo to zde již několikrát napsáno, ale vskutku za lepším hodnocením filmu stojí vedle lepších a silnějších scén jeho celkově dospělejší pojetí. Druhý příběh má mnohem větší drajv a ve druhé polovině se stále něco děje. Ke konci film nepochopitelně zvolní a závěrečné vysvětlování mu ani nesluší. Klidně bych druhé Hunger Games ukončil o 5 minut dříve a diváky nechal v napětí. Herci se dají označit za fajn (Lawrence, Harrelson, a hlavně Tucci, Hoffman) a pak jsou zde takoví kteří mě lezou krkem, kdykoliv se objeví nebo nedej bože promluví (Hutcherson, Banks, částečně Hemsworth). Hunger Games pod taktovkou Lawrence přitáhly mou pozornost, přestože je to příběhově průhledné asi jako vyleštěné okno. 65% (17.03.2014)

Dvojka Hunger Games je v mnoha ohledech vyzrálejší variací na svého předchůdce. Nabízí o třídu lepší režii, scénář i herecké výkony, představení totalitního režimu není jen útržkové, ale opravdu intenzivní (koho máte nenávidět, toho budete nenávidět) a Jennifer Lawrence se z "pouhé" sympaťandy přetavila v plnohodnotného tahouna, který má na to být vůdcem. Není to bez chyb (především romance s Galem z Okrsku 12 je pořád jaksi nadbytečná), ale filmu nechybí spád, emoce, výborně natočené scény a co je možná největší tvůrčí vítězství, má to skoro dvě a půl hodiny a přesto to nenudí! Nemám nejmenší důvod se na další díly netěšit. Vražedná pomsta je příslibem toho, že se bude na co dívat. (21.11.2013)