Čaro prítomného okamihu

Filmov o dospievajúcej mládeži je množstvo, ale keď rozmýšľam ktorý sa mi zapísal pozitívne do pamäte, nenapadá ma snáď ani jeden. Proti romantickým filmom nemám vôbec nič, ale priznám sa, že do romantického filmu sa vždy pustím, len keď v ňom hrá aspoň jeden obľúbený herec alebo herečka. V tomto prípade som tak učinil kvôli Shailene Woodley, ktorej zatiaľ filmy vychádzajú na výbornú. Priznám sa, že tento snímok ma úplne nedostal, ale prisudzujem to tomu, že som pred ním videl romantický film The Fault in Our Stars, v ktorom tiež hrala Shai a ten nasadil teda slušnú latku. Sklamal ma ale len príbeh, čo sa týka hereckých výkonov, tak bolo všetko v poriadku, okrem Shai by som pochválil hlavne Kylea Chandlera. (16.02.2015)

Nikterak převratná a originální teenage dramedy, kterou ale táhnou přesně vybraní herci pronášející občas i ty násilněji naroubované pravdy (o kterých ale není třeba pochybovat) naprosto přirozeně. Sice je to pořád celkem milé, ale když si v tom člověk najde to svoje tak to může i celkem slušně zasáhnout. Možná mírně nadhodnocuji, ale v porovnání s loňskými průměrnými a podprůměrnými teenage komediemi a hlavně v porovnání se starším Perks of Being Wallflower je to vyloženě povedený civilní film (nejen) pro teenagery. (07.01.2014)

Nuž, ako sa spieva v tej starej džezovej balade... "We´ll have this moment forever, but never again". O preklad sa pokúšať nebudem. Každý zažil v mladosti podobný príbeh, dovolím si tvrdiť, že možno aj lepší. Ale práve to civilné poňatie a pre niekoho neatraktívny vzhľad hlavného hrdinu mňa napríklad oslovili. Aspoň na prítomný okamih, keď už nie navždy. (21.08.2019)

Jeden z tých filmov, čo sa na nič nehrajú a v správnej chvíli sadnú človeku omnoho viacej ako akákoľvek iná vzťahovka. Film je o pozitívnych ľuďoch v divnom svete reality, kde neexistuje nikto dobrý ani zlý. Len ľudia ktorý sa snažia svoj strach prekonať a tí čo sa ním nechajú ovládnuť. Miles Teller je sympoš, ťahajúci film na svojich pleciach bez toho aby pôsobil ako intelektuálna učebnica, alebo nejaký hlúpy hipster. Jeho ľudskosť je priamo úmerná jeho sklamaniu a ak sa aj zdá že robí chybu je najväčšou osobnosťou z celej tej škály postavičiek čo nám tvorcovia prezentujú. Ja som osobne uchvátený výkonom Shailene Woodley, ktorá mi už po Paynových deťoch prišla veľmi atraktívna a talentovaná. Tu hrá to dievča, ktoré jednoducho človek musí milovať. Nie len preto, že je obyčajná v tom najlepšom zmysle slova, ale aj úprimná a milá. Ponsoldt natočil pekný film. Nevyhráva sa z obrazom ani z formálnou zložkou tak, aby mohol posunúť film do inej roviny, ale to vôbec nevadí. Pretože spôsob akým nám prezentuje postavy a ako ich poctivo a bez najmenšieho zaváhania vedie ku koncu z neho robia režiséra, ktorý nám tento rok prichystal jeden z najkrajších teen indie filmov, aké som videl. Skoro dokonalé. (31.12.2013)

O tom, jak moc se mi tenhle středoškolský příběh o nápravě jednoho bohéma a prvních krůčcích šedé myšky dostal pod kůži hovoří to, že jsem jej musel asi v polovině filmu zapauzovat a po jen pár minutách přestávky jsem si na něj vzpomněl zase až za hodinu ("hele, já se vlastně koukal na nějakej film..."). Příběh i nápad nebyl špatný, jen trochu neuvěřitelný a... nudný. Možná mi to prostě nepadlo do nálad nebo to bylo skutečně ultra rozvláčné, ale pod tu kůži se to nedostalo. Asi i proto, že jsem s Milesem vůbec nesoucítil a ten náctiletý král večírků mi byl ukradený. A Shailene to už nevytrhla. Skutečně, už zde vkomentářích vzpomínaní Mud a Kings of Summer mě zaujali více propracovanějším příběhem. A pak jsem si ještě vzpomněl na Have Dreams, Will Travel, které sice bylo tématicky možná lehce jinde, ale tohle všechno strčí lehce do kapsy. ~ 2,5* (21.03.2014)