Hry o život: Skúška ohňom

Nesporně lepší, ale stále ne (dost) dobré. Lawrence si uvědomuje, že papírem šustící dialogy plné životních mouder a velkých pravd mohou zachránit jen herci s velkým há a tak se snaží neherecké brávíčkáře typu Hemswortha s Hutchersonem upozadit co to jde. A v první polovině mu to i vychází. Ovšem jakmile mu vstupem do arény odpadne možnost opřít se o Harrelsona/Hoffmana/Tucciho//Banksovou a především Sutherlanda (tomu slouží ke cti, že jednoho z nejhloupějších záporáků dokázal uhrát s noblesou), tak je v háji on a s ním i celý film. Rázem je odkázán pouze na krasav(i)ce bez talentu a jejich neumětelství nedokáže zamaskovat ani důrazem na solidní akční složku, která však dojíždí na to, že se vše podstatné (a zajímavé) odehraje mimo obraz. (26.01.2014)

Mnohem lepší, než první díl. Temnější, drsnější, režijně lépe zvládnuté a stejně tak i herecky (Jennifer neskutečně potěšila). Zajímavá je v tomto případě jedna věc, že druhá část knižní série byla dle mně ta nejslabší, ale v případě filmového zpracování dvojka jednoznačně kraluje. Už se těším na Mockingay. (25.01.2014)

Nový tým režiséra a scénáristů a máme tady na stejné téma výrazně lepší film! Druhé Hladové hry nesrovnatelně lépe vykreslují fikční svět, pravidla jeho fungování a úzkost a neštěstí plynoucí z jeho prožívání. Sice to není druhý Matrix, ale už se v tom lépe rýsuje parodie na reality show, absurdnost statutu celebrit a také nošení dvojí tváře na veřejnosti. Film má podstatně temnější vyznění, člověk se lépe ponoří do atmosféry, což oceníme zejména v aréně. Jakmile dojde na 75. Hladovou hru, vyprávění se lépe soustředí na boj o přežití, tak nějak všem dojde, že oproti jedničce shit just got real. Režisér velmi dobře udržuje sepjetí mezi divákem a postavami, takže zákonitosti fascinující arény objevujeme se zatajeným dechem přímo jejich očima. Osobně mě podráždil jen vyloženě seriálově useknutý konec. 7/10 (11.12.2013)

Strašný kasting v čele s Jennifer Lawrence (ktorá je nielen nepríjemná, ale ešte aj hrá úplnú kravu). Niektorí herci sú talentovaní, ale tu dostali tak divne rozvrhnuté postavy, že vôbec neviem, čo si o nich mám myslieť (Woody Harrelson, Philip Seymour Hoffman, Toby Jones, Donald Sutherland, Jeffrey Wright, Stanley Tucci). Je to hrozne dlhé, akcie je málo a tá, čo tu je, je rovnaká, ako zvyšok filmu – divná. Divný je i scenár, ktorý sa motá od ničoho k ničomu a celkovo mu nerozumiete (megatréning v geniálnom novom megakomplexe sa obmedzí na to, že hlavná hrdinka pätnásťkrát vystrelí z luku a keď sa obzrie, vidí, ako ju všetci fascinovane sledujú). Vízia budúcnosti mi príde dosť neoriginálna a postavená na extra vratkých nohách. Akonáhle sa dej premiestni na exotický ostrov, začne to byť aspoň trochu sranda (opice, hmla), ale aj tak sa občas nestíhate čudovať nad hovadinami, ktoré tvorcovia vymysleli (babička alias nekompromisná Golda Meir z Mníchova). Strašne blbý film, ale svojím spôsobom sa bavíte. Dosť ma každopádne zaskočil nevýrazný koniec. Čakal som ohromujúcu sériu cliffhangerov podpernú veľkolepými zábermi a dunivou, burácajúcou hudbou lákajúcou na gigantickú trojku... a ono nič. Zvyšok série už nedopozerám. (29.08.2019)

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)