Réžia:
Martin FričKamera:
Jan RothHudba:
Bohuslav SedláčekHrajú:
František Smolík, Martin Růžek, Marie Kyselková, Josef Zíma, Jarmila Kurandová, Stanislav Neumann, Eduard Kohout, Josef Vinklář, Stella Májová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Klasická česká rozprávka, ktorá má všetko, čo má dobrá rozprávka mať: je tu krásna princezná Lada (Marie Kyselková) s hviezdou na čele, jej otec – dobrý, ale tak trochu povoľný panovník, zlý kráľ Kazisvet (Martin Růžek), ktorý vtrhne na hrad a žiada o ruku princeznej Lady. Je tu múdra a dobrá pestúnka (Jarmila Kurandová), ktorá má pod palcom nielen kráľa, ale poruke má vždy aj dobrú radu. Je tu aj rozprávkový myšací kožúšok, ktorý skryje princezninu krásu pri úteku z kráľovstva. A je tu aj kráľovstvo princa Radovana (Josef Zíma) s kráľovskou kuchyňou, kde princezná Lada našla azyl medzi kuchármi. Samozrejme, že nechýba ani princ, ktorý sa zaľúbi do krásnej Lady, ktorú zahliadne na zámockom plese a netuší, že práve ona ako pomocníčka umýva riady v jeho kráľovskej kuchyni... (TV Markíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (443)
Veršovaný scénář je roztomilý, Marie Kyselková a Josef Zíma jsou hezký pár, Martin Růžek mi kdysi naháněl opravdový strach a kuchař Stanislava Neumanna mě baví víc a víc... Bohužel je ale Princezna se zlatou hvězdou také bůhvíproč plná neskutečně otravných tanečních čísel (zřejmě pozůstatek z divadelní předlohy), která jednoduchý příběh jen zdržují. ()
Další z řady těch lepších pohádek, které jsem v dětství viděl opravdu mnohokrát, ovšem do mého TOPU se nevešla. O pověstný fous. Možná i přes menší naivitu samotného příběhu, možná proto, že mi přišel místy dost nevyvážený. Nicméně vtipnost tu rozhodně nechybí, princezna Lada v podání Kyselkové byla pěkná, Pepík Zíma coby princ si taky nevedl vůbec špatně, nicméně nejlepší byl stejně „hlava pomazaná“ Kazisvět v podání Martina Růžka. Mladého Vinkláře v roli kuchtíka bych snad nikdy nepoznal – nebýt závěrečných titulek…60% ()
Pro mne naprostá špička, snad jediná česká veršovaná pohádka. Nádherná Lada Myší Kožíšek - Marie Kyselková; slizký Martin Růžek coby "Kazisvět šestý, z Boží vůle král, mocný panovník a hlava pomazaná"; sympatický mladičký princ Radovan Pepa Zíma a jako bonus kuchařské ucho Josefa Vinkláře. Kazisvět vyhlašuje ultimátum: "Vydejte mi Ladu, princi Radovane, je mou snoubenkou a ženou mou se stane!" Mám rád tu jemnou německo - ruskou symboliku dobyvatelského krále Kazisvěta s rudou armádou zbrojnošů a nehezkých konkubín tančících imitaci kozáčka na Chačaturjanův Šavlový tanec. Kazisvět nabízí Ladě za sňatek snad všechny naloupené poklady s výjimkou hodinek: http://www.youtube.com/watch?v=z2yKlRJEMMg&list=UUvrh3MRqvmE0yMY1aSMNSEw , ale bude vypráskán. V protikladu k tomu je laskavě udělený řád zlaté vařečky, řád myšího kožíšku a řád šunky zlaté. A navíc krásné pěvecké číslo - ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=LWAsPykPAtc. ()
Ráj toho opravdu blaženého dětství - to je svět jedné z pohádek v tomto ohledu stále nedoceňované Boženy Němcové a v tomto žánru ne příliš předpokládatelného Martina Friče. Idyla, která je silnější než skutečnost, svět, v němž se lidé mají opravdu beze zbytku až andělsky navzájem rádi. Lze to zpochybňovat, lze s tím polemizovat, ale nedokáže to změnit nic na tom, že Marie Kysilková je opravdu půvabnou princeznou a princ Radovan rázným budoucím králem. Za zmínku stojí i letmé setkání dvou slavných babiček našeho filmu: Jarmily Kurandové a už opravdu stařičké nezapomenutelné Terezie Brzkové. Plechová kavalérie krále Kazisvěta je naopak zosobněním lidského papundeklu se vším všudy. PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU reprezentuje ve vrcholné a stěží překonatelné úrovni vrchol někdejších starých pohádek z nejrůznějších starých kalendářů, zežloutlých čítanek z ještě předminulého století i prvních edic dětských knih, které tak stačily zfousovatět přes těch sto let, jak je znaly ještě naše babičky a pradědové ve svém dětství. Tuto idylu však zdobí navíc skutečný cit a opravdová líbeznost mravu i citu. Můžeme se tomu smát, ale neměli bychom tím pohrdat nebo to přehlížet. V naší době vypjatého hulvátství a hodnotového nihilismu a cynismu je takto pojatá čítankovost pohlazením na duši. Pohlazením, které hladí. Hlazením, které posiluje. A sílí. ()
Princeznu se zlatou hvězdou, jednu z nejznámějších českých filmových pohádek, jsem měl už jako dítě velmi rád. Jako dospělý člověk jsem získal zase nové dojmy, ale jimi se můj poměr k ní jen upevnil. Její známá zvláštnost, totiž veršovaná řeč, jí propůjčuje rysy hravého, roztomilého a poetického filmu, u někoho však budí rozpaky, zdá se mu poněkud banální nebo nevalné úrovně. To poslední bych vyloučil už z pouhé podstaty faktu, vezmeme-li v úvahu, že je to žánr pro děti: prostota rýmovaných veršů sem patří, ale současně není trapně nebo amatérsky zpracovaná. Přečteme-li si texty písní, je znát, že je psal básník, autor schopný hravého a něžného kouzla s přiměřenou mírou sentimentality (je příznačně paradoxní, že autorem původní divadelní hry podle klasické předlohy Boženy Němcové byl básnický stalinista K. M. Walló) se smyslem pro prostotu, která není banální, což se ostatně odráží i ve veršovaných dialozích. Vedle toho film poetizuje výrazný podíl hudby a baletu (hudbu složil Bohuslav Sedláček). Balet zde máme hned třikrát (předvádění šatů pro princeznu, tanec komediantky pro krále Kazisvěta, ples na zámku), romanticky snivá hudba s barvitými harmoniemi nás provází téměř nepřetržitě a ve své časté nyvosti, k níž tvoří protiklad výhružný (a velmi účinný) pochodový motiv krále Kazisvěta, se může zdát až zdlouhavá. Výrazná je kromě pochodu Kazisvěta baletní hudba z plesu (zajímavé je poslechnout si její syté harmonie v klavírním znění ve scéně zkoušky baletu), "bakchanální" hudba z produkce komediantů, exotické inspirace při předvádění šatů a zvláště krásné melodie obou písní, z nichž druhá, princova (Prstýnek něžný), si mě opravdu podmanila. Kouzlo hudby, baletu, veršovaných dialogů a v neposlední řadě i kostýmů se pojí s roztomile naivním příběhem, jehož prostota byla také terčem kritiky. Patrné snaze vytvořit pohádku především roztomilou a poetickou by však nějaký složitější děj překážel. Jednoduchost zápletky a rozuzlení přispívá k roztomilosti celku a jde naprosto v intencích toho, o co se tento film především snaží. Jedna scéna ke konci vzdáleně připomíná moment z Prodané nevěsty: dívka z kuchyně, která solila polévku, předstoupí před prince a čeká na jeho ortel: Princi, zde stojím, nyní vyneste svůj soud, ale princ odpoví: Já chtěl bych před Vámi, paní, na kolena pokleknout! Je to, jako když po smutných tónech, kdy Mařenka zpívá: "nuž tedy, jdi a neobjev se mi před tváří více," čekáme opět něco smutného, ale místo toho se rozezní vášnivé, dychtivé tóny Jeníkovy: "jen dovol, bych zulíbal tvé krásné, drahé líce!". Zřejmý ideologický rozměr načrtnutých postav dává za pravdu těm, kteří se nad touto barvami hýřící pohádkou ošklíbají – král je dětina, jemuž odpírá poslušnost i drzá chůva zastupující ty, kteří nemohou veřejně promluvit, tedy, jak sama říká všechen lid, Kazisvět v rytířské zbroji dává na srozuměnou, že před germánskou rozpínavostí není úniku, kuchtíci jsou trubci k smíchu a odměřený maršálek vrací zasněného, romantického prince zpátky nohama na zem. Ale konečně princezna je krásná, milá a přirozená, jak má být. Do smrti vás paní budu milovat a ctít. Pokud bych měl Fričovu pohádku popsat několika slovy, řekl bych: krása, jemný vtip, něha a roztomilost, poetičnost, hravost a elegance. Nádherně se u ní sní! Co víc si od pohádky přát? () (menej) (viac)
Galéria (20)
Zaujímavosti (26)
- Oba hlavní představitelé, Marie Kyselková (princezna Lada) a Josef Zíma (princ Radovan), museli nosit během natáčení paruku. (Lynette)
- Exteriéry se natáčely na zámku v Průhonicích. Sídlo prince Radovana (Josef Zíma) se natáčelo na hradě Kokořín. (M.B)
- Parochňu nenosila len Marie Kyselková, ale aj predstaviteľ princa - Josef Zíma. (Arsenal83)
Reklama