Hasta la vista!

Neznámi herci, neznámy režisér, ale vinikajúci výsledok. Už úvodné podanie dvoch mladých žien bežiacich po pláži sa nieslo v duchu prívetivého detailného snímania, ktorému ostal Geoffrey Enthoven verný počas celého filmu, čo ma ozaj prekvapilo. Okrem toho z filmu vyžaruje neskutočný humor a emócie, ktoré sa zdajú byť nevyčerpateľným zdrojom a úžasným prínosom. Dopĺňanie spomenutých detailov a nenáročnej, no výstižnej hudby vytvorilo podmanivú atmosféru. Tisíc hviezdičkový hotel Cloudy, či úloha malej super sestry sú len niektoré spomenuté predmety v dobre skonceptovanom dobrodružstve. Ponúknutý obraz postihnutých chlapcov dostáva skutočný rozmer v ktorom je výborné zobrazená realita, s ich chybami ale aj prednosťami, kde nad všetkým vyhráva ich túžba konečne "skórovať". Myslí, že film určitým spôsobom chytí za srdce takmer každého diváka, keď nie humorom tak drámou a to aj napriek tomu, že nepatrí do komerčných filmov s hviezdnym hereckým obsadením. Záverečné hodnotenie 70%, pretože niečo také sa len tak hoc kedy nevidí a navyše Hasta la Vista prekonala aj pána vozičkára z Nedotknuteľných. (12.12.2012)

Smiech, slzy, dojatie, šťastie, krutosť - všetko namiešané do letného nenápadného príbehu, ktorý je naviac inteligentne natočený a netlačí zbytočne na pilu. Tieto "handicapované" komédie sú v kurze a po francúzskych Nedotknuteľných sa pochlapili aj belgičania. Nejde o nápad, keď si traja postihnutí mladí muži plánujú návštevu bordelu kdesi v Španielsku a pre svoj ciel prísť o panictvo urobia všetko... ide o spôsob nazerania na ich túžby a sny. Hoci sa všetko vyvíja podľa osvedčených receptov a je to predvídavé, nič to nemení na skutočnosti, že film ponúkne omnoho viac zábavy a zamyslenia, ako si myslíte. (15.08.2012)

To dá rozum, že při hlubším pohledu se na snímku pár chybiček na kráse dá taky objevit. Tentokrát ale nebudu hnidopich. Jestli mě nedávno citová vydíračka nejhrubšího zrna Je to i můj život nehorázně vytočila, tvůrci téhle hořké komedie na téma život tělesně postiženého s vyhlídkou na hřbitov to vzali správným směrem. S životem je potřeba se poprat, a když (dokud) to jde, taky si ho užít, jak jen to je možné. Hasta la vista! dokáže šikovně pracovat s prvky tragiky, černého humoru, absurdity i s pohodou žánru road movie. Cesta tří tělesně postižených kamarádů za prvním a možná i posledním sexuálním zážitkem v životě se dala natočit po hollywoodsku jako emočně manipulativní sentimentální žalozpěv, Geoffrey Enthoven se naštěstí vydal jinou cestou a vždy je připravený vyhrocenou scénu shodit s nadhledem či jízlivým sarkasmem a naopak, kdykoliv se zdá, že se film komediálně moc rozjíždí a ujíždí, citlivě připomene, jak se věci mají a úsměv na tváři zamrzne. Celkový dojem: 90 %. (02.10.2015)

Road movie nemám veľmi v láske a keď sa k tomu pridajú traja neforemní podivíni, tak je hotovo. Áno viem, postihnutých panicov by sme nemali urážať, ale nie je zmyslom filmu ukázať, že postihnutých je treba brať rovnako ako zdravých plnohodnotných jednicov? Takže im plnohodnotne dávam jednu invalidnú hviezdu. (14.02.2017)

Další z řady filmů o handicapovaných a znovu snímek, který si najde své místo. Trojice mladíků se vydává na dobrodružnou cestu směr Španělský bordel, ale samotný cíl není tak důležitý jako ty zážitky a překážky, kterými se musí prokousat při cestě za svým snem. Nejhorším druhem postižení je pro mne přijít o zrak a právě slepý Jozef dokáže těch svých pár vtipů trefit nejlépe. Přál bych si, aby se tato sympatická Road movie dostala do podvědomí vícero diváků. Nedotknutelní také začínali nenápadně, a kde jsou teď. 80% (09.09.2012)