Hry o život: Skúška ohňom

Pokračovanie Hunger games je jednou z mála výnimiek kde je pokračovanie lepšie ako úvodný film. Bez toho aby ste videli úvodný film nemá veľmi zmysel pokračovanie pozerať, pretože všetko na seba nadväzuje a film začína tam, kde úvodný končí. Po odštartovaní hier film šľape ako hodinky, ale ani do tohto momentu vôbec nenudí. Tam, kde som predtým kritizoval zbytočné digitálne príšery si teraz vystačili s hrozivými paviánmi, jedovatou hmlou, prívalovými vlnami či bleskami. Pokračovanie je lepšie vo všetkých smeroch. Poznáme lepšie hlavné mesto, silné i slabé stránky systému, jeho zkazených ale i ľahko manipulovateľných obyvateľov a konečne vidíme i zárodok odporu, ktorým film končí. V závere dostane každý facku v podobe jasného upozornenia - Priprav sa na tretí diel! 80%. (13.04.2014)

"Remember who the real enemy is!" Drsnejší, epickejší a celkovo atmosferickejší návrat do Panemu, ktorý za to stojí aj pre diváka nepoznačeného knihami. Po prvom dieli som sa stal ich fanúšikom, druhý diel som si už užíval z tohoto pohľadu. A nakoľko je všetko na svojom mieste, nemám dôvod na nespokojnosť. Partia okolo dvojky Lawrence/Lawrence to zvládla bezchybne. (27.11.2013)

Větší emocionální bohatost, překvapivá tvůrčí odvaha a zdravé sebevědomí za kamerou i před ní. Ve většině aspektů se totiž jedná o stejně absolutní nálož jako v případě předlohy (v tomto případě pak dokonce mého nejoblíbenějšího dílu). Z první poloviny se ve špatných rukách klidně mohl stát jen uplakaný prolog, ale naštěstí se tak nestalo, jiskra pomaličku přechází v plamen a když je i z Peety jasný tahoun a Johanna si na minimálním prostoru krade všechny scény pro sebe, má Vražedná pomsta vyhráno. I když se do extra svižné půltřetí hodinky nevešlo větší množství zmínek o historii Čtvrtoher nebo jednotlivých veteránů, jde díky ještě ucelenějšímu obrázku téměř o nejlepší filmový díl. Na ten ale byl tehdy ještě čas. (15.12.2013)

Knihu jsem nečetla, tak nemohu posoudit do jaké míry se s ní ztotožňuje filmové zpracování, ale podle toho, co tady čtu, převládá naprostá spokojenost. To je můj rest do budoucna. Nevím kdo přesně rozhoduje o volbě herců a hereček do hlavních rolí, ale já už si absolutně nedovedu představit jinou herečku, než nádhernou Jennifer Lawrence, pomalu, ale jistě velkou star filmového plátna. Byla absolutním středobodem tohoto dílu a svým dokonalým, vyzrálým výkonem i půvabným zjevem položila na lopatky i mě. V každém případě byl tenhle díl ve všech směrech o level lepší než jednička. Od počáteční jízdy ve vlaku, kde sedí Katniss a kolem ní míhá ubíhající krajina, přes proslov za mrtvého Threse a Rue nebo její proměnu na podiu z nádherných bílých šatů v Reprodrozda až po tu její dechberoucí jízdu arénou. Když k tomu přidám nádherný vizuál a spoustu skvělých efektů, tak Hladové hry byly pro mě vysloveně sci-fi pochoutkou. Zkrátka ti "smrtonosní milenci" jak tam říká jeden komentátor, mě chytli za srdce a já jsem maximálně natěšená na další pokračování, vždyť závěr k němu přímo vybízí. (23.01.2014)

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)